Publikování z XML: výhody nebo trable? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



VSE

Publikování z XML: výhody nebo trable?

xml

17. května 2004, 00.00 | Přináší publikování, postavené na jazyce XML, skutečně takové výhody, jaké mu mnozí
přisuzují? Nebo se jedná o publikační metodu, které se je lépe zatím vyhnout? Více se
dočtete v této naši polemice.

Publikování, postavené na standardu XML, se stává v posledních letech stále častěji opakovaným pojmem. Ke specializovaným řešením, spadajícím obvykle do třídy enterprise, přitom přibývá nástrojů, umožňujících řešit zpracování XML obsahu i v běžných publikačních aplikacích (Adobe InDesign či FrameMaker, QuarkXPress, MLayout aj.) či kancelářských programech (Microsoft Office, OpenOffice). Hlavním důvodem, pro který se podpora XML šíří takovýmto významným způsobem, je proklamovaná efektivita, kterou by mělo nasazení uvedeného standardu přinést do prakticky každého publikačního workflow. Je-li obsah popsán pomocí XML tagů, lze jej souběžně a automatizovaně publikovat na více různých médiích (tiskovina, Web, mobil aj.) dále je možné například extrahování takto popsaných informací do dalších aplikací či systémů (metadata) či jejich využití pro správu obsahu, archivaci atp.

Vize spojené s íXML jsou velmi smělé a mnozí hovoří o tomto standardu jako o technologii, bez které se publikování již záhy vůbec neobejde. Smělé vize se ovšem často dostávají do příkrého kontrastu s realitou a publikování z XML není v tomto případě žádnou výjimkou. Důkazem tohoto našeho tvrzení může být článek "XML Can Go to H***: One Designer's Experience with the 'Future of Publishing'" Susan Glinertové, zveřejněný nedávno na serveru CreativePro. Autorka v něm popisuje reálné trable, které zažila při zavádění XML do prostředí vydavatelství, v němž pracuje coby poradce pro řešení problémů, spojených s publikováním. Informace, podané v uvedeném materiále, nám byly inspirací k sepsání tohoto článku, ve kterém bychom se rádi blíže podívali na stinnější stránky procesu publikování z XML.

Techničnost aneb kreativita kontra informatika

První a zásadní problém, na který se musí osoba, hodlající se uvedenou publikační metodou zabývat, připravit, je techničnost. XML je značkovacím jazykem, jehož nastudování trvá dosti dlouho. Informace, které je přitom zapotřebí absorbovat, nemají nic společného s kreativním designem, ale patří jednoznačně do oblasti informatiky. Zavést publikování z XML tedy obvykle znamená náročné studium a/či najímání externích expertů, se všemi problémy, které takovéto činnosti přinášejí.

Klíčovým úkolem při zavádění XML do publikačního provozu je volba vhodné struktury tagů pro zpracovávaný typ obsahu, popsané v podobě tzv. definice typu dokumentu (DTD) či XML schématu. Uživatelé přitom mají k dispozici různé předdefinované struktury, navržené například k tvorbě novinových článků či knih, takovéto zdroje ovšem pro svou komplexnost nebo naopak nedostatečnost vzhledem k požadavků daného workflow vyžadují odpovídající úpravy. Mnohde je pak lepší raději příslušné schéma vytvořit zcela od základu. Ať už je ale tomu jakkoli, je třeba se připravit na to, že struktura použitých tagů musí být průběžně spravována a podporována v jednotlivých nástrojích daného workflow. To tedy obvykle znamená připravit/spravovat šablony se styly pro textový či XML procesor, ve kterém se vytvářejí podklady, a nadefinovat způsob sazby XML obsahu v dané sázecí aplikaci (šablony, mapování stylů na tagy). Všechny tři úkony (tvorba a údržba schématu či DTD, stylů pro podklady, šablon pro sazbu) přitom představují proces, podobající se ze všeho nejvíc vývoji softwarové aplikace a nikoli normálnímu kreativnímu procesu.

Problémy a úkoly výše popsaného typu se pak množí tam, kde je zapotřebí zpracovat XML dodané z různých zdrojů. Zde se hlavní síla XML - tj. volnost, s jakou lze definovat tagy, ukazuje jako největší překážka: Autoři mohou vytvářet obsah v rámci DTD či schémat, které nejsou v daném workflow podporovány. Je pak otázkou, zda má cenu jít do náročné implementace nebo raději obsah znovu otagovat podle vlastních požadavků: je ale jasné, že se tím zcela vytrácí možnost automatizace a narůstá pravděpodobnost chybného zpracování (ztracené nebo nesprávně formátované informace).

Malý zisk v dnešní realitě

Vysoké nároky, které jsme naznačili výše, vedou k otázce, kdy se vlastně publikování z XML reálně vyplatí. Na obecné rovině lze říct, že všude tam, kde je struktura zpracovávaného obsahu dobře popsatelná a opakovaná - typickým příkladem nám mohou být periodika a manuály nebo publikace vytvářené z databází. Zde jsou ale k dispozici prostředky, s jejichž pomocí lze už dávno zajistit efektivní a automatizované zpracování, slibované implementací XML. V případě publikací, jako jsou periodika či manuály, se nabízí především využití stylů, jejichž struktura není sice tak univerzálně kontrolovatelná, jako v případě XML tagů, jejich implementace a údržba je ovšem nesrovnatelně jednodušší a zvládne ji rozhodně i designer bez jakýchkoli znalostí informatiky. V případě výstupů z databází či jiných aplikací a systémů, generujících automatizovaně podklady k sazbě, je pak k dispozici technologie tagovaného textu (tu jsme blíže popsali zde a zde). Ta popisuje formátování obsahu v té či oné sázecí aplikaci. Opět se zde ztrácí jedna z užitečných vlastností XML (nezávislost obsahu na formě), existuje ovšem mnoho workflow, které takovouto schopnost zatím a ani výhledově příliš nepotřebují (pouze tištěná produkce nebo cross-media publishing, založené na nasazení PDF). Zavedení prostředků pro tagovaný text je přitom opět podstatně snazší, než zavádění XML tagů.

Nelze ovšem říci, že by neexistovaly workflow, ve kterých se implementace XML jednoznačně vyplatí i přes všechny problémy, které jsme naznačili výše. Jsou to obvykle takové produkční toky, kde je míra standardizace struktury i způsobu výstupu podkladů značná a zásadní: příkladem nám mohou být například produktové manuály (automobily, elektrotechnika, letectví, farmacie atd.) či publikace různých organizací a institucí (zákony, předpisy, směrnice apod.). V běžných kreativních provozech dnes ovšem podle našeho názoru komplexní nasazení XML nestojí za vynaloženou námahu. Zajímavou výjimkou mohou být publikační postupy, poskytované v rámci Adobe Creative Suite pro souběžné publikování v aplikacích InDesign-GoLive, nicméně i zde existuje řada dalších možností, jak zajistit tytéž formy výstupu bez XML.

Závěrem

Jak jsme se pokusili naznačit v našem výkladu, zavést publikační workflow, postavené na XML, není vůbec snadné a tak se masivnější rozšíření publikování uvedenou metodou zdá být pořád hudbou spíše vzdálenější budoucnosti. Je přitom otázkou, nakolik se výše přiblížené problémy (především přílišnou techničnost implementace publikačních toků) podaří vyřešit novými nástroji a postupy. Každopádně velmi uvítáme, pokud se naši čtenáři podělí o své vlastní zkušenosti s využíváním uvedené publikační metody v praxi.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » VSE  

 » Rubriky  » Go verze  

 » Rubriky  » Sazba  

 » Rubriky  » Polygrafie  

 » Rubriky  » Software  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: