Digitální makrofotografie - 2. díl - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

18. dubna 2000, 00.00 | Druhá část článku o problematice makrofotografie digitálními fotoaparáty probírá záporné vlastnosti přístrojů, uvádí některé konkrétní vhodné modely a další informace.

V závěru první části tohoto dvoudílného článku o digitální makrofotografii jsem slíbil odhalení záporných vlastností digitálních fotoaparátů. Je paradoxem, že nejcitelnějším mínusem je v řadě případů to, co bylo posledně označeno jako výhoda - malá předmětová vzdálenost. Vlastnost, která umožňuje přiblížení se ke snímanému objektu na krátkou vzdálenost může být negativní z několika hledisek.

První z nich je pro fotografii jako takovou takřka životně důležité - světlo. Nic naplat, fotoaparát byť sebevíc kapesního provedení musí vždy někdo držet, a přiblíží-li se taková dvojice na pár centimetrů ke snímanému objektu, vytvoří ať chce nebo nechce určitou zástěnu bránící přístupu světla. Není-li zrovna tvůrčím záměrem fotografování v protisvětle, může být úbytek osvětlení někdy až zrádný.

Do jisté míry lze tento problém eliminovat použitím stativu (který jen tak mezi řečí vřele doporučuji) a samospouště nebo dálkového ovládání. I nohy stativu však dokážou vykouzlit nechtěné stíny na výsledné fotografii. Asi nejdokonalejší řešení v tomto případě je měkké rozptýlené světlo, které netvoří stíny, bohužel ale také někdy nedostatečně plasticky modeluje (nebo spíš nemodeluje) scénu.

Problém stejného charakteru nastává při fotografování námětu v makrofotografii snad nejoblíbenějšího - hmyzu a jiné neposedné havěti. Ne nadarmo produkují výrobci optiky pro kinofilmové zrcadlovky makroobjektivy delších ohniskových vzdáleností (100 - 200 mm). Důvod je zřejmý, delší ohnisko = menší obrazový úhel = možnost většího odstupu od snímané scény, což je zejména pro fotografování živých tvorů neocenitelnou devizou. Vím, staří praktici občas objekty svého zájmu nechají lehce podmrazit aby byli povolnější, ale to se mi nezdá jako ideální řešení. Zkrátka a dobře, na tomto místě ještě digitální fotografie nedozrála. I když pokud si nemůžete pomoci, pořiďte si některý z přístrojů postavených na koncepci jednookých zrcadlovek renomovaných firem, a k tomu potřebné příslušenství pro makrofotografii. Bude ale určitě potřeba řádně naditá peněženka.

Čím fotit?

Nechme už strašení potencionálních uživatelů digitálních fotoaparátů a pojďme se raději podívat na to, jaké přístroje jsou pro náš účel vhodné.
Především jaksi obecně: je třeba aby režim Makro nepředstavoval nejbližší předmětovou vzdálenost v metrech ale v desítkách až jednotkách centimetrů. V zásadě je nutné se vyhnout fotoaparátům s fix-fokusem. Toto technické řešení objektivu nikdy nepřinese bližší zaostření, než nějakých 0,8 - 1 metr. Proto sáhnene po přístrojích s automatickým ostřením (pouze manuální snad ani neexistuje), a nejlépe se zoomem přinášejícím užší úhel záběru. I v tomto případě je však nutné znát minimální zaostřitelnou vzdálenost, protože některé přístroje s uvedenou výbavou si na makro prostě nepotrpí. Velmi dobré je, když je náš digitální fotoaparát vybavený expozičním programem s prioritou clony, umožňující uživatelsky nastavit největší zaclonění, pro dosažení maximální hloubky ostrosti. Chcete ještě víc? Pak sáhněte po fotoaparátu s konektorem nebo sáňkami pro externí blesk. Vestavěný blesk vám totiž bude v makrorežimu k ničemu, protože jednak bude s největší pravděpodobností svítit před snímaný objekt, a to za předpokladu, že jej nebude stínit objektiv nebo jiná část přístroje. I kdyby byl jeho vyzařovací úhel vhodný i pro blízkou vzdálenost, je pravděpodobné, že nebude mít dostatečně regulovaný výkon, což v praxi obnáší beznadějně "přepálené" snímky. Když jsem tedy uváděl jako výhodu připojení pro externí blesk, myslel jsem tím buď blesk s kabelovým připojením, případně blesk s otočnou a výklopnou hlavou, oba umožňující scénu nasvětlovat odrazem. Pro fotografy, kteří se hodlají věnovat této činnosti maximálně precizně, jsou samozřejmě ve hře ještě studiové blesky, o jejichž výhodách asi nemá cenu příliš rozvláčně hovořit.

