Obscénní nebo přirozené? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Poptávka práce


Ze společnosti

Obscénní nebo přirozené?

11. ledna 2000, 00.00 | Napadne vás při pohledu na jednu z fotografií Karla Cudlína na výstavě o stavbařích. Zdánlivě neatraktivní tématika díky objektivu tohoto autora překvapivě ožívá!

Začátek nového roku 2000 v Praze rozhodně neproběhl ve znamení přehršle fotografických výstav. To málo, co nám zbylo ze starého tisíciletí, však určitě stojí za zmínku. Tentokrát bych chtěla upozornit na výstavu, která se může ctiteli umělecké fotografie zdát poněkud nezajímavá. Možná se i stane, že první dojem návštěvníka expozice bude negativní ve smyslu – TO UŽ TADY PŘECE BYLO!

Ano, bylo to tu. Ještě před nějakými deseti lety se i v umění a zábavě pracovalo tak vehementně, až nás od toho bolely ruce. Hrdinové socialistické práce se na nás usmívali z prvních stránek rádobyzábavných časopisů, televizní seriály se zabývaly více problémy pracovními než erotickými, práce byla zkrátka všude kolem nás. Kolem nás … bohužel, tehdy většinou pouze kolem nás. Od té doby se přece jen ledacos změnilo, takže se o matce pokroku už tolik nehovoří, zato se víc realizuje.

A tento přístup odlišuje i fotografie Karla Cudlína od popisných záběrů reálsocialismu. Na výstavě v Komorní galerii Domu fotografie Josefa Sudka neuvidíte nic jiného než stavby. Rozestavěná sídliště, obchodní centra, bouračky, šatny dělníků. Pouze z popisek poznáme, kde byla fotografie pořízena, ani počasí nám však někdy neprozradí, v jaké to bylo roční době. Nebarevnost fotografií ještě podtrhuje syrovost snímaných míst. Zdánlivě neutěšené prostředí, avšak oživené lidmi, kteří zde ukrajují každodenní velkou část svého života.

Cudlín pronikl mezi ně a zřejmě se i se svým fotoaparátem dokázal na čas stát součástí jejich pracovního dne, neboť mu pózují přirozeně a otevřeně, ať již uprostřed své činnosti nebo ve chvíli odpočinku. A tím se fotografovi daří to, co se nemohlo nikdy podařit těm dřívějším, sešněrovaným pouty všeprostupující ideologie: ukázat lidi stavby jako individuality a nikoli jako živoucí stroje, pouze doplňující ty neživé. Každému záběru dává svůj osobní vklad, nikdy nefotí impulzívně.

To je velmi dobře vidět například na portrétu dělníka, opírajícího se o stěnu. Člověk je ušpiněn stejným způsobem jako ta stěna, což vyvolává představu, že oba prošli stejnou zkušeností. Velmi zdařilý je také záběr, na němž na pozadí oprýskané zdi odsouzené k zbourání pije dělník z hadice, kterou si jiný muž přidržuje mezi nohama. Možnou obscénnost zobrazené situace zcela rozbíjí samozřejmý a uvolněný pohled, jímž se dělník s hadicí dívá do objektivu. Jinde použil Cudlín osvětlení osoby zespoda, které na syrovém jevišti stavby působí až trochu infernálně. Také běžné rekvizity, jichž si v domácnosti už ani nevšimneme, se v tomto prostředí náhle stávají nápadnými – například zrcadlo. Obyčejné oválné zrcadlo, které na jednom snímku odráží muže podpírajícího si v zamyšlení hlavu. Díky němu se spolu s fotografem stáváme i bezděčnými pozorovateli, aniž by nám bylo dáno pochopit smysl celé scény: to, co muž pozoruje, je už mimo plochu zrcadla.

Velmi zajímavě je zachyceno také setkání stavebních dělníků v šatně. Malé lidské společenství v matném osvětlení uprostřed prstenců cigaretového dýmu působí jako výjev na starém obraze. Jiná fotografie zachycuje dva muže, z nichž jeden nese železný čtvercový rám. Fotograf se zaměřil na to, co je na obraze nejdůležitější – na symboliku „uvěznění“ lidského těla v rámu, a proto osoby nasnímal pouze od pasu dolů. Zaujme i záběr muže při odpočinku na tvárnici, na němž je poznat autorův cit pro kompozici snímku.

Cudlín se však vedle lidí zaměřuje i na věci, které k nim patří. Snímek ešusů s jídlem na promaštěných novinách nebo rukou balících cigaretu vytváří atmosféru intimity uprostřed mravenčího díla.

Fotograf Karel Cudlín (*1960), absolvent FAMU, získal na vytvoření tohoto cyklu o proměnách hlavního města na doporučení mezinárodní poroty soutěže Czech Press Photo 98 grant města Prahy. Rozhodl se cyklus koncipovat jako „střípky atmosféry, ve které dochází k proměnám“. A to se mu povedlo opravdu nečekaně stravitelným způsobem.

(Karel Cudlín: STAVBY A LIDÉ, Komorní galerie Domu fotografie Josefa Sudka, Praha 1, U radnice 5, 10-18, do 15. 1.)

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Ze společnosti  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: