Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!
Zadejte Vaši e-mailovou adresu:
Kamarád fotí rád?
Přihlas ho k odběru fotomagazínu!
Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:
-
5. září 2024
Matrixmedia - Obsluha a tisk na velkoformátových digitálních tiskárnách
-
30. září 2024
-
4. října 2024
-
14. listopadu 2024
Stolní tiskárny
Jak na barevnost?
14. srpna 2000, 00.00 | Barvy hýbou světem a čím dál víc uživatelů má na svém stole barevnou inkoustovou tiskárnu. Víme jak vlastně funguje a jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými typy?
Po článku "Jak na rozlišení" jsme se rozhodli volně pokračovat v povídání o technologii inkoustového tisku. Tato technologie se používá jak v levných domácích tiskárnách, tak i ve špičkových velkoplošných systémech. Přitom ve všech případech platí v podstatě stejná pravidla a používají se velice podobné techniky. Dnes se zaměříme na to, jak je to s barvou a zdůrazníme základní rozdíly mezi používanými postupy.
Základní teorie
Z hodin fyziky víme, že barvy jsou vlastně světlo s různou vlnovou délkou. Vnímání barev je silně individuální záležitost a navíc
výsledná barva je ovlivňována nejrůznějšími vnějšími vlivy. Přesto obecně platí, že libovolný odstín barvy lze získat vhodným smícháním
základních barev. U monitorů se používá takzvaný RGB režim (červená-zelená-modrá) a u inkoustových tiskáren je to v drtivé většině
případů CMYK ( Azurová-purpurová-žlutá-černá). Existuje celá řada odnoží tisku, ale žádná z nich není schopna reprodukovat všechny
odstíny všech barev. Proto pokud hodnotíme tiskárnu po stránce barevnosti, přicházejí v úvahu tři měřítka. Tím prvním je, kolik různých
barev je tiskárna schopna reprodukovat, což se označuje jako barevný rozsah neboli gamut. Tím druhým je, nakolik věrné je podání u
přesně definované barvy. Zde hovoříme o barevné věrnosti. A v neposlední řadě j zde subjektivní působení vnímané lidským okem.
Běžná praxe
Popišme si tradiční uspořádání barevné tiskové hlavy a její fungování. Nejde totiž o nijak historickou záležitost, protože většina
dostupných inkoustových tiskáren používá prakticky totožný princip. Jak jsme již řekli, základem jsou čtyři barvy CMYK. Přestože je
černá náplň většinou oddělená, práce s jednotlivými barvami je vždy stejná. Tiskárna nedokáže přímo v tiskové hlavě míchat jednotlivé
barvy a tisknout takzvaně v přímých barvách. To je základní zádrhel, se kterým se tyto tiskárny potýkají (a nejen tyto). Proto vždy
dochází k vystřelování kapek s jednou ze základních barev. Nemění se ani odstín či sytost barvy. Tiskárna pouze mění velikost bodů a
jejich rozložení na papíru. Při dostatečném zvětšení zjistíte, že každý barevný tisk je složen z bodů s jednou ze čtyř základních
barev. Nic víc, nic míň. Rozdíl mezi jednotlivými tiskárnami je tedy pouze v tom, jak velké jsou tyto body a jak chytře jsou
rozloženy. Protože lidské oko je nedokonalé, tak při dostatečně malé velikosti jednotlivých bodů dochází k optickému slévání a tím
i míchání barev. Odstín barvy je dán kombinací základních barev a sytost pak hustotou jejich rozložení.
Více základních barev
Prvním logickým rozšířením původní technologie je zvýšení počtu základních barev. Místo 4 barev se nejčastěji používá 6 barev.
Přidány jsou většinou světlejší odstíny azurové a purpurové. Výsledkem jsou pak opticky plynulejší přechody a samozřejmě lepší
kresba ve světlých barvách.
Například společnost Roland používá také šestibarevný systém, ale kromě systému C-M-Y-K-Lc-Lm vybavila tiskové stroje i možností
přidání oranžové a zelené (C-M-Y-K-Or-Gr). Toto rozšíření zvětšuje barevný gamut (rozsah tisknutelých barev) o některé těžko
reprodukovatelné odstíny.
Obecně se dá říct, že zvyšování počtu základních barev vždy vede k širšímu barevnému gamutu a subjektivně příjemnějšímu tisku.
Toto rozšíření je však poměrně nákladné a v současné době je zatlačeno do pozadí levnějšími technologiemi. To však neznamená, že jde
o špatný způsob zlepšení kvality tisku, naopak.
Vyšší rozlišení
Jakousi alternativou "řešení silou" je zvýšení rozlišení tiskárny. Při zachování zcela stejného kladení barev (rastru), složení
inkoustů či použitého potiskovaného materiálu lze zvýšením rozlišení dosáhnout subjektivního zlepšení barev. Vše je závislé na
nedokonalosti lidského oka a nejde ani o rozšíření gamutu nebo zvýšení barevné věrnosti. Pouze dochází k lepšímu splývání
miniaturných bodů a tak i k optickému přírůstku barev. Díky obrovskému nárůstu rozlišení v posledních letech došlo i k dramatickému
zlepšení barevného podání dokumentů. Proto někteří výrobci upouštějí od ostatních dražších způsobů zlepšování barevnosti. Dobrým
příkladem tohoto postupu jsou tiskárny Epson.
Skládaný tiskový bod
Tato technologie, o které jsme podrobně hovořili v předchozím článku v podstatě kopíruje variantu zvýšení rozlišení, ale bez možnosti
vykreslení více detailů. Zjednodušeně se dá říct, že tiskárna dokáže do jednoho bodu umístit několik kapek s různou základní barvou.
Tyto kapky se na médiu opticky spojí v jeden tiskový bod s novou barvou. Výsledkem je tedy většení počtu odstínů, kterými tiskárna
disponuje pro jeden bod, nikoli zvýšení adresovatelného rozlišení.
Největším zastáncem této technologie je společnost HP, jejíž argumenty jsou poměrně jasné. Větší počet barev se rovná lepší
barevnost i gamut. (druhé tvrzení je mírně sporné). Navíc stačí obraz s výrazně menším rozlišením a tedy i velikostí, což zrychluje
jak přenos dat, tak i tisk samotný. Výrobně se jedná o řešení velice efektivní, což je dalším nesporným plusem. Jedinou nevýhodou
proti vyššímu rozlišení je menší množství detailů což se kompenzuje volbou mezi vyšším rozlišením a skládáním.
Lepší inkousty a média
Obrovskou roli při kvalitním barevném tisku hraje spotřební materiál. Zejména pro barevnou věrnost je nezbytně nutná volba speciálního spotřebního materiálu.
Důležité je nakolik a za jak dlouho se vsákne inkoust do média, zda dochází ke slévání jednotlivých kapek apod. Díky pigmentovým
inkoustům může být tisk vodostálý, existují inkousty a média dostatečně odolná i pro exteriérové nasazení. Se speciálním papírem
tiskárny dosahují výrazně vyšší sytosti barev i lepších gamutů.
Důležité je vždy hodnotit konkrétní kombinaci tiskárna, inkoust a medium. Jednotlivý výrobci používají odlišné typy inkoustů i papírů,
takže je vždy vohné experimentálně najít nejlepší kombinaci.
Závěr
Často používaným slovním spojením u stolních tiskáren je "fotorealistický tisk". Nikde není přesně definována hranice
fotorealistického tisku a přestože se tento pojem používá již dlouhá léta, dle mého osobního názoru dosahují kvality srovnatelné s
fotografií pouze poslední špičkové modely současnosti. Na druhou stranu s dobrou tiskárnou, inkoustem a papírem se dají již dnes
dělat opravdové zázraky i po stránce barevnosti.
Tématické zařazení:
Diskuse k článku
-
14. května 2014
Jak vkládat snímky do galerií a soutěží? Stručný obrazový průvodce
-
23. dubna 2014
Konica Minolta přenesla výhody velkých zařízení do kompaktních modelů
-
12. června 2012
-
9. dubna 2014
-
29. listopadu 2013
-
6. září 2004
OKI snižuje ceny barevných laserových tiskáren C3100 a C5200n
-
13. května 2004
-
19. ledna 2004
QuarkXPress Passport 6: předvedení nové verze na konferenci Apple Forum 27.1.2004
-
6. února 2001
-
30. listopadu 2014
Nový fotoaparát α7 II: první plnoformát s pětiosou optickou stabilizací obrazu na světě
-
8. září 2024
-
14. října 2024
-
22. října 2024
-
14. listopadu 2024