Hlaste jména!

Jestliže jsme se prozatím věnovali obecnému doporučení vlastností digitálních fotoaparátů vhodných pro makrofotografii, pak je na místě uvést konkrétní typy. Jen aby se snad někdo neurazil: jednotlivé modely nebudu uvádět ani podle abecedy, ani podle toho jestli je mi příslušná firma sympatická nebo cokoliv jiného. Budu zde prostě prezentovat své zkušenosti tak, jak je mám zažité. Pojďme tedy na to.

Značkou, která nepatří mezi všeobecně známé leadery digitální fotografie, ale v oblasti makrosnímání je rozhodně zajímavá, je Ricoh. Digitální fotoaparáty této firmy zaostří snad "na pětník", bohužel neumožňují uživatelské ovlivňování clony. Bez zajímavosti ale není vynikající kvalita optiky této značky. To se také mezi veřejností moc neví, avšak dejte na má slova: objektivy Ricoh patří ke špičce.

Byl by to možná špatný článek o digitální fotografii, kdyby v něm nebyla zmínka o společnosti Olympus. Promiňte mi předchozí poněkud pejorativní větu, avšak v tomto případě je na místě. Model, který mám na mysli se jmenuje Olympus C-2500L. Umí nejen zaostřit hodně blízko, což jak už jsme si řekli nemusí být vždy jen výhoda, ale disponuje také clonovou prioritou a co víc, má TTL měření externího blesku. A má také externí blesk "ušitý na míru" - Olympus FL-40, přičemž je nutné říci, že jim to spolu klape. To už je však námět na další článek. Bohužel je uvedená sestava na můj vkus trochu drahá. Zejména blesk v ceně cca dvaceti tisíc je v porovnání se systémovými blesky ostatních značek trochu silná káva. Škoda, mohlo to vyznít optimističtěji.

Do třetice všeho dobrého i špatného je tu zástupce fotografického giganta: Nikon Coolpix 950 a jeho mladší bratr - model 990. Kromě vlastností společných s předchozími dvěma digitálními fotoaparáty má Nikon sice na jednu stranu pomaličku opouštěnou, ale pro makrofotografii docela výhodnou konstrukci s otočným modulem objektivu. Ta umožňuje bez gymnastických prostocviků snímat objekty např. při zemi, z podhledu apod. Kromě tohoto technického řešení disponuje Nikon funkcí BSS - Best Shot Selector, která zajišťuje automatický výběr nejostřejšího snímku ze série až deseti fotografií. Že je to dobré pro snímání "z ruky" asi není třeba příliš dodávat, a za sebe mohu říci jen že to opravdu funguje.

Tak to bychom měli. Jak je doufám zřejmé z uvedených informací, není kategorie makrofotografie pro digitální snímací technologii rozhodně bez zajímavosti. Jsou samozřejmě určité nevýhody, ale osobně se domnívám, že klady převažují. Uvědomíme-li si navíc takřka brutální tempo technologického vývoje v této oblasti, je pravděpodobné, že se ještě dočkáme mnohých milých překvapení.

Další relevantní články:

Digitální makrofotografie - 1. díl
LCD displej - přínos nebo přítěž?

Nalézt všechny články obsahující "Makro".