Grafické formáty v pre-pressu - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Poptávka práce


Photoshop

Grafické formáty v pre-pressu

formaty

30. července 2002, 00.00 | V jakém formátu importovat data do sázecích programů? TIFF, EPS nebo nativní formát grafických editorů? A co PDF? Jaké jsou výhody a nevýhody zmiňovaných formátů?

O konkrétních aplikacích používaných v oblasti předtiskové přípravy a grafiky píšeme na Grafice On-line poměrně často. Zcela zásadní, i když výrazně méně diskutovanou příbuznou problematikou jsou otázky spojené s grafickými formáty. V jakém formátu tedy nejlépe grafická data pro použití v předtiskové přípravě ukládat?

Jak vyplývá z nadpisu, v tomto článku budeme hovořit o grafických formátech používaných v předtiskové přípravě - tedy v procesu, jehož závěrečnou fází je tisk připravovaných dokumentů. Navíc se zaměříme pouze na popis grafických formátů používaných v běžně používaných aplikacích. V takovém případě máme možnost šířit data víceméně v těchto formátech: nativní formát grafického editoru, TIFF, EPS nebo PDF. Jaká volba je nejlepší a kdy?

Nativní formát grafického editoru
V nativním formátu grafického editoru - např. Corel Photopaint (.CPT) nebo Adobe Photoshop (.PSD) většina uživatelů pouze uchovává originální data obrázků vytvářených v grafickém editoru.
Výhody jsou zřejmé - pouze nativní formát daného programu dokáže zachytit dohromady všechny aplikované filtry, efekty, strukturu vrstev, ořezové cesty, komentáře, přímé barvy, rastrování, speciální nastavení atd.
Nativní formáty však většinou zůstávají uloženy na lokálních discích (a zálohovacích médiích) a nejsou distribuovány dále. Důvody jsou v zásadě tři:

  • jejich přímý import do dalších programů je omezen. Načítání nativních souborů je možné defacto jen v uzavřeném workflow používající produkty jednoho výrobce (např. InDesign nebo Illustrator velmi dobře načítá PSD soubory), nicméně i zde je nutné velmi pečlivě hlídat verze používaných programů.
  • nativní formáty bývají velmi velké právě kvůli tomu, že obsahují mnoho informací pro další programy irelevantní. Pokud se tak posílá obrázek vytvořený v Photoshopu pro zpracování v InDesignu např. elektronickou cestou, určitě je rozumné jej převést do jiného formátu.
  • nativní formát obsahuje veškerou práci a know-how grafika, jako nastavení nejrůznějších cest, filtrů, prolnutí, které vesměs zůstávají ve vlastnictví studia a jejich šíření tak není žádoucí (pochopitelně záleží na konkrétní dohodě zadavatel-studio)
Pro upřesnění dodejme, že v případě Adobe Photoshopu se však PSD formát stává zvláštním způsobem redundantní - drtivou většinou nastavení, vrstev, efektů a dalších součástí informací o bitmapě připravované v Photoshopu může totiž uživatel uložit také do formátu TIFF nebo PDF. K této otázce se dostaneme podrobněji v dalším odstavci.

TIFF vs. EPS

Jestliže nativní formáty grafických editorů slouží především k uchování souboru na disku grafika, pak pro distribuci grafických dat (myšleno obrázků pro začlenění do sázecích programů) v předtiskové přípravě slouží formáty TIFF, EPS, nově i PDF.

Jaký je důvod toho, že v některých studiích chtějí všechny obrázky v "EPSech", jinde zase v "TIFFech"?
Je to možná trochu paradoxní, ale důvody používání TIFFu nebo EPSu v jednotlivých studiích mají dnes často především "emocionální" původ, protože tyto dva grafické formáty obsahují naprosto stejná obrazová data a liší se pouze způsobem, jakým jsou data v souboru kódována. Obecně bude tedy obrázek vytištěný z TIFFu nebo EPSu zcela stejný, i když oba soubory disponují některými drobnými rozdíly, které je ve specifických případech předurčují pro určitá nasazení. Ještě jednou zdůrazněme, že tyto rozdíly však nespočívají v kvalitě uložených obrazových informací, ale ve způsobu, jakým jsou soubory programy pro sazbu a zlom zpracovány a v typu informací, které si s sebou soubory nesou z grafických editorů.

