"Ta věc" s fotkou - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Ze společnosti

"Ta věc" s fotkou

24. listopadu 1999, 00.00 | Kdo by chtěl dnes tvrdit, že fotografické umění je pouze o ovládnutí hledáčku, clony a spouště, je úplně vedle. I exponování se provádí na materiály, z nichž by se klasickým matadorům protáčely panenky. Což takhle na vatové tyčinky do uší?

Pokud se vám slovo "věc" v titulku tohoto článku zdá poněkud nepatřičným, vězte, že tomu tak úplně není. Výstava, o níž dnes bude řeč, se v originále opravdu jmenuje "Věc s fotkou" (Das Ding mit dem Foto). Název celkem výstižně naznačuje, že se jedná o akci, která má něco společného s fotografií, ale že nepůjde pouze a jedině o ni. A skutečně - výstava z exponátů sbírky města Vídně, která si souhrnně říká "Museum po ruce", pořádaná Rakouským kulturním institutem v Galerii Oskara Kokoschky na Jungmannově náměstí, je ukázkou mnoha různorodých a někdy i zcela kuriózních fotografických technik. Vždyť kdo z nás má doma fotografie na hliníku nebo laserovou kopii fota na vatových tyčinkách. Ač si osobně myslím, že největším kumštem je po všech stránkách dobře udělaná obyčejná černobílá fotka a mnoho tzv. progresivních technik má pouze krátkodechý život s jediným úkolem zviditelnit pomocí šokovaných diváků svého tvůrce, výstava "věcí s fotkou" mě opravdu pobavila a dala mi také několik podnětů k přemýšlení.

Především rakouská kultura není v žádném případě "pouze" odnoží kultury německé. Rakušané mají trochu jinou povahu, jiné tradice, jiné vidění světa a jiný smysl pro humor než právě Němci, totiž trochu blíže k nám, Čechům. Převážnou většinu z vystavovaných objektů by mohli "mít na svědomí" klidně čeští výtvarníci. Třeba právě dvě sádrové hlavy polepené fotokopiemi, které roku 1997 vytvořil tehdy sedmatřicetiletý Christoph Steinbrener. Hlavy, jež se na vás dívají opravdovýma očima, mají nos a ústa, působí jako skutečný člověk - avšak pouze černobílý.

Zmíněná laserová kopie fotografie na vatových tyčinkách je obdobou malířského pointilismu. Záměrně poněkud kýčovitý snímek nahé ženy vedoucí koně byl překopírován na malinké plošky vatových tyčinek na čištění uší. Tyto tyčinky jsou uzavřeny ve skříni z plexiskla. Pozoruhodné dílo vytvořila výtvarnice Ilse Haider (*1965), která je na výstavě zastoupena ještě dalším objektem, dřevěnou koláží, na níž je fotoemulze mužské tváře.

Velmi působivé drobné objekty pod společným názvem Snow Scenes vytvořila studentka antropologie Katarina Matiasek (*1965). Jedná se o 11 malých černobílých fotografií, z nichž každá je kryta akrylovou polokoulí. Vypadají jako zvětšené přes vodní kapku nebo kus ledu; jejich jednoznačně půvabné vyznění však brzdí náměty fotografií - většinou se jedná o zdi nebo ošklivé moderní novostavby. S podobným záměrem přistupovala ke své práci i Elfriede Baumgartner (*1954), která nám ve dvou objektech (Flora I a Flora II) představuje černobílé fotografie květin, jejichž některé části jsou jakoby zvětšené díky kondenzátorovým čočkám zabudovaným v plexiskle. Tyto exponáty o velikosti 30x30 cm by ozdobily každý trochu moderněji zařízený interiér. Výtvarnice se pokusila také zachytit vypařující se kapky vody na horké kovové desce - tyto čtyři černobílé fotografie na hliníku vypadají zdálky jako brusné kotouče.

Ze zcela jiného těsta je objekt Bez názvu s podtitulem Těla od Maxe Boehmeho (*1966). Jedná se o černobílou fotografii na fotoplátně, přepracovanou černou olejovou barvou, lněným olejem a make-upem. Prostředky jsou to tedy arci různorodé, celek však působí jako pozdně renesanční malba, například Michelangelův Poslední soud v Sixtinské kapli. Podobně klasicky - jako ušlechtilá grafika - vypadá také práce profesorky AVU ve Vídni Evy Schlegelové (*1960). Jedná se však o malbu akrylem na dřevě podle černobílé fotografie a její podtitul je Mraky.

Jako pokus o recesi vyznívá Bouillabaisse Renaty Bertlmannové (*1943). Ve skříňce z plexiskla najdete cyklus drobných barevných fotografií zobrazujících ingredience slavné francouzské polévky bouillabaisse, tj. ryby a koření. Povrch je posypán mouchami z umělé hmoty. Kuriózní jsou i tzv. Aplikované reflexy-reflexované aplikace II, které Reinhard Blum vytvořil podle fotografie pomocí transparentní barvy a brusné techniky na střeše auta (!).

Výstava neobvyklých fotografických technik v Galerii Oskara Kokoschky byla autory konceptu a výběru děl uspořádána vlastně jako reakce na skutečnost, že fotografie v posledních letech s velkou vehemencí a šíří pronikla při svých technických a tématických možnostech do všech oblastí výtvarného umění. Dalším záměrem bylo upozornit na vzrůst respektu fotografie jako obchodovatelného výtvarného díla, jenž se odehrál během posledního dvacetiletí - od diskusí, zda je fotografie jako výtvarné dílo vůbec hodna koupě, až po konstatování, že zhruba čtvrtina zakoupených artefaktů dnes má něco společného s fotografií. Výstava rozhodně stojí za shlédnutí. Milovníky nestandarního umění zaujme a zastánce toho klasického určitě nepohorší.

(VĚC S FOTKOU, Galerie Oskara Kokoschky, Jungmannovo nám. 18, Praha 1, do 9. 12., po-pá 10-17)

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Ze společnosti  

Diskuse k článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

Zatím nebyl uložen žádný příspěvek, buďte první.

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

,

E-mail:

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: