Voyeurem v hypermarketu - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

21. listopadu 2000, 00.00 | Jaký je člověk konzumní? Jak vypadá, jak se chová ve svém chrámu spotřeby - obřím nákupním středisku? Výzkum pro Vás s jistou dávkou ironie a sarkasmu provedl mladý fotograf Jiří Křenek.

Žijeme v době, jejíž některé průvodní znaky naprosto nejsou srovnatelné s tím, co bylo dříve. Jedním takovým fenoménem je konzum, k němuž většina společnosti zaujímá naprosto schizofrenní postoj. Nemůže žít jinak, ale zároveň ví, že k dobrému tónu patří jej hanět. O sondu na toto téma se pokusil mladý fotograf Jiří Křenek (*1974), v současné době posluchač magisterského studia Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, jenž zároveň od roku 1992 pracuje jako fotoreportér pro vydavatelství Automedia v Praze. Jeho snímky pod lakonickým názvem Hypermarkety nyní vystavuje Galerie Velryba na Starém Městě.

Původně se jedná o školní cvičení barevné dokumentární fotografie. Křenkův vyučující, prof. Vladimír Birgus, o něm ve svém průvodním slovu píše: „Rozhodl se fotografovat v obřích hypermarketech, oněch nových chrámech spotřeby a konzumní globalizace, které v posledních letech vyrostly na okrajích větších českých měst.“ Že se jedná o značně kontroverzní téma, není třeba zdůrazňovat. Tomu odpovídají i komentáře návštěvníků, z nichž pro příklad uvedu dva: „Tyhle fotky udělá každý amatér při návštěvě samoobsluhy a nežene se s tím hned na výstavu,“ píše jakási dáma. Jiný rukopis francouzsky konstatuje, že „jsme otroky nakupování“.

Fotografie v samoobsluze by teoreticky mohl opravdu udělat každý amatér, i když by přitom musel překonat jisté překážky. Například takové, že majitelé nadnárodních obchodních řetězců si bedlivě hlídají publicitu a fotografovat uvnitř hypermarketů dovolují jen velmi neradi a omezeně. Otázkou však je, zda by se každý amatér dokázal prezentovat snímky tak sugestivními jako právě Křenek. Jeho práce se zajímavým prvkem – lokálně směrovanými ostrými zelenými světly – je velmi zajímavá a velmi dobře umocňuje celkové vyznění fotografií. Prof. Birgus výsledek popisuje velmi přesně: „Dovedl vystihnout nejvýmluvnější okamžiky, u nichž … zdůraznil přízračnost divadla masového obchodu, jehož herci se na Křenkových fotografiích někdy mění až v jakési fantomy nebo umělohmotné postavy z jiného světa.“

A skutečně: na snímcích vidíme výjevy zevnitř nákupních center, ale i z přilehlých parkovišť a od vchodů. Vidíme ženu u chladicího pultu s mléčnými výrobky, která telefonuje mobilem a přitom si druhou rukou zakrývá ústa, před sebou vozík. Objektiv zachytil „švenk“ jejích očí na fotografa. Jinde vidíme starší manželský pár na pozadí „vytapetovaném“ mnoha a mnoha stejnými záběry televizních obrazovek Dokonalou sondou člověčích výrazů je nudící se fronta u pokladny – nasycený homo sapiens uprostřed přebytku.

Nejosobitějšího výrazu však Křenek dosahuje právě na fotografiích, pořízených v plenéru. Zmíněná přízračnost osob a jejich konání je velmi často zdůrazněna jejich snímáním proti barevné večerní obloze. Toto pozadí však zároveň funguje jako „zklidňovač“ ve smyslu toho, že slunce bude vždy znovu a znovu zapadat, i když jepičí lidský život, vyvíjející stálé hemžení, vyhasne. Mezi lidmi se na jednom snímku objeví i pes; obrovský bernardýn, jehož obraz se odráží na mokrém chodníku, vypadá vedle vozíku s obrovským nákupem velmi bizarně. Billboard s nápisem „Je neděle a mám dost času“ kontrastuje se záběrem matky, která dává balík minerálek v plastových lahvích do auta, zatímco vpředu na vozíku do objektivu dotčeně civí její dítě. Promyšlený je snímek, na němž se o trochu víc než štíhlý manželský pár zabývá tímtéž – napcháním nakoupených věcí do kufru automobilu. Napětí tady udržuje pohled odspodu přes zvednutou kapotu na romantickou oblohu s růžovými mráčky.

Samostatnou kapitolku tvoří snímky lidí, kteří „nevydrželi až domů“, a nakoupené pochutiny konzumují přímo v automobilu. V tomto směru bych na čelné místo postavila záběr dvojice s mohutným apetýtem, zazděné igelitkami i volně loženým zbožím. Díky modrozelenému nasvícení a klaustrofobicky zúženému prostoru auta, který pokračuje další masou aut, jež jsou vidět okénky, působí fotografie opravdu sugestivně.

Podle prof. Birguse „Křenek s neskrývanou ironií a někdy i s ostřejším sarkasmem ukazuje svět, kde moloch konzumu vítězí nad lidskými vztahy, a kde matky při zaujetí všemi výhodnými nabídkami a šíří výběru zapomínají na vlastní děti v nákupních vozících.“ Že si umělec při tvorbě tohoto cyklu vzal na pomoc ironii a sarkasmus, o tom nepochybuji; jsou to totiž běžní průvodci mladých lidí. S dalším hodnocením zápasu konzumní moloch versus lidské vztahy už bych však byla opatrnější. Doba je taková, pane profesore. Pryč jsou časy obchodů s koloniálním zbožím či pánů Vorlů, co si nakouřili pěnovku (a i ti měli, jak víme, zase své potíže). Někde nakupovat musíme všichni. Pokud tak činí žena, která je nedejbože ještě matkou, musí holt svého miláčka na chvilku pustit z dohledu (to musely i ženy pracující před dvěma sty lety na panském). „Moloch konzumu“ vítězí tehdy, když vítězit má, tj. v krámě, a ve frontě na pokladnu jsme holt znudění všichni (za dob nedávno minulých jsme byli arci znuděni mnohem častěji).

Fotografie Jiřího Křenka jsou spíše citlivou sondou do jisté oblasti lidského soukromí, přenášené na veřejnost, jímž akt nakupování bezesporu je. Mapuje chování lidí a výrazy jejich tváří, ať už o tom vědí nebo ne, a nám, divákům, zprostředkovává obraz nás samých, jací jsme, když se nevidíme. Šokuje tam, kde to má smysl, nikdy samoúčelně. Jeho „masový obchod“ je divadlo – pestré i únavné divadlo života.

(Jiří Křenek: HYPERMARKETY, Galerie Velryba, Opatovická 24, Praha 1, vstup volný, do 2. 12.)