Photoshop: Nastavení pleťové barvy - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Poptávka práce


Go verze

Photoshop: Nastavení pleťové barvy

Photoshop tvář

29. srpna 2001, 00.00 | Jednou z nejtěžších úprav, které musí skenerista, nebo grafik upravující digitální fotografie řešit, je správné nastavení pleťové barvy. Je tu totiž mnoho faktorů, jež výsledek ovlivňují.

Jednou z nejtěžších úprav, které musí skenerista, nebo grafik upravující digitální fotografie řešit, je správné nastavení pleťové barvy. Je tu totiž mnoho faktorů, jež výsledek ovlivňují. Pokud je např. celý obrázek barevně věrný, ale pleť postavy na něm je přepálena doruda (skenováním či tiskem), asi dotyčného politujete, že byl příliš dlouho na slunci bez ochranného krému. Dotyčný model na snímku je přitom v tom však nevinně, neboť strávil celé léto v posteli. (např. byl nemocen...:) .

U pleťové barvy je nutno zohlednit několik faktorů. Předně je důležité, aby obrázek vypadal přirozeně, a to jak na monitoru nebo případně v tisku. Je tedy dobré využít celý tónový rozsah, aby byly na snímku světla a stíny. Pleťovka nemá většinou nejjasnější světla (pokud zrovna není tělo přesvětlené nebo vlhké) ale docela dobře může obsahovat třičtvrtětóny, nebo stíny. V největších plochách bude nejčastěji čtvrttón až půltón.

Dále bych chtěl uvést na pravou míru častý jev u fotografií viditelných na webu. Je to záměrné přebarvení (zvýšená saturace), které dodávají obrázku větší atraktivnost. Chcete-li se přiblížit realitě, pak barevnost jednoduše snižte, a to buď celého obrázku, nebo pouze červené, žluté a magenty barvy.... Pokud máte pocit, že jiné než pleťové barvy jsou v pořádku, použijte selekci.

Důležitou věcí pro grafiky v DTP, je znát procentuální zastoupení jednotlivých barevných kanálů. Obecně platí, že pastelové tóny se lépe upravují ve CMYKu, než v RGB. Nedá se tu bohužel říkat přesná procenta, protože spousta věcí závisí na charakteru snímku, světlu a denní době, motivu atd.
Ze své dávné praxe skeneristy si vzpomínám, že v nejsvětlejších místech měla pleťovka jemný starorůžový nádech, čtvrttóny, půltóny a třičtvrtětóny mají vždy dominanci magenty, hned v závěsu je žlutá a cyan je zhruba na 20-60% relativní sytosti k magentě a žluté. Jsou však případy, kdy je žluté více než magenty a není to žádná chyba. Ostatně, mojí častou chybou při úpravě naskenované práce bylo, že jsem pleťovou barvu vyrovnával do neustále stejného modelu. To u některých snímků může přivodit překorekce.

Lidská kůže by neměla být příliš tmavá (u bílé rasy) bude však vždy obsahovat nějaké zastoupení cyanu (důležité! jinak z člověka uděláte růžové prasátko...), a zbytkové zastoupení černé. Pozor, je li tělo chlupaté, zvlášť na některých místech, pak se dostává do obrazu černá a neplatí zde příliš obecné poučky. Běloši mají tu vlastnost, že v obličeji se opalují více, nebo rudnou ve tvářích, zde tedy může být magenty o něco více. Rty vůbec nemusí být červené, někdy bývají o jen něco tmavší a malinko sytější barevně.
U černochů se pleť pohybuje od tónů opáleného bělocha, přes sytou hněď (dominance červené, žluté, černé) hnědošedou, až po téměř černohnědou barvu (masajové). Pohlavní orgány jsou často o něco tmavší, nebo růžovější. Dlaně a chodidla černochů jsou většinou světle hnědé až růžové. U Číňanů, Japonců a podobných národů není pleť žlutá (kdo by to byl řekl, že?) ale dost podobná bělochům, jen někdy o něco bledší. Ostatní národy se dají víceméně zařadit do některých zmiňovaných kategorií... případné tetování má barvy od tmavě šedomodré, do černé.
Důležité je také postřehnout (dedukovat) věk postavy na fotografii, neboť i s věkem se tón pleti mění. Malé děti mají pleť většinou světlou, staří lidé pak tmavší, nebo zas naopak hodně bledou.

Dále lze pozorovat nepřirozeně oranžovou barvu u lidí opalovaných v soláriích. Podle mne to není nic pěkného. Zrovna nedávno jsem jedné slečně málem doporučil, aby si trochu "stáhla žlutou a magentu" ... nedalo se na to koukat. Pokud na fotce něco takového uvidíte, možná stojí zato jim ty draze zaplacená solárka trochu vymydlit. Pokud má někdo opálené plavky, pak pleť pod nimi může být stejné barevnosti, ale o pár tónů světlejší.

U barevně špatných a nekvalitních fotografií lze často pozorovat jev, kdy pleťovka ve čtvrttónech a půltónech je přirozená, ve 3/4tónech a stínech je však přepálená, převrací se do tmavě fialové nebo tmavěmodré barvy. U špatně provedených separací to může být také tmavě šedá. Zde je potřeba dělat korekce selektivní, vybrat oblast, měnit sytost pouze v barvách (nikoli tónech) a raději méně, nežli více. Špatná fotka stejně už nikdy nebude dokonalá.

V neposlední řadě je nutné brát ohled i na typ osvětlení. Bílé rozptýlené denní světlo je nejpřirozenější, vyhlazuje povrch kůže a mizí tak stíny a kontrast, světlo z výbojek pouličního osvětlení je znatelně oranžové, světlo z obyčejných žárovek dožluta, zářivky dávají pleti trochu studený, nafialovělý odstín. Za změněných atmosférických podmínek (mlha, kouř, západ slunce, šero, tma, voda v bazénu) je pleť většinou ovlivněna barvou prostředí, ani zde neplatí příliš mnoho zmíněných pravidel.

pozn. Je -li snímek fotografován autorsky, tj. s typickou barevností, snažte se dělat minimální korekce jen v rámci celku, jež jsou nutné k výrobnímu procesu.

Co se týče softwarů, pak doporučuji základní korekce dělat přímo před skenováním (podle toho jak máte kvalitní skenovací SW) a pak v RGB (když je výstup na web) nebo finále ve CMYKu. Já používám hodně barevně selektivní korekce bez závislosti na aktivních selekcích, používám nastavení úrovní atd... Vše je dostupné ve většině profi programech. Nemusím snad dodávat, že dobrá fotka se korigovat moc nemusí a separace vám barevnou fotku změní jen minimálně. Pro kontrolu se nebojte kdykoliv podívat na svoje ruce či jiné údy kolegů a kolegyň, pro střídmé porovnání barevnosti to bude stačit. Zjistíte tak najednou, že, přirozená barva pleti je v 95% jiná, než jakou vídáte v těch báječných společenských časopisech pro muže. A pro ženy vlastně také.

Prostě nastavení dobré pleťové barvy, to je veliká rovnice o několika proměnných. Pokud se ji naučíte vyřešit, pak bude na vaše fotografie opravdu radost pohledět. Mně se dlouholetá zkušenost spolu s instinktivním vnímáním rozhodně osvědčila.

použité ilustrace jsou z náhledových low-res obrázků fotobank John Foxx, HAR Stock, EuroStock, PhotoDisc.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Go verze  

 » Rubriky  » Polygrafie  

 » Rubriky  » Digitální fotografie  

 » Rubriky  » Skenery  

 » Rubriky  » Photoshop  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: