New York, jaký býval - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Ze společnosti

New York, jaký býval

19. září 2001, 00.00 | Fotografie, objevené po pětatřiceti letech kdesi v šuplíku. Je vlastně div, že přežily, neboť jejich autorka Eva Fuková v druhé půlce 60. let emigrovala. Unikátní záběry, koláže a multipláže, vzniklé z okouzlení New Yorkem roku 1964, jsou nyní k vidění v Pražském domě fotografie.

„Je zázrakem a paradoxem, že fotografie New Yorku vytvořené Evou Fukovou v roce 1964 vůbec přežily.“ Tato slova (z úst fotografky Suzanne Pastor) zazněla při příležitosti vernisáže jedné zajímavé pražské výstavy. K vidění tu jsou snímky, které by podle zákona logiky vlastně ani neměly existovat. Uloženy v šuplíku, přežily pětatřicet let emigrace své autorky, aby byly, podobně jako třeba negativy Langhansových portrétů, náhodně objeveny. V současné době je můžete vidět a pokochat se jejich půvabem, jasně ovlivněným dobou vzniku, v Pražském domě fotografie v Haštalské ulici.

Eva Fuková (*1927), začala fotografovat ve svých dvanácti letech, nejprve se však vážně věnovala malbě, kterou vystudovala na pražské Akademii výtvarných umění. Výtvarnými technikami ostatně zůstala ve své fotografické tvorbě ovlivněna po celý další život, ať už máme na mysli její koláže či fotomontáže, nebo „malířské oko“, které záběry Evy Fukové vždy zajímavě kořenilo. Inspirací jí byla i díla tvůrců české imaginativní fotografie – Jindřicha Štýrského, Josefa Sudka, Emily Medkové. Její generace však šla ještě dál, až k nemilosrdnému uplatňování principu groteskního realismu, Fukovou označeného jako „konfrontační setkání absurdity s realitou“.

Jako ryba ve vodě se cítila v intelektuálním prostředí, které by v totalitním Československu 50. let málokdo hledal – v okruhu umělců, obklopujících výtvarníka a básníka Jiřího Koláře, k nimž patřily významné osobnosti typu Kamila Lhotáka, Bohumila Hrabala či Jana Rychlíka. „Zná moc kontrastu jako málokdo, chápe konfrontáž a využívá ji,“ napsal právě Kolář v Náčrtku portétu Evy Fukové v roce 1961. Stala se také členkou Umělecké besedy. Právě pro svou blízkost k avantgardním směrům už tvorba této umělkyně neměla od poloviny šedesátých let v Československu šanci. Východiskem byla právě zmíněná emigrace do USA, kam Eva Fuková s manželem, malířem a ilustrátorem, odešla roku 1967.

Třítýdenní studijní pobyt v Americe, který umělkyně absolvovala roku 1964 společně s několika dalšími kulturními osobnostmi (např. s Jiřím Šlitrem), znamenal zásadní zlom v její tvorbě. Fuková zde s úžasem objevila zcela jiné prostředí, a to nezatížené historickým břemenem starého kontinentu, evropské poezie zašlého času – prostředí světového velkoměsta. Také setkání s pop-artem ji posunulo dále.

Výstava v Pražském domě fotografie, nazvaná prostě New York ´64, začíná připomenutím místa, které vystavující umělkyně zastávala v Kolářově okruhu: vidíme ji v ateliéru na AVU, společně s dalšími členy intelektuální společnosti v Siřimi před zpustlým hostincem, kde napsal Franz Kafka svůj román Zámek, na jiném snímku zachytila sama fotografka svou společnost u stolku kavárny Slavie.

Asi čtyři desítky dalších černobílých snímků jsou inspirovány klasickými newyorskými tématy: mrakodrapy, automobilovými značkami, reklamami, výkladními skříněmi, typickými „koráby silnic“, prosklenými fasádami, méně už osobami. Většina z nich je koncipována ve formě fotomontáží, koláží nebo multipláží. Pro nás, skeptické duše desátých let nového století, je však vzrušující netajené okouzlení krásou moderního velkoměsta, tak podobné fascinaci technickým pokrokem, pod jejímž vlivem tvořilo ve dvacátých letech minulého století mnoho umělců různých oborů. I zde však Eva Fuková zůstává věrna svému smyslu pro lehkou ironii a kontrast, čímž dociluje zvláštní bizarnosti pohledu. V jejím rukopisu lze vždy vyčíst vliv poetismu a imaginace, jemuž navždycky propadla v Čechách.

Jasně o tom svědčí například snímek V metru, který kombinuje dámské nohy v síťovaných punčochách a svůdně špičatých lodičkách s jehlovými podpatky v pohledu odspodu s jakýmsi nápisem rukou. Na jiném obraze – koláži „upouští“ obrovská ruka sochy v popředí staré kapesní hodinky mezi mrakodrapy. Ve výběru kontrastů je fantazie Fukové skutečně nevyčerpatelná: „Newyorská příroda“ je ironický název pro uschlý strom, jenž pahýly větví trčí jako otevřená dlaň proti prosklené fasádě, jinde ze stránek komiksového časopisu vykukuje limuzína, pro Povídku z Coney Islandu si umělkyně zvolila staveniště výškových budov, před nímž se mezi racky na písku povaluje psací stroj, na další fotografii se zdobná katedrála sv. Patrika tísní mezi obrovskými mrakodrapy, kam se vlastně vůbec nehodí. K nejlepším patří Okouzlení – figurína ženy za výkladem, která jakoby u vytržení výhrou sedí u hracího automatu.

Eva Fuková se však nespokojuje s poetikou, která se nabízí. Často sama vyhledává objekty, jejichž půvab je skrytý a nenápadný (žebroví Brooklynského mostu, typické čtvrti jako Harlem nebo Čínská čtvrť, počmárané rezavé dveře, plakáty se slevami, reklama s kočkou před stopami v písku).

Výstava téměř čtyřicet let starých fotografií české umělkyně, která dnes tvoří v USA pod jménem Eva Fuka, jistě nebude soustem pro každého. Svět i styl života se za tu dobu dost změnily, a témata a umělecké postupy se od těch tehdejších na hony liší. Troufám si říci, že lidé téměř přestali rozumět právě této poetice, není totiž už pro ni prostor. Kdo však neposuzuje umění, a to ani fotografické, úzkoprsým prizmatem právě módních vlastností, výstavu New York ´64 ocení.

(Eva Fuková: NEW YORK ´64, Pražský dům fotografie, Haštalská 1, Praha 1, po-ne 11-18, vstup 20, do 14. 10.)

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Go verze  

 » Rubriky  » Ze společnosti  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: