PPML: standard pro variabilní tisk se nadějně rozvíjí - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Poptávka práce


PDF - Adobe Acrobat

PPML: standard pro variabilní tisk se nadějně rozvíjí

technologie proof natisk

12. května 2004, 00.00 | Zařízení a aplikace pro výrobu personalizovaných tiskovin budou pracovat rychleji a
efektivněji. Klíčem k úspěchu zde je formát PPML, který byl v poslední době významně
rozpracován. Co přináší PPML/VDX a PPML/GA?

Variabilní, jinak též personalizovaný tisk, patří k nejperspektivnějším prostředkům dnešní polygrafie. Není divu, neboť aplikace tohoto typu publikování se primárně týkají vysoce atraktivního a bonitního one-to-one marketingu (mailingové kampaně, využití seznamů či databází apod.) a dále různých zákaznických služeb typu on-demand (vizitky, dopisní papíry, pohlednice a jiné personalizované tiskoviny, potisk triček či 3-D předmětů apod.). V kombinaci s digitálními tiskovými technologiemi a stále častěji i internetovými zákaznickými službami (online zadávání) tak představuje uvedená publikační metoda jednu ze služeb, které činí polygrafii atraktivní i v čase elektronických médií.

Obdobně jako jiné nastupující publikační technologie se i personalizovaný tisk potýká s některými problémy, snižujícími jeho atraktivitu. O odstranění základního z nich - nízké rychlosti zpracování personalizovaných úloh - a poskytnutí vyšší míry standardizace v uvedené oblasti, se snaží aktivity, přinášející formát PPML. Ten se v poslední době zdárně rozvíjí a tak jsme považovali za vhodné přiblížit jeho aktuální stav v tomto našem článku.

K čemu PPML?

Tisk variabilních dokumentů sebou přináší jeden zásadní problém. Tím je skutečnost, že současné konvenční tiskové nástroje pracují na úrovni stránky a nikoli jejich jednotlivých částí. To znamená, že se každý personalizovaný výtisk daného dokumentu musí zpracovat vždy znovu, i když je rozdíl mezi jednotlivými kopiemi mnohdy zcela nepatrný. Razantně se tím tedy prodlužuje doba zpracování personalizované zakázky, která je přitom při typických aplikacích (tisk mnoha tisíc direct-mailů apod.) zásadní.

Není tedy divu, že uvedený problém nedá již delší dobu spát řadě výrobců, vyvíjejících prostředky pro uvedený typ publikování. S postupem let tak vzniklo několik technologií (například Optimized PostScript od Atlas Software či Fierry Free Form od EFI), snažících se uvedený problém řešit. Tyto prostředky byly ovšem pevně spjaty s řešeními daného výrobce a tudíž bylo jejich využití vždy značně omezené.

Se snahou o skutečně otevřený standard přišlo až konsorcium PODi ("Print On Demand initiative" - členy jsou giganti jako Adobe, Apple, IBM či Hewlett Packard), založené za účelem propagace a rozvoje on-demand tisku. To pro vyřešení zmíněného základního omezení personalizovaného publikování začalo v roce 1999 s vývojem formátu, označeného jako Personalized Print Markup Language (PPML).

Charakteristiky PPML

Hlavním účelem PPML je rozložit tiskový výstup na jednotlivé objekty (textové úseky, obrázky) a umožnit opakované použití těchto objektů v rámci jedné nebo více tiskových úloh. Tento rozklad na objekty a nikoli stránky přináší značné urychlení a zefektivnění personalizovaného výstupu z důvodu, který jsme naznačili výše.

PPML neobsahuje instrukce pro vytvoření objektu (například vektorový popis ve stylu PostScriptu), ale pouze odkaz na jeho zdrojový soubor a informaci o jeho umístění na stránce (obojí je kódováno pomocí XML). Zdrojové soubory objektů tedy mohou být v prakticky libovolném formátu.

K využití PPML je zapotřebí dvou komponent, označovaných jako producent a konzument. Producentem je aplikace či driver, produkující PPML kód. Konzumentem pak mohou být zařízení (tiskárna, RIP, digitální front-end), procesy nebo systémy, schopné číst a interpretovat PPML kód.

PPML/VDX a PPML/GA

Fakt, že objekty odkazované v rámci PPML, mohou být v prakticky libovolném formátu, je sice na jednu stranu velmi výhodný, na druhou stranu ovšem ubírá na přenositelnosti a interoperabilitě. Prvotní specifikace PPML navíc neřešila otázky, spojené se správou odkazovaných souborů, tedy jejich přenosem, zpracováním apod. Z tohoto důvodu se objevila snaha vytvořit "podformát" PPML, který by omezil obsah objektových formátů a řešil i zmíněnou problematiku správy souborů.

Prvním výsledkem uvedené snahy byl formát PPML/VDX (Variable Data eXchange), který pro odkazované objekty využívá standard PDF. Za vývojem standardu stojí jeden z podvýborů instituce CGATS (Committee for Graphics Arts Technologies Standards), vyvíjející formáty pro grafický průmysl (například TIFF/IT a PDF/X). Volba PDF je přitom zcela pochopitelná: tento formát disponuje bohatými vyjadřovacími schopnostmi, existuje pro něj řada zpracovávajících nástrojů (mj. preflight, proofing, archová montáž) a lze v něm využívat jobtikety (JDF) či jiná metadata (a řešit tak zmíněnou správu souborů).

V rámci vývoje PPML/VDX byly zohledněny i požadavky na bezpečnost při výměně souborů. Obdobně jako v případě PDF podkladů je k zajištění uvedeného účelu využito standardu PDF/X. V současnosti proto existují dvě verze PPML/VDX: Relaxed, ve které lze využít všechny vlastnosti PDF, a Strict, ve které je možno použít pouze PDF/X1-a a PDF/X-3, spolu s mechanismem pro kontrolu integrity dat (checksum). Strict verze má tedy zajistit, že podklad bude bezproblémový i při předání na pracoviště, o jehož konzumentském systému není producentovi nic známo. Relaxed verze je naopak určena pro workflow, ve kterých jsou všechny zpracovávající komponenty dopředu známy.

Mohou se nicméně najít i workflow, vyžadující ještě větší volnost ve volbě použitého datového formátu. Takovým by měla vyhovět varianta PPML/GA (vyvíjí PODi), podporující PDF/X, JPEG, TIFF a PostScript. Zejména podpora PostScriptu naznačuje, že zmíněná varianta směřuje především do zaběhaných polygrafických provozů. Rozdílnost VDX a GA verze se přitom odráží i v přístupu k archové montáži: pro tu je v rámci VDX zapotřebí job tiketů (JDF), zatímco GA využívá model, navržený v rámci PPML. I zde je tedy VDX podstatně striktnější a umožňuje přenos na pracoviště, o jehož podmínkách není příliš mnoho známo.

Závěrem

Obdobně jako v případě dialektů PDF/X (PDF/X-1a, PDF/X-3, nastupující PDF/X-2) se dá předpokládat, že si i PPML/VDX a PPML/GA nebudou konkurovat, ale naleznou si každý své oblasti využití. Dále lze očekávat, že jen málo výrobců bude do budoucna podporovat původní, neomezenou podobu PPML. Otázkou pak zůstává, nakolik se tvůrci výše zmíněných proprietárních formátů pro variabilní tisk budou držet svých technologií a nakolik se spíše přikloní k podpoře některé z podob PPML. Leccos může naznačit tento katalog řešení, podporujících PPML, ve kterém najdeme většinu významných výrobců, působících dnes na poli variabilního tisku.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » VSE  

 » Rubriky  » Go verze  

 » Rubriky  » Hardware  

 » Rubriky  » Sazba  

 » Rubriky  » Polygrafie  

 » Rubriky  » PDF - Adobe Acrobat  

Diskuse k článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

Zatím nebyl uložen žádný příspěvek, buďte první.

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

,

E-mail:

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: