Jak připravovat data pro digitální tisk? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Nabídka práce


Polygrafie

Jak připravovat data pro digitální tisk?

17. srpna 1999, 00.00 | Stále více lidí využívá pro malonákladový tisk digitální tiskové stroje. Jak však připravit data, aby výtisk dopadl co nejlépe? To vám poradíme v dnešním podrobném článku.

Digitální tisk chtě nechtě proniká do našeho života a nejspíš se s ním budeme muset naučit žít. Ti, kteří v grafických a pre-press studiích připravují data, už narazili na to, že pro digitální tiskové stroje jsou některé postupy vhodnější a jiné méně. Pokusíme se to nyní trochu shrnout.

Prakticky všechny digitální tiskové stroje, o kterých lze jako o digitálních strojích hovořit, pracují na bázi pevného toneru. Jedinou výjimkou je Indigo Eprint používající tzv. ElektroInk, což jsou prakticky částečky pevného toneru rozmíchané v určité tekutině.

Za "čistokrevné digitální" stroje lze považovat právě Indigo Eprint a potom všechny stroje na bázi technologie Xeikon - u nás dostupné a používané pod značkami Xeikon a Agfa. Pro účely našeho článku přiřadíme k těmto digitálním strojů také nejvyšší stupeň kopírek, které jejich výrobci nazývají digitálními tiskovými stroji (tedy Scitex Spontane a Xerox DocuColor) stejně jako další modely inteligentních kopírovacích strojů s vlastním RIPem (Canon, Minolta, další modely od Xeroxu...).

Zcela jinou kapitolou jsou stroje typu DI (Direct Imaging); jako Adast Dominant 745C DI nebo Heidelberg Quickmaster 46-4 DI. I když se příprava dat pro tyto stroje vyznačuje určitými specifiky, jde o kvalitativně jiné problémy než u tonerových strojů. Komplikace většinou způsobuje samotná technologie suchého ofsetu, nikoliv nějaký speciální přístup k tvorbě dat.

Neexistence přímých barev

Většina strojů, o nichž je řeč, pracuje v režimu CMYK bez možnosti použití přímé barvy. Jediným výrobcem teoreticky připouštějícím tuto možnost je Indigo. Pokud však máme správné informace, inkousty pro pátou barvu by byly tak drahé, že se ani v Indigu nepoužívají jiné barvy než cyan, magenta, yellow a key, přestože stroj má zásobníky pro šest barev.

S problematikou neexistence přímých barev se musíme vyrovnat hlavně v případě tisku loga z předepsaných firemních barev (logo například nesmí být příliš malé) a také při snaze využít efektů metalických barev. V druhém případě se někdy může použít větší pokrytí barvou (především žlutou). Některé stroje totiž v závěru umožňují vytištěný dokument ještě "zažehlit" a tím vytvořit lesklý efekt na místech s největším pokrytím tonerem.

Velké jednobarevné plochy

Problém jednolité barevné plochy je ve všech dostupných pramenech jednoznačně označován za největší nešvar digitálního tisku. Nestabilní jednobarevné plochy se projevují různě. U strojů Indigo mají okraje ploch výraznější pokrytí barvy. Tučná písmena se potom jeví jako "stínovaná", tedy se světlejším prostředkem a výraznějšími konturami. U ostatních strojů se někdy projevuje jistá nestabilita jednobarevných ploch (pruhování, světlejší a tmavší skvrny...). Prakticky vždycky, s výjimkou Indiga, se na jednobarevném podkladě objevují stíny za bílým písmem. Nejvíc patrné to je u různých odstínů šedé a u některých pastelových odstínů zelené.

Výrobci i provozovatelé problém velmi dobře znají a čelí mu ponejvíce tím, že se v grafických návrzích snaží nepoužívat jednobarevné plochy. Místo toho používají jako podklad fotografie nebo různé textury. (Výrobci strojů Agfa nebo Indigo dodávají spolu se strojem množství různých textur a provozovatelé strojů je většinou mají k dispozici.)

Pokud je jednobarevná plocha černá, doporučuje se tisknout ji smíšenou s ostatními barvami CMY. Nikoliv jako u klasických technologií, kdy se pouze přidává 20 % cyan. Pro stroje na bázi technologií Xeikon a pro Indigo se používá složení černé: 60C40M40Y100K (případně 40C20M20Y100K).

Potlačování žluté

Většina provozovatelů digitálních tiskových technologií potlačuje v průběhu tisku žlutou barvu. Velikost tiskového bodu většinou zůstává stejná, mění se množství toneru na jednotku plochy. Je tomu tak proto, že v případě pevných tonerů má žlutá barva výraznější pigmentaci ve srovnání s barvami C a M. Korekce žluté je poplatná snaze dosáhnout efektů co nejbližších ofsetovému tisku. Data se však mohou připravit například i tak, že v určitých místech, například žluté šipky nebo zlaté šperky, se žlutá barva nechá a ve zbývajícím dokumentu se uměle potlačí. Operátor u digitálního tiskového stroje pak nechá žlutou bez omezení, případně ji ještě "vytáhne". Tak se dá dosáhnout efektů, které tradiční tiskové technologie neumožňují.

Color Management

Teoreticky by měly být digitální tiskové stroje snáz kalibrovatelné a lépe matematicky popsatelné než jiné tiskové technologie. Mělo by to umožnit jednodušší měření ICC profilů strojů a snadněji dát dohromady celý color management systém. V digitálním tisku se color management v praxi používá minimálně, a to i v zahraničí. Důvod bude asi ten, že zákazníci pro digitální tisk pocházejí daleko více z copy center než z ofsetových tiskáren. Pokud chcete mít barevně věrné například fotografie, bylo by výhodné, nechat si je zpracovat přímo v pre-press studiu spojeném s kokrétním centrem digitálních tiskových služeb, nebo alespoň originály fotografií poskytnout ke zpracovní jako náhled. V praxi ale bývá nejčastější případ, kdy se musí z nekvalitních snímků udělat pěkné obrázky při tisku. A jakýpak potom color management?

Formáty dat a ovladače

Data vstupují do digitálních strojů v elektronické podobě. Datový soubor tedy představuje jakousi virtuální tiskovou desku, na níž se po vložení do tiskového procesu nedá příliš mnoho měnit. Digitální tiskové stroje přitom pracují na principu GIGO*, tedy jsou poměrně značně závislé na kvalitě dat, která do stroje vstupují.

Problematiku grafických formátů akceptovatelných tím kterým digitálním tiskovým strojem je nejlépe projednat přímo s provozovatelem stroje. Nejoblíbenější bude jistě PostScript s využitím ovladačů (driverů) pro konkrétní platformu a konkrétní typ tiskového stroje. Méně oblíbený, ovšem ještě stále akceptovatelný, bude formát EPS, v některých případech i TIFF. Za nevhodný formát je považován JPEG především proto, že se při jeho ukládání musí dbát na stupeň komprese, aby bylo rozlišení pro tisk dostatečné. Zatím stále nekončí diskuze kolem formátu PDF. Zdá se, že i v zahraničí je problematické posílat data z formátu PDF rovnou do tiskového stroje. Všude sice řeknou, že přijímají bez problémů jako vstup data v PDF, ve skutečnosti je ovšem málo pravděpodobné, že jej v této podobě budou i posílat přímo do tiskového stroje. To se týká jak strojů na bázi technologie Xeikon, tak i Indiga. S podrobnostmi a technickými detaily však nejsme obeznámeni.

Samostatnou kapitolou se jeví přijímání dat vytvořených v kancelářských aplikacích, které nejsou určeny přímo pro tisk - jde především o MS Word a MS Excel. Hlavním kamenem úrazu tady kupodivu není omezenost aplikací v ukládání dat a práci s obrázky v potřebné kvalitě a rozlišení, ale skutečnost, že jsou data pro tisk uložena ve formátu RGB a ne CMYK. Konverze RGB-CMYK je pak ponechána na RIPu , což se ukazuje jako velmi špatná cesta. Pokud jsou na kvalitu výstupu nízké nároky - u digitálního tisku jsou kupodivu velmi často, dají se data z Wordu a Excelu, při troše štěstí, použít tak, že dokument vytiskneme do souboru s použitím ovladače (driveru) pro konkrétní tiskový stroj. Bohužel už pouhé otevření souboru ve správné verzi Wordu či Excelu a se všemi potřebnými typy písma je velmi často velkým problémem. Proto většina center digitálního tisku u nás i ve světě striktně odmítá podklady v těchto formátech.

Mac a PC

Zahraniční prameny uvádějí, že u provozovatelů digitálních strojů jsou daleko oblíbenější data vytvořená na počítačích Macintosh. Je tomu prý proto, že na PC existuje větší šíře různých aplikací na tvorbu dokumentů pro tisk a data z PC jsou tím pádem méně standardizovaná než v prostředí Macintosh. Jednou z příčin oblíbenosti macintoshovských dat ovšem může být i skutečnost, že dodavatelé digitálních tiskových strojů distribuují své systémy s počítači Macintosh a v prostředí Macintosh jsou dostupnější některé důležité softwarové moduly - například software Personalizer-X u Agfa a jejího digitálního stroje Chromapress.

Pokrytí tonerem

Toner je vždy nejdražší položkou digitálního tisku. V souvislosti s tím některé firmy operují pojmem "pokrytí plochy tonerem". Pokud chcete se svým centrem digitálního tisku diskutovat na toto téma, musíte si hned na začátku ujasnit pojmy. Krytí tonerem se nejčastěji definuje v procentech s tím, že každá barva může krýt od 0 do 100 %. Plné pokrytí není tedy v takovém případě 100 %, ale 400 % a pokrytí plochy jednou procesní barvou ve 100 % je tedy vlastně pokrytí z jedné čtvrtiny.

Digitální kopírky

I když jsou různé digitální kopírovací stroje považovány vesměs za slabou konkurenci pro "klasické" digitální tiskové stroje, nelze jim upřít menší starosti s jednobarevnými plochami a vektorovými plynulými přechody. Slabinou těchto systémů bývá tisk fotografií. Trh digitálních kopírek se ovšem rychle mění a vyvíjí především díky překotnému vývoji RIPů, za všechny jmenujme alespoň firmu Electronic For Imaging (EFI) a její RIP EFI Fiery.

Kvalita digitálního tisku

Provozovatelé i dodavatelé digitálních tiskových technologií se vzácně shodují v jednom:

Digitální tiskové stroje nemají problémy s kvalitou tisku. Pokud se vyskytnou, z 99 % jde o takovou přípravu dat, kdy není předem počítáno s technologií, kterou se dokument bude tisknout. Jedná se tedy o určitou osvětu a vzdělávání směrované grafikům a designérům dokumentů pro digitální tisk. Doufáme, že k zmíněné osvětě trošku přispěl i tento článek.

Několik užitečných tipů:

  • Zapomeňte na velké plochy jedné barvy. Tam, kde je potřebné pokrýt nějakou plochu, využívejte v co největším množství různých textur. Po domluvě je možné textury získat i od provozovatelů digitálních tiskových strojů.
  • Nepoužívejte vektorové přechody ve velké ploše.
  • Používejte v co největší míře barevné fotografie. Fotografie je to, co při tisku těmito technologiemi dopadne ze všeho nejlépe.
  • Přímé barvy převádějte vždy do jejich ekvivalentu v CMYK.
  • Všechny obrázky důsledně převádějte do CMYK a neponechávejte je v RGB. Případný převod RGB-CMYK probíhá většinou až při ripování, což jej někdy může dost znehodnotit. Zvláště špatné výsledky dávají případy, když je v jednom obrázku kombinováno zobrazení RGB s CMYKem.
  • Vybírejte papír z nabídky konkrétní tiskárny (centra digitálního tisku). U strojů, které tisknou z role papíru (Agfa, Xeikon...), je to nezbytné, ale i u ostatních technologií je na místě tisknout papír, se kterým mají na daném místě nejvíce zkušeností. Tonerové technologie jsou velmi citlivé na prach, a tak i používané papíry musí mít výrazně nízkou prášivost. Na recyklovaný papír můžete zapomenout hned od začátku.
  • Když předpokládáte překládání tištěné strany, vyvarujte se velkého pokrytí barvou. I při použití rýhování nebo drážkování bude stránka potištěná tonerem náchylná k odpadávání barvy v místě lomu.
  • Pokud je to možné, využívejte laminování vytištěných dokumentů. Naopak naprosto nevhodná je konečná úprava lakování.
Vysvětlivky: *) GIGO = Garbage In - Garbage Out; vložíš-li dovnitř odpadky, získáš opět odpadky. Ve Spojených státech často používaná parodie na matematické výrazy pro zpracování dat (FIFO = First In - First Out; první dovnitř, první ven - tedy fronta, LIFO = Last In - First Out; poslední dovnitř, první ven - tedy zásobník).

Adam Pokorný



Článek byl převzat z letního dvojčísla polygrafického měsíčníku Svět tisku(celkem 152 stran informací, právě přichází do distribuce).
Svět tisku obsahuje 88 stran informací a je distribuován pouze formou přeplatného za 49,- Kč. Neváhejte proto a předplaťte si časopis tímto formulářem.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Polygrafie  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: