Volání jiných světů - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

12. října 2001, 00.00 | Existují, a přece je nevidíte ... Světelné paprsky, působení síly a velké zvětšení jsou základní prostředky, jimiž fotografující fyzik Jiří Hanzlík "dobývá" ze zdánlivě nezajímavé hmoty nespočetné tvary struktur, rytmus linií a především úchvatné bohatství barev ...

Mnozí z nás, kritických příslušníků euroamerické civilizace 21. století, jejíž nadějí i ranou je skepticismus a materialismus, hledají svoje druhé já v transcendentnu. Například studium východních nauk zde není ničím novým, i když se málokdy jedná o něco víc, než o pouhé povrchní přijetí té části učení, která není v rozporu s našimi dosavadními zvyklostmi. Stoupá také zájem o metafyzické jevy, o nadpřirozeno. Lidé, zbaveni berličky náboženství, snaží se zodpovědět otázku po smyslu své existence jakýmkoli nabídnutým způsobem. V dnešním chaotickém světě, který se neuvěřitelnou rychlostí mění, hledají zároveň řád, jistotu, neměnnost.

To všechno existuje. Nikoliv ale jako neuchopitelné abstraktno. Svět vědy stojí právě na základech jistot a řádu, přičemž pracuje nejen s nimi, ale i s jejich odchylkami. Je to vlastně reálné dobrodružství, které pro vnější svět dokáží zviditelnit ti, kdož jsou obdařeni ještě něčím navíc. Umělci mezi vědci existují, většinou však slýcháme o publicistech nebo hudebnících. Těch, kteří by se věnovali některé činnosti z oboru výtvarného umění, tolik není. Jednoho příslušníka této poměrně vzácné skupiny nám právě nyní představuje virtuální World Webphoto Gallery.

RNDr. Jiří Hanzlík, CSc., je fyzik, dnes již na odpočinku. Při vývoji křemíkových detektorů ho zaujal jistý okrajový fyzikální jev, jenž se – díky tomu, že na něj pohlížel zároveň vědec i výtvarník – stal východiskem pro další promyšlené postupy, jejichž výsledkem je fotografie. Ne však fotografie ledajaká. To, co Jiří Hanzlík představuje našim zrakům, se představě klasického uměleckého snímku vymyká a míří spíše kamsi do poloh duchovních. Slušelo by se však rovnou předeslat, že se v žádném případě nejedná o další z výplodů tolik módního quasi mystického výtvarného směru, jenž manipuluje divákem svou vykalkulovaností.

Umělec nás uvádí do mikrosvěta, který mu byl po léta domovem jako vědci. Pomocí účelově přizpůsobené fotokamery zachytil nevyčerpatelnou hojnost barevných fantazií, vznikajících působením paprsků světelného zdroje a modelujícího účinku síly v transparentní vrstvě zdánlivě nezajímavé hmoty. Toto velmi zjednodušené vysvětlení ale ani zdaleka neprozrazuje, jaké netušené možnosti estetického využití takovýto postup skýtá. Světelné svazky v charakteru hmoty činí viditelnými právě ty struktury, linie a plochy, které by bez jejich přítomnosti zůstaly mrtvé. Bohatství tvarů je nevyčerpatelné – některé se pravidelně opakují, jiné jsou naprosto jedinečné a solitérní. Můžeme zcela ponechat na naší obrazotvornosti, co si pod kterým snímkem představíme: někde poznáme soustavu žilek listu, jinde nás zaujmou krystalické přívěsky náhrdelníku, většinou však tvary vnímáme naprosto pocitově. K tomu přispívá i barevná škála obrazů, pohybující se od sytých odstínů jedné barvy až po nadechnuté spektrum. Ne nadarmo jsou autorem průvodního slova k výstavě přirovnávány k zážitkům z hudby, kterou přijímáme stejně emotivně.

To, co Hanzlíkovy fotografie dělá zajímavými, je však soulad mezi dvěma zdánlivě nesmiřitelnými fenomény, totiž řádem, klidem, stabilitou na straně jedné a proměnlivostí a pohybem na druhé straně. Přestože při pohledu na ně pociťujeme, jako by obraz ještě nebyl ve své závěrečné fázi, a dokonce máme dojem, že jeho metamorfóza nikdy neskončí, že se jen jako v dětském kaleidoskopu přeskupí do dalšího originálního tvaru, nepůsobí na nás nikterak chaoticky. Důvodem je vnitřní řád, v němž jsou všechny tyto tvarové i barevné proměny zakotveny. Příznačně o tom hovoří právě průvodní slovo: „Řád je ve skutečnosti přírodních struktur imanentně přítomen, Hanzlík ho jen činí viditelným a vede s ním tichý dialog, podobný nejspíš meditaci.“ Autor nám skutečně předkládá svědectví o světě skrytém našim očím. Přesto při pohledu na tento svět máme pocit čehosi důvěrně známého. Příčinou je možná neuvědomělé tíhnutí každé lidské bytosti ke kráse a harmonii, jež je odvrácenou stranou ale zároveň i logickým, vyrovnávajícím pendantem sklonu ke zlu, destrukci, více či méně skrytému a přítomnému v lidské duši.

Ne, milí čtenáři této recenze, World Webphoto Gallery z vás nehodlá ani tentokrát udělat filozofy proti vaší vůli. Novou expozicí si pouze posunula laťku o něco výše nad standardní fotografické události. Nechte se zlákat voláním jiných světů do krajiny světla, tvarů a barev, v níž jste absolutními vládci vy, vaše pocity, vaše fantazie …

(Jiří Hanzlík: SÍLA A SVĚTLO, World Webphoto Gallery na adrese www.wwg.cz, do 2. 11. 2001)