EPS (Encapsulated PostScript) byl vytvořen za účelem co nejrobustnějšího přenosu obrazových dat určených pro tisk. Ze samotného názvu grafického formátu - "zapouzdřený postscript" vyplývá, že soubor obsahuje "sbalená" grafická data v postscriptovém formátu určená pro přímé "přesunutí" do tiskárny nebo osvitové jednotky. EPS byl navřen tak, aby se sázecí programy vůbec nemusely starat, co EPS soubor obsahuje - v případě tisku jednoduše zapouzdřená postscriptová data pošlou přímo na výstupní zařízení. Současně však tyto programy nemohou s EPS soubory víceméně jakkoliv pracovat.

TIFF (Tagged-Image File Format) byl oproti tomu navržen jako velmi flexibilní a do značné míry otevřený grafický formát, který aplikace nejen načítají, ale současně mohou formát i upravovat.

Některé rozdíly mezi formáty EPS a TIFF jsou tak v programech pro sazbu a zlom patrné na první pohled, jiné až při drobnějším zkoumání. Pojďme si základní rozdíly stručně popsat.

Rychlost práce se soubory
V případě velkých souborů je výhodou EPSu velmi rychlý import, neboť sázecí program načte a zobrazí pouze obrazovkový náhled obsažený v EPSu. Naproti tomu TIFF sázecí program při importu zpracovává - pročte si jej a vytvoří si pro obrázek náhled, což u větších souborů může podle výkonu pracovní stanice trvat nějakou chvíli (ale například InDesign je schopen vytvořit náhled i pro EPS - to je relevantní však pouze v případě, že mu náhled chybí).
Na druhou stranu tisk může v případě EPSu trvat výrazně déle - na rozdíl od TIFFu u něj totiž sázecí programy neumí snížit rozlišení v případě, že se obrázek tiskne v nižším rozlišení nebo v případě, že jsme velký 30 MB EPS obrázek (původně určený např. pro celostránkovou reprodukci) na stránce zmenšili na výrazně menší plochu - i v takovém případě pošle sázecí program do tiskárny všechna data, jejichž zpracování si nějakou dobu vyžádá.

Kreativní možnosti
V případě EPSu nemůžeme s obrázkem importovaným do sázecího programu dělat skoro nic. Na druhou stranu sázecí programy nabízejí v případě TIFFu různé drobné kreativní funkce jako barevné korekce nebo převod obrázku do černobílého režimu. Tyto úpravy "na poslední chvíli" jsou v řadě případů praktické (pochopitelně, že je programy nedělají na původních datech, takže je lze kdykoliv odvolat).

Obsah dat
Jedním z největších rozdílů popisovaných grafických formátů je typ dat, která mohou obsahovat. TIFF je určen především pro bitmapová data (např. fotografie), EPS může obsahovat data jak bitmapová, tak vektorová (např. text který se rastruje až při tisku v použitém rozlišení a je tak maximálně ostrý).

Třebaže jsou výše uvedené informacemi (nebo možná právě proto) s novějšími verzemi Photoshopu relativně pasé, je v případě ukládání TIFFu nutná obezřetnost. Novější Adobe Photoshop totiž umí do TIFFu uložit defacto libovolné informace - a to nejen třeba nastavení vrstev, ale i vektorová data a kanály přímých barev. Nicméně kromě Photoshopu všechny ostatní aplikace (i InDesign) tyto informace ignorují a pracují pouze s klasickým "plochým" obrazem, ve kterém jsou všechna data uložena rozrastrovaná v rozlišení samotného TIFF souboru. Ani přímé barvy neumí tisknout z TIFFu jiná aplikace než Photoshop. Tj. jakékoliv dodatečné informace typu vrstvy, vektorová data atd. jsou v současné době zcela zbytečné a pouze zvyšují několikanásobně velikost souboru (TIFF v takovém případě obsahuje sloučený "plochý" obraz se kterým pracují všechny aplikace kromě Photoshopu a "ostatní" informace dostupné v současné době pouze pro Adobe Photoshop). Tj. jedinou podstatnou součástí TIFFu využitelnou v sázecích programech je tak bitová mapa s alfa kanály a ořezová cesta (tu může obsahovat nejen TIFF ale i samozřejmě i EPS, což byla dlouho jeho výhoda).

Potřebujete-li tisknout vektorová data ve vysokém rozlišení, pak zůstává dobrou volbou EPS. Ten lze navíc jako jediný použít pro tisk přímých barev - tedy např. pro vytváření duplexů (triplexů a spol.).

Tisk
V oblasti tisku je TIFF výrazně flexibilnější. Nejen, že jej dokáží programy pro sazbu a zlom optimalizovat při tisku na potřebné rozlišení a tím výrazně zrychlí zpracování stránek, ale především jej lze tisknout na libovolné tiskárně. Oproti tomu lze EPS tisknout přímo pouze na tiskárnách postscriptových (případně přes postscriptový itnerpreter, např. Adobe Distiller nebo freewarový GhostScript). Na nepostscriptových tiskárnách se vytiskne pouze obrazový náhled obsažený v EPSu.

Separace
EPS a TIFF se chovají různě také v případě separace vysazeného dokumentu do výtažků - TIFF se většinou separuje rychleji a výsledný soubor je menší, neboť programy posílají na výstup skutečně jen 8 bitová data jednotlivých barevných CMYK separací. Oproti tomu EPS je často zasílán jako 32 bitová sada informací pro každou barevnou separaci a výsledný soubor je tak 4x větší (tento nešvar má například InDesign). Pro korektní separaci je však dobré v případě EPSu použít DCS (Desktop Color Separation), což je speciální verze EPSu uložený v separovaném formátu již z grafického editoru - takový soubor se separuje naprosto nejlépe, neboť sázecí program posílá na výstup již předem připravené separace (výhodou DCS formátu je také jeho bezproblémové nasazení v OPI, umožňující používat verze obrázků s nízkým rozlišením - náhledy - pro rychlé umísťování na stránce a jejich následné zaměnění za data v plném rozlišení při tisku).

Správa barev
Dnešní řešení správy barev postavené na ICC profilech výrazně snadněji umožňuje řídit barevnost v datech uložených ve formátu TIFF. Ukládat a zpracovávat ICC profily v rámci TIFFu umožňuje dnes většina aplikací narozdíl od EPSu, pro které je většinou potřeba zakoupit speciální extenze.

PDF formát

I když se o PDF formátu zmíníme nyní již jen ve zkratce, jeho místo mezi grafickými formáty v pre-pressu je stále výraznější. Tento velmi flexibilní formát umožňující přenášet jak bitmapová, tak vektorová data zcela bezpochyby jednou nahradí tradiční EPS. Minimálně několik let si však budeme muset na jeho běžné přímé importování do sázecích programů počkat. Hlavním důvodem je nutnost používání novějších verzí sázecích programů a RIPů, neboť jen ty umějí s novou specifikací PDF formátu pracovat.
Avšak pro jedno použití se dnes (pokud workflow zpracování PDF dokumentů umožňuje) PDF jednoznačně vyplatí - v případě importu obrázku obsahujícího hodně textu. V tomto případě je PDF nenahraditelný (na rozdílu od TIFFu je text vektorový a na rozdíl od EPSu je soubor zpracován velmi rychle).

A závěr?

Hledáte-li určité shrnutí na závěr tak zde je:
Nativní soubory grafických editorů doporučujeme především pro vlastní práci s obrázkem v grafickém editoru. Pro přenos a import bitmapových obrázků do sázecích programů doporučujeme používat TIFF. Zatím však není žádný důvod distribuovat "vylepšený" TIFF z Adobe Photoshopu obsahující nejen základní "plochý" obraz, ale spoustu /pro sázecí program/ nadbytečných informací, které soubor zbytečně nafukují (to samé platí o PDF, do kterého lze v Photoshopu uložit vše možné). Pro čistě vektorové obrázky typu logo je nejvhodnější použít formát EPS, neboť tak je motiv vytištěn vždy v nejvyšším rozlišení.

V tomto článku jsme se zatím problematiky grafických formátů dotkli okrajově, i když věřím, že i tak se nabízí řada témat k diskuzi. V dalších pokračování se budeme věnovat popisovaným formátům podrobněji - zaměříme se například na možnosti kompresí a náhledů u popisovaných formátů.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Go verze  

 » Rubriky  » Sazba  

 » Rubriky  » Polygrafie  

 » Rubriky  » Photoshop  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: