Mýtus amatérské digitální zrcadlovky zřejmě nebude prolomen - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Hlavní sponzor zpravodajství z PMA & DIMA 2002: Partneři zpravodajství: MINOLTA AARON DTP Obchod Mediální podpora: Digineff.cz Fotografovani.cz Neviditelný Pes

PMA 2002 je doslova za dveřmi a je malým veřejným tajemstvím, že právě v oblasti digitálních SLR zrcadlovek se očekává poměrně dost nových produktů. Fujifilm již oficiálně potvrdil svojí FinePix S2, Sigma také zveřejnila specifikace modelu SD9 a zprávy o připravovaném Olympusu prosákly na veřejnost již vloni na podzim. Zajímavá šuškanda jde o produktech od Canonu, Nikonu či Minolty, ale na ty si budeme zřejmě muset počkat minimálně do 24. února.

Nicméně všechny doposud uvedené digitální SLR zrcadlovky s výměnnými objektivy se při uvedení na trh prodávaly často výrazně nad 100.000 Kč a to bez objektivů a příslušenství. Je pravdou, že jejich ceny postupně klesají s tím, jak se uspokojují jednotlivé skupiny uživatelů, ale ani "mírně použitou" digitální zrcadlovku s výměnnými objektivy neseženete pod 50.000 korun. Jedinou cenově přijatelnou alternativou blízkou této kategorii tedy stále zůstává Olympus Camedia E-10, kterou lze i novou koupit pod 60.000 Kč s daní. V bazarech jsou ceny pochopitelně ještě nižší.

Ale E-10ka není to o čem se zde bavíme. Je to bezesporu dobrý fotoaparát, který mimochodem používáme hojně i v naší redakci, ale stále to není ono. Pokud člověk již investoval desítky tisíc do objektivů, blesků, filtrů a dalšího příslušenství ke své klasické kinofilmové zrcadlovce, tak jen nerad se této investice vzdává. Navíc E-10ka má své technické limity, jako například max. clonu 11, nejkratší čas nad 1/1000 apod. Prostě pořád to není ten vysněný produkt, na který amatéři čekají. Nutno podotknout, že produkty plně splňující očekávání i těch nejnáročnějších reportážních fotografů existují, na trhu jsou poměrně dlouho a existuje zde i sluška konkurence ( Canon, Fuji, Kodak, Minolta, Nikon, Pentax a další).

e-Film
Cest, jak recyklovat investice do kinofilmové techniky, je několik. Selským rozumem asi nejpřirozenější cestou by byl jakýsi elektronický film. Přesněji řečeno "něco", co by se jen vložilo do kinofilmového fotoaparátu a místo fotocitlivé plochy by to zaznamenávalo obraz snímačem. Teoreticky řešení velmi elegantní, dokonce se několik let na něm usilovně pracovalo v několika vývojových týmech, ale výsledek je v nedohlednu. Na poslední photokině (2000) byl "předváděn" vzorek tohoto řešení, ale sami konstruktéři přiznali, že k reálnému dokončení a uvedení do sériové výroby měl hodně daleko. Proto ani na PMA nelze očekávat nějaký zásadní posun v tomto směru. Technologických překážek je zatím více než dost.

Digitální stěny pro konkrétní modely SLRek
Jakousi technicky přijatelnější variantou by mohly být digitální stěny konstruované pro konkrétní kinofilmová těla. Stačilo by pouze odejmout zadní stěnu běžně překrývající film a nahradit ji "digitální" stěnou, tak, jak se to dělá u středoformátových těl. V tomto směru je již poměrně dlouho vidět, že se výrobci pomalu připravují na takováto řešení, ale nic konkrétního se na veřejnosti zatím neobjevilo. Po technické stránce se dá předpokládat, že jsou připravená již konkrétní řešení, ke kterým však chybí obchodní model. Vývoj i výroba musejí být poměrně nákladné a s ohledem na to, že každá stěna b