Kdo není nahý, neexistuje - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Poptávka práce


Ze společnosti

Kdo není nahý, neexistuje

10. května 2001, 00.00 | Situace, která se týká všech celebrit dneška. Podlehly i tři mladé talentované fotografky, které zahájily společnou výstavu v Galerii Velryba, jak je pánbůh stvořil!

Jedním z fenoménů dnešního světa je samoúčelná nahota. Balast, který zasahuje snad už každou sféru veřejného života, vniká do našeho podvědomí, a jako pomalu působící jed tu vykonává své zhoubné dílo. V důsledku to dopadá třeba tak, že málokdo ví, v čem vlastně hrála herečka XY, každý je ovšem obeznámen s tím, že nafotila odvážné fotografie pro časopis a k tomu ještě pravidelně zpravuje čtenáře Blesku o svých sexuálních fantaziích. Ale už cestovatelé, pohybující se v blízkosti primitivních kmenů, udělali zkušenost, že pravidelný pohled na odhalené tělo jej zbavuje erotického napětí. Což je ovšem, jak sami uznáte, škoda. Protože však obecné povědomí stále více tíhne k tomu, že kdo se alespoň jednou v životě nesvlékne, jako by neexistoval, možná se jednou dočkáme situace, že sexy nám bude připadat pouze osoba od hlavy až k patě zcela zahalená.

Stereotypnímu trendu, který však stále zaručuje úspěch nebo přinejmenším publicitu, podlehly i tři fotografky nastupující generace, absolventky katedry fotografie FAMU. Mottem jejich společné výstavy v Galerii Velryba je právě akt. Jak nás informuje průvodní slovo Clifforda Seidlinga, stalo se tak z důvodu „dlouhodobého tvůrčího zájmu autorek o lidskou tvář a tělo, tedy oblast, která teprve nedávno zažívá jistou fotografickou renesanci a zároveň živý zájem veřejnosti“. Živý zájem projevila veřejnost již o vernisáž, která byla „stylově“ zahájena autorkami, jak je pánbůh stvořil. Tatínek jedné z nich, spisovatel Lubomír Feldek, se měl podle deníku Super dojemně vyznat: „Anička byla vždycky svérázná a snad ví, co dělá. Jsem na ni hrdý!“ Ušetřen nezůstal ani katalog, na jehož přední stránce naleznete trojici umělkyň, rozverně laškujících ve sprše. Věřím, že poctivě udělaly vše pro to, aby se o jejich výstavě mluvilo.

Jejich fotografie jsou však dobré. Černobílý soubor „Situace“ již zmíněné Anny Feldekové (*1976), původně studentky serbistiky a slovakistiky na Filosofické fakultě UK, jsou kvalitně aranžované erotizující pózy dvou pohlaví, efektně pracující se světlem a stínem, rozvíjející hru tvarů a odlišností těla muže a ženy. Feldeková jasně vyjadřuje kontext protipólů, které mohou stát v opozici, ale nikoli existovat jeden bez druhého. Jsou to obrazy plné dramatického napětí, čisté a rafinované svou strohostí, spíše klasické než bůhvíjak hledající.

Rovněž černobílé „Intimity“ nejstarší z trojice autorek, pětatřicetileté Zdeny Hanákové, jsou naprosto odlišné. Měkce a s ženským citem kreslí křivky těl, jež obvykle snímá v detailu, oproti rasantnější Feldekové využívá více kouzlení s rozostřováním, zajímavé jsou pro ni i tvarové a barevné nerovnosti povrchu kůže. Její snímky působí z celé trojice nejintimněji, má svůj zralý, „usazený“ styl, který však určitě nevylučuje další kvalitní vývoj. Ačkoli záběry nejsou prvoplánově vyzývavé, obsahují velice osobitý, křehký erotický náboj.

Jaroslava Wágnerová (*1972) však svým černobílým souborem „Portréty přátel“ za oběma předchozími autorkami výrazně pokulhává. Zatímco u nich se vždy setkáváme s nápadem, který dokázaly rozvést a pohrát si s ním, Wágnerová se soustředila na poněkud prvoplánovou exhibici portrétů svých přátel. S tímto jediným podnětem si však bohužel nelze nevystačit. Jedná se však zřejmě o jakýsi trend, s nímž se setkávám stále častěji, a tím bývá zobrazování osobního života nikoli v rovině poněkud obecnější a proto pochopitelné pro širší okruh diváků, ale spíš jako absence nápadu či snaha šokovat. Posledně jmenované se u Wágnerové nepotvrzuje, přesto věřím, že portrét některého přítele by si možná pověsila na stěnu autorka, sotva však kdo jiný.

Obecně se dá říci, že výstava „Tvář a tělo“ tří fotografek mladší generace je příjemný zážitek, i když na rozdíl od poněkud odvážné reklamy, provázející tuto událost, nejsou jejich díla nikterak převratná. Skoro by se chtělo říci, že všechno tady už bylo. Myslím, že je však na místě ocenit odvahu, s níž se evidentně talentované autorky vrhly na pole už tolikrát zorané, na němž nebýt ovlivněn slavnými předchůdci nebo současníky snad ani není možné. Záměrně nikoho v této souvislosti nejmenuji, protože to není nutné. Trojice mladých fotografujících žen není v žádném případě odkázaná na kopírování vzorů. Naopak, lze u nich předpokládat, že si svůj vlastní styl velice rychle vytříbí samy.

(Anna Feldeková – Zdena Hanáková – Jarka Wágnerová: TVÁŘ A TĚLO, Galerie Velryba, Opatovická 24, Praha 1, vstup volný, do 3. června)

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Go verze  

 » Rubriky  » Ze společnosti  

Diskuse k článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

Zatím nebyl uložen žádný příspěvek, buďte první.

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

,

E-mail:

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: