Tajemství starých dlažeb - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Fotosoutěže
Fotogalerie
Rubriky
Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Nabídka práce
Poptávka práce


Ze společnosti

Tajemství starých dlažeb

25. srpna 1999, 00.00 | Fotografku Magdalénu Wagnerovou fascinují staré dlažby, kamenní kostlivci, střechy, kříže. Svými technicky dokonalými snímky o nich vypráví příběhy plné tajemství.

Magdaléna Wagnerová je zajímavá osobnost. Narodila se roku 1960 jako dcera fotografa Josefa Proška, což objasňuje její pozdější vřelý vztah právě k fotografickému umění. V dětství a mládí ji však zároveň neméně ovlivnil esprit Wenigů, pražské rodiny se slavnou novinářskou a literátskou tradicí, jejíž je nejmladším výhonkem. Vystudovala FAMU, katedru scénáristiky a dramaturgie, v současné době je šéfredaktorkou nakladatelství VOLVOX GLOBATOR. Kromě toho, že napsala scénář k televiznímu seriálu a filmu Saturnin, absolvovala Magdaléna Wagnerová již sedm samostatných výstav svých fotografií, mj. v Miláně a Bonnu, a vydala knihu Věčně proměnlivé představy, zajímavé souznění fotografií a textu - bonbónek pro fajnšmekry, který můžete nyní najít na pultech knihkupectví. Mimo jiné i na pultě vydavatelství a knihkupectví Paseka, v jehož galerii je v těchto dnech umístěna výstava fotografií Wagnerové.

Znovu chci říci, že fotografie do kaváren, knihkupectví, fotolabů a jiných obchodních míst patří, neboť jsou tím spojeny se životem, poskytují prostorám, kde jsou umístěny, génia loci, a přečasto se tímto způsobem dostanou i k člověku, který by jinak na výstavu nešel. Fotografie Magdalény Wagnerové pak takového člověka jistě i zaujmou. Jsou černobílé, pořízené klasickým způsobem, námětem i zpracováním spíše konzervativní, na první pohled však zapůsobí svou strohostí a čistotou, která fotografovanému objektu nechává ostře vyznít. Vtáhnou vás do svého světa starých dlažeb, průhledů ze zvonic na střechy a zdí obrostlých břečťanem, nechají vás vyhlédnout z nejtmavšího stínu do nejlenivějšího odpoledního slunce, a to vše proto, aby ukázaly, jaká přitažlivost je skryta v tichu těchto zdánlivě obyčejných míst. Autorka se vědomě rozhodla omezit své výrazové prostředky na minimum a vytvořila tak snímky plné významů avšak téměř asketické, to vše proto, aby dodržela jejich technickou dokonalost. Objekty, které ji zajímají, mají svou vlastní krásu, kterou Wagnerová dokáže odhalit a rafinovaně zdůraznit. Dá se říci, že záběrem vypráví příběh. Nikdy však nesklouzává za hranici vkusu do prosté líbivosti, což je bohužel nešvar, s nímž se v dnešní době setkáváme stále více. "Patří k té stále se zužující skupince noblesních fotografů, jimž není jedno, jakou cestou se přenáší jimi nalezený obraz na papír, a co se s ním děje," píše o umělkyni Nikolaj Savický.

Magdaléna Wagnerová má vztah k věcem, které jsou trvalé. Fascinuje ji například stará dlažba, "kočičí hlavy", jak se dříve říkalo. Jedna fotografie je věnována přímo jim, nic jiného neruší tuto nepravidelně pravidelnou krásu. Díky světlu se kostky mění ve hru obrazců. Jiná dlažba je složena z oblých kamenů. Vzhled této však kdosi dávno upravil tak, aby dávala smysl, dobře čitelný pro každého; z kamenů odlišné barvy vytvořil srdce, kříž a lebku. Pohled fotografky mění tento ošlapaný kus půdy pod nohama, který už možná málokdo doopravdy vnímá, v tajemně vzrušující vzkaz z šera minulosti. Podobně je pojat i záběr sochy kostlivce, jenž drží jakýsi kamenný nápis psaný švabachem. Skelet na pomezí slunečního světla a tmy stínu jako by symbolizoval polohu lidského života. Snímek houslí pověšených na zdi, která je obrostlá břečťanem, působí jako jediný poněkud naaranžovaně, což ještě vyniká v sousedství předchozích tří vynikajících fotografií. Toho, kdo má v oblibě tento typ záběrů, však zaujme nasvícením, které v díle Magdalény Wagnerové hraje ostatně vždy jednu z hlavních rolí, tady však v souvislosti se ztichlým hudebním nástrojem vyvolává dojem tesklivé intimity něčeho, co již odeznělo. Naprostou "bombou" maličké expozice je snímek, na němž průhledem skrz okénko (kostelní zvonice?) vidíme část střechy a tři kříže za sebou. Nádherně nasvícené a zřetelné hřebenovky zprostředkovávají pocit, jako byste na té střeše právě seděli, obrysy křížů v pozadí pak celkovou atmosféru zatěžkávají.

Své fotografie Magdaléna Wagnerová často používá na obálky knih, které vydává nakladatelství VOLVOX GLOBATOR. Za to jí patří pochvala, neboť kvalitně esteticky vybavených knih je dnes jako šafránu. Stejně nemnoho je i umělců, kteří na své vlastní cestě vycházejí z nejlepších tradic, kráčejí pevně za svou vizí a nesklouzávají do komerční průměrnosti, což je, zvláště v současné době, velmi obtížné. Magdaléna Wagnerová může být v tomto ohledu vzorem. A ač vzory bývají někdy suchopárné a nudné, v případě jejích fotografií to naprosto neplatí. Přesvědčte se sami.

(Magdaléna Wagnerová: ODKAZY, Galerie knihkupectví Paseka a kavárna Na Pasece, Ibsenova 3, Praha 2)

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Ze společnosti  

Poslat článek Diskuse (0) Tisk Přečteno: 381x

www.grafika.cz/rubriky/ze-spolecnosti/tajemstvi-starych-dlazeb-126967cz

 

 

 

Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Nabídka bazar
Poptávka bazar

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: