Jestlipak víte.... podruhé. - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

9. července 2001, 00.00 | Tak už je tu další díl článků o Photoshopu pro mírně pokročilé. Méně obrázků, více textu a několik užitečných tipů.

Tak už je tu pro veliký úspěch druhé pokračování fotošopové nalejvárny. Opět pár triků, které tu jsou nejen pro absolventy všech ročníků našeho jinak cudného dívčího gymnázia.

Pokud chcete co nejrychleji vědět, kde se právě otevřený obrázek nachází na disku, pak jednoduše zmáčkněte klávesu "command" a klikněte na jméno souboru v záhlaví lišty. Ukáže se hierarchická struktura cesty až tam, kde je obrázek na harddisku uložen. Tento trik je funkční jen pro majitele těch příliš drahých, pomalých, divných jablečných nesmyslů.

Zhusta nejpopulárnějším nástrojem bude jistě klonovací razítko. Pokud razíme razítkem po obrázku, nezapomeňme že má vlastní nastavení, jak a odkud bude brát svoji barvu. Máte-li problém s retuší komplikovaných částí obrázků (např. všichni známe trable při odmazávání potagovaných zdí od sprejerů) tak doporučuji klonovat (razítkovat) v nové vrstvě a zdroj odebírat se zaškrtnutou volbou "Use all layers" ...čili použít všechny vrstvy. Vyrobíte si tak novou vrstvu retuše, u které se dají snáze zahlazovat, nebo cizelovat stopy neumělého nástroje. Vychytávečkou při množení čehokoliv je podívat se na dotyčné místo pěkně zblízka. K tomu si použijte funkci "New view" čili nový pohled na stejnou věc. Pak už stačí jen pár pohybů myší a je vymalováno.
Poslední trik se týká také klonování. Nabírat materiál pro své razítko můžete z úplně jiného otevřeného souboru ve Photoshopu, nejen z toho samého... Stačí když bude někde vedle na ploše. Chcete-li klonovat něco z jiných aplikací, vytiskněte si je nejdřív do PDF a pak otevřete ve fotokrámu a klonujte třeba dokumenty z Wordu ...jak o život.

Kdo jste kdy (třeba i zcela omylem) otevřeli aplikaci Corel, pak jste si všimli možnosti používat šikmá vodítka. Photoshop ani ve verzi 6 ještě tuto náročnou vymoženost nemá, můžeme si ji ale trochu nahradit použitím cest. Běžné pravoúhlé vodící linky používejte dále, když si chcete pomoci v malování s něčím šikmým, ba přímo zaobleným, pak si nakreslete do vrstvy pomocnou vektorovou cestu a myslete si, že to je vodítko. Mno, ehm.. dobře no...

Používá-li vaše grafická karta hardwarový zoom, tak jej využijte! Při každé práci, jež vyžaduje přesnost, jej zapněte, zoomujte... U vyšších rozlišení monitorů to je lepší, než pozorovat obrazovku z několika centimetrů. Dávejte jen pozor, aby klávesová zkratka aktivace nekolidovala s nějakou klávesovou zkratkou používané aplikace.

Ve Photoshopu se dá vykrývat hned několika různými způsoby. Začátečníci se nejvíce topí při netrefě na hranu objektu, v tu chvíli je snažší používat magnetické vykrývání... Je na to samostatný nástroj v paletce. Dobré je také naučit se kombinovat volné vykrývání lasem s vykrytím pomocí krátkých úseček. Je to rychlejší. Toho dosáhneme přidržením klávesy ALT. S klávesou SHIFT můžeme dodatečně přidat další vybranou oblast. Vzpomínám si, jak při mé dávné praxi jsem měl kolegyni, jejímž oblíbeným trikem bylo křečovité držení kláves u rozvykrytého obrázku... Problém pro ni nastal, když si potřebovala zatelefonovat, dosáhnout na kafe, nebo odběhnout na záchod... Nebyl-li dotyčný cíl v jejím akčním rádiu druhé volné ruky, pak měla smůlu. Tuto zábavnou činnost dobrovolného vězně si odpustíte, pokud na vykrytí budete používat vektorové cesty (to je úplně nejlepší), či hranaté laso, nebo budete tvořit selekce v módu rychlé masky. Při vykrývání se dá jedním tahem objet obrys úplně všeho, včetně otvorů (ne těch, co myslíte) tak, že se budou cesty v některých místech křížit. Tím jste na naší dívčí škole úspěšně složili zkoušku z Topologie dvourozměrných ploch.

Selekce nemusí být jen obrysové čáry. U vykrytí vlasů, chlupů, srsti a jiných neostrých porostů je nutné kombinovat několik pracovních postupů. Začněte třeba hrubou selekcí lasem, pak přepněte do rychlé masky a pokračujte maskovacím štětcem. Podle preciznosti vám to může trvat od pár vteřin po několik hodin. Jiný způsob je selektování pomocí barevného rozsahu. Tento skvělý nástroj klidně používejte i na již vybrané selekce, zpřesní se tím požadovaný výsledek. V závěru je dobré také selekci trochu vyhladit, nebo rozostřit hrany. Obecně platí, že čím přesnější a přirozenější je selekce, tím větší si můžeme dovolit korekce uvnitř ní, aniž by působily nepřirozeným dojmem. V posledních verzi PS je také prostředí "Extract" které dost usnadní tvoření přirozeně vymaskovaných objektů. Při šikovném zacházení bude výsledek masky upravdu dobrý. Nečekejte však počítačovou pomoc tam, kde není alespoň minimální barevný nebo tónový rozdíl ploch.

Jinak vidím, že nikdo nepostřehl otázku odminula. Odpověď zní: Použijete-li filtr Prach a Broky - pardon Škrábance na selekci s neostrými okraji, pak se tento filtr provede se stejnou intenzitou bez ohledu na okrajové prolnutí. Je to tedy evidentní nedostatek. Naštěstí se dá tato chyba obejít jiným dodatečným postupem... Jakým, to mi můžete říct vy, pokud to víte. Pro výherkyně z řad studentek čeká sladká odměna u mne v kabinetě.
Příští hodiny si řekneme, jak otevírat poškozené PSD soubory, jak používat neostrou masku na kontrast, a když zbyde čas, tak jak nejlépe prezentovat odvedenou práci. Jo, a taky možná přijde i kouzelník...