Sto a tři rady pro lepší fotografie (25. část) - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Design

Sto a tři rady pro lepší fotografie (25. část)

23. září 2011, 00.00 | Archivy máme tedy zase na nějakou dobu utříděné a zpřehledněné, inspirace dosud nevyprchala, tvořivé brnění v konečcích prstů je opět tady. Žádný model po ruce? Nevadí, dnes si vystačíme sami!

26. rada – To jsem já

Speciální druh fotografie, související někdy s narcismem, často s exhibicionismem, a autory všech úrovní i dob hojně pěstovaný, je autoportrét. Chceme-li být v záběru zároveň s naším jediným fotoaparátem, chceme-li do poslední chvíle před stiskem spouště přesně kontrolovat kompozici nebo výraz, přednastavená samospoušť nám nepomůže a malý, vzdálený (byť třeba výklopný) displej jen málo. V těchto a podobných případech je dobré použít zrcadlo dostatečně velkých rozměrů, aby ho části rámu, zobrazené v záběru, neprozradily.

Výsledný snímek nezapomeneme v počítači zrcadlově převrátit nejen kvůli čitelnosti nápisů na fotoaparátu nebo na našem oblečení, ale i z důvodu věrnosti vlastní podoby. Pokud se fotografujete poprvé, nedivte se výsledku, jste to skutečně vy sám! Každý člověk má totiž zpočátku podvědomou tendenci vlastní portréty, zhotovené někým jiným, odmítat jako nepodobné originálu. Do té doby znal svou tvář jen ze zrcadla a za léta si na ni zvykl. Tento převrácený obraz je ale logicky klamný, a tak se nedivme všem okolo, kteří fotografii považují za velice věrnou, zatímco my ne.



Touha po vlastním zvěčnění se může začít docela nenápadně a třeba ani nemusí hned nějak souviset s „uměním“. Lze využít třeba i nějaké zvláštní životní příležitosti. Na začátku třeba jen zatoužíte světu sdělit, že jste si díky psaní pro tento web už zase vydělali na nové ferrari (ty v**e, a rovnou „spajdr“!). Technické detaily: Nikon D90, clona 5,6, čas 1/400 s, ISO 200.



Jen o málo omluvitelnějším důvodem podobné exhibice je vaše snaha vyjádřit svůj význam a velikost vyfotografováním se s někým, o jehož velikosti (přestože je třeba fyzicky malý) se již obecně nepochybuje. Dobrý začátek, ale to ještě nestačí. Technické detaily: Nikon D80, clona 5,6, čas 1/30 s, ISO 400.

Kromě zrcadla (nebo libovolné jiné zrcadlící plochy – kaluže vody, hladiny klidného jezera, karosérie auta, výlohy, vhodné skleničky, vázy, leštícího plechu – pamatujete se ještě?) se hodí stativ. Autoportrét je mnohem snazší než portrét klasický, protože se při něm obejdeme bez modelu a bez, pro mnohé obtížné, komunikace s ním. Vždyť kdo už jiný by měl přesně chápat naše záměry a mít s nimi bezmeznou trpělivost, než my sami. Proto se k této technice často uchylují i malíři, sochaři a další umělci. Mnohdy jen těmto jejich dílům vděčíme za to, že vůbec známe Mistrovu podobu. Tak jako v malířství, i ve fotografii těžko najdeme jiný, stejně ochotný a trpělivý model, který by tak přesně rozuměl našim puzením a záměrům.

Můžeme poměrně snadno vytvořit řadu variant, studií a pokusů, stejně tak můžeme kdykoliv příště pokračovat tam, kde jsme minule skončili. Jsme si totiž prakticky neustále k dispozici, což se o nikom jiném říci nedá. Autoportrét můžeme využít jako dárek či upomínku nebo třeba originální péefku. Riskujeme pouze to, že neználci nás mohou osočit z přílišné sebestřednosti. Ale my víme své. Pro umění je třeba trpět a my patříme nepochybně k těm největším, minimálně u nás, v Dolním Bukovsku!

Máte už doma desítky nebo stovky dokonalých fotografií a chystáte autorskou výstavu? Chcete známým nebo své nové přítelkyni (příteli) věnovat vlastní fotografii a neuspokojují vás neinvenční prefabrikáty rutinních pseudoprofesionálů? Milujete svůj obraz v zrcadle a zdá se vám nesnesitelně prchavý? Připadá vám, že vás nikdo nechápe a nevidí tak, jak se vidíte sami, rozuměj, jací jste ve skutečnosti? Ve všech těchto a ještě v mnoha dalších situacích pomůže autorské zhotovení vlastního portrétu.



Chce to vymyslet vlastní „story“, najít vhodně rezonující prostředí, pohrát si s osvětlením, vypilovat kompozici. Tahle póza mi dala zabrat. Spoušť fotoaparátu, umístěného na stativu, jsem stiskl sám, proto ta mizející pravá ruka v rohu obrazu. Při takhle blízkém snímání je třeba předem pečlivě nastavit autofokus a hlavně vybrat správný ostřicí bod. V zamýšlené kompozici hraje roli každý milimetr vaší pózy a tak, jestliže se nechcete na fotografii dívat do objektivu, mnoha pokusům se prostě nevyhnete. Co by ale člověk neudělal pro vlastní nesmrtelnost! Kolegové nazvali tuto fotografii „Vězeň na Bezdězu“. Technické detaily: Nikon D70, clona 8, čas 1/40 s, ISO 400.

Má to ale i nevýhodu. Nedokonalá a polovičatá řešení se tady netrpí. Vždycky je dost času, vždycky můžete udělat další verzi, dále zdokonalit každý nepatrný detail. Záleží jen na vás a výmluvy jsou tu bezpředmětné. Ideální autoportrét doslova říká: Takový jsem, tak se vidím, tohle je moje „Já“.

Fotografii své vlastní tváře či postavy můžete sami zhotovit technicky vzato v podstatě dvojím způsobem. S použitím zrcadla či jiné odrazné plochy (viz výše) anebo s pomocí stativu a samospouště, popřípadě skryté či přiznané spouště dálkové, odpálením zábleskových světel v ateliéru a podobně.

V prvním případě bývá fotoaparát pravidelně součástí obrazu, nemusí ale při troše odhadu vždycky zakrývat obličej. Je možné do posledního okamžiku komponovat, protože scénu stále vidíme. Určitě nezapomeňte správně nastavit zaostřenou vzdálenost na skutečný obraz v zrcadle a ne na rovinu zrcadla!

V druhém případě, při použití samospouště, je nutno scénu připravit a promyslet předem, zaostřit na místo, které jsme si v ní vyhradili, a předem nastavit i všechny další parametry expozice a osvětlení. Poté zaujmeme pozici a snímek následně dokončí samospoušť, dálková spoušť nebo nějaký náš pomocník. Pokud potřebujeme rozložení světla a stínu nebo výraz kontrolovat až do samotné expozice, můžeme si někdy pomoci umístěním doplňkového zrcadla za fotoaparát.



Tohle vypadá jako autoportrét v zrcadle, ve skutečnosti byl ale použit druhý fotoaparát na stativu a dálková spoušť v pravé ruce. Dvouoká zrcadlovka v záběru neumí tak pohotové fotografie, je ale výrazně fotogeničtější a užívá si u mě zasloužený důchod. Rada navíc pro ekonomicky uvažující: nezapomeňte na podobných snímcích pokaždé ukázat značku fotoaparátu nebo dalšího vybavení. Kromě možné závisti ostatních fotografů třeba na vašem bankovním účtu nečekaně přistanou vítané tantiémy! Technické detaily: Nikon D70, clona 5, čas 1/4 s, ISO 200, přisvětleno bleskem.



Můžete celou kompozici pečlivě vychytat a hlavně nasadit vlastní přesný, příslušně zádumčivý a závažný výraz. Naklonit horizont rovná se zvýšit dramatický účinek a připomenout vlastní výtvarné ambice. Jeden čtenář mi sice v diskusi napsal, že tento trik byl moderní v devadesátých letech a nyní je už dávno "Out", v tom se ale hluboce mýlí. S oblibou ho používám dodnes a určitě nejsem sám. Je to s ním totiž stejně, jako s jakýmkoli jiným historicky vzniklým skladebným nebo kompozičním prvkem, například lokální neostrostí, panningem, americkou nocí, vinětujícími a závojujícími filtry... V určité chvíli s tím kdosi přišel první, líbilo se to a stalo se módním a nadužívaným, dokud to masy napodobitelů neomrzelo a nevrhly se zase na nějakou jinou "novinku". Pozor! Přesto se to vše již ale stalo a nadále zůstává součástí stále narůstající veřejné knihovny prvků, které je naprosto legitimní (pokud to autor považuje za vhodné) používat i kdykoli v budoucnu. Fotograf tím jen logicky nese svou kůži na trh a divák může (ale jen sám za sebe) říct "líbí", "nelíbí". Zrovna tak by někdo jiný mohl třeba tohle dramaticky ostré osvětlení ze střešního světlíku nazvat přepalem. Tím by ale jen dokázal vlastní úzkoprsost a šosáctví. Zahoďte příručky a vytvořte si vlastní styl! Technické detaily: Fuji Pro 6×9, skenováno z čb negativu.



Takhle daleko se už asi neodváží každý, podobná stylizace by určitě měla být podložena nějakým hlubším záměrem. Já ji použil jako úvodní fotku k životopisu a seznamu výstav na jedné své výstavě tanečních aktů. Její smysl vysvětluje až přiložené motto: „Dívky tančí, ladí chůzi, a já, slepý, tisknu spoušť, když dovolí to Múzy!“ Technické detaily: Canon PowerShot G6, dálková spoušť, clona 6,3, čas 1/6 s, ISO 100.



Vlastní portrét pro podobné účely můžete zhotovit i jinak, dokonce úplně bez vlastní účasti ve scéně. Chce to jen trochu fantazie a originálního přístupu. Vyfotografujte se jindy a jinde, fotografii upravte a vytiskněte nebo zobrazte na monitoru. Tento obraz zakomponujte do své scény a můžete pohodlně fotografovat, standardně a v bezpečí ukryti za svým oblíbeným hledáčkem. Technické detaily: Nikon D80, clona 2,8, čas 1/50 s, ISO 100.



Potřebuji velmi často nějakou vlastní podobiznu pro výstavy nebo webové prezentace a veřejná promítání, na kterých ani nejsem pokaždé přítomen. Chci tou fotkou něco o sobě říct, netoužím ale po fádním popisném portrétu, jaký by použil každý druhý. Je tedy třeba pokaždé něco nového vymyslet. Někdy to jde i bez fotoaparátu, pouze za použití archivu a počítače. Můžete třeba ukázat, co už máte všechno za sebou. Já tomu ale říkám „Najděte kocoura“. Technické detaily: žádný fotoaparát, počítačová montáž ze zdrojových archivních souborů.



A jdeme do finále! Tuhle fotku byste třeba nepoužili, protože je na ní tvář příliš vrásčitá. Já ale právě takovou chtěl pro svou výstavu stejně „poničených“ aktů „Samy doma“. Zhotovil jsem ji za chůze místností, v jedné natažené ruce zrcadlovku, namířenou na sebe a zároveň proti oknu. Na prosvětlení stínů jsem použil obyčejný vestavěný blesk. Všimněte si, že vzhledem k dostatku okolního přirozeného světla došlo i přes relativně krátký expoziční čas ke zdvojení kontury nosu a brady. Někdo by proto tenhle záběr vyhodil. Já říkám: „Paráda!“ – a stavím na tom jeden ze svých stylů. Technické detaily: Nikon D80, clona 4, čas 1/100 s, ISO 320, prosvětlovací blesk.


Praktická část spojená se soutěží o věcné ceny


       :: Soutěž – červenec a srpen 2011 ::
       V Y H O D N O C E N Í Volné letní tvorby

Tři nejlepší soubory v rámci červencové a srpnové Letní volné tvorby:
1. místo a kompaktní fotoaparát Fujifilm FinePix HS20EXR získal Speedy_Gonzales
2. místo a digitální fotorámeček AgfaPhoto AF5078MSHR získal klingo
3. místo a nabíječku NiMH akumulátorů AA/AAA Varta Power LCD získal tompir

Trojici nejúspěšnějších fotografů srdečně gratulujeme! V následujících dnech si domluvíme podrobnosti předání věcných cen.
Děkujeme všem, kdo jste své soubory do letní volné tvorby zaslali. Těšíme se na vaše další fotografie, třeba už ty nejlepší z letní dovolené, a přejeme vám bohatou tvůrčí invenci i zdar při realizaci všech poutavých nápadů.


       :: Praktická soutěž – září, říjen a listopad 2011 ::
       Září: Nejlepší fotografie z dovolené

Říjen: Domorodci — místní obyvatelé, kolorit, portrét obyvatel cizí země
Listopad: To jsem já — autoportrét, aneb jak se vidím sám
Všem těmto tématům se kolega Jaroslav Klíma postupně věnuje ve svém praktickém seriálu 100 + 3 rady pro lepší fotografie. Držíme vám tedy palce, přejeme hodně zajímavých tvůrčích nápadů a jejich úspěšnou realizaci. A těšíme se na vaše nové fotografie!

Fotografie vkládejte do připravené webové galerie v jednoduchém rozhraní.
Vkládání je možné po registraci – přihlášení.
Umisťovat můžete fotografie s maximální šířkou 1 200 bodů, objem dat jedné fotografie je třeba omezit na nejvýše 900 kB.

Na autory a autorky tří nejlepších soutěžních prací v měsíci září "čekají" tyto věcné ceny:
1. místo – praktický fotokufr na kolečkách s teleskopickým madlem Delsey Pro Road 66
2. místo – nabíječka NiMH akumulátorů AA/AAA Varta Power LCD
3. místo – multičtečka paměťových karet HAMA



:: Partneři soutěže "100+3 rady"

    





Tématické zařazení:

 » Rubriky  » testovaci  

 » Rubriky  » VSE  

 » Rubriky  » Go verze  

 » Rubriky  » Digitální fotografie  

 » Rubriky  » Design  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: