Photoshop: Úvod do "velkého světa" profesionálního maskování - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Nabídka práce
Poptávka práce


fotograf

Photoshop: Úvod do "velkého světa" profesionálního maskování

17. února 2009, 00.00 | Co je tajemstvím profesionálního maskování? Jak je možné, že některé postupy někdy fungují, a jindy ne? Jaké záhadné triky či magická kouzla za tím vším vězí? A proč je někdy maskování tak složité?

Maskování je obecně jednou z nejdůležitějších, ale také možná nejkomplikovanějších photoshopových technik, což z ní současně dělá poněkud mystickou a tajemstvím opředenou alchymii, která vrtá hlavou nejednomu uživateli Photoshopu. Možná vás při vlastních neúspěšných pokusech už také napadlo, co je to za triky, které profesionálům umožňují manipulovat s tak neuchopitelnými částmi obrazu, jako jsou např. vlasy či kouř, a nebo jak je možné, že některé tutoriálové postupy nefungují, jak byste očekávali, přesto, že ostatní je úspěšně používají? Co vám uniká? Jaká tajemná kouzla či magické nástroje za tím vším jsou? A vůbec - kde začít, chcete-li maskování zvládnout na skutečně dobré úrovni?

PS_mask01f.jpg

Dnešní úvodní článek z vás profesionála sice neudělá (a čekáte-li od něj zázračnou, univerzální odpověď pro řešení nějakého konkrétního problému, budete pravděpodobně zklamáni) … může vám však pomoct udělat první krok. Získáte-li alespoň obecnou představu o tom, co problematika maskování obnáší a jaké postupy využívá, možná vám to pomůže lépe se zorientovat v tom, co pravděpodobně zatím děláte špatně, nebo v čem je dobré se ještě zdokonalit. Realita "velkého světa" maskování je totiž ve skutečnosti mnohem prozaičtější, než se může zdát …

Proč je maskování tak komplikované?

Příprava korektně fungující masky komplikovaného objektu vás může zaměstnat na celé hodiny, přičemž však ve skutečnosti po celou dobu neprovádíte v zásadě nic jiného, než serii jednotlivých na sebe navazujících dílčích úkonů, které velmi často probíhají na úrovni nejzákladnějších technik. Co je tedy na maskování tak složité?

PS_mask02f.jpg

To, co z maskování dělá poněkud zapeklitou záležitost, nejsou ve skutečnosti ani tak jednotlivé konkrétní dílčí postupy, jako spíš jejich správná kombinace. A právě v tom je ta potíž. Ona "správná" kombinace nejvhodnějších postupů, nástrojů a použitých dílčích technik je pro každou fotografii trochu jiná - každá fotografie zkrátka potřebuje trochu jiné zacházení, protože pokaždé pracujete s trochu jinými informacemi. A kromě toho je tu ještě jedna záludná drobnost: správná rozhodnutí pro volbu nejvhodnějšího postupu lze dělat pouze tehdy, máte-li práci pod kontrolou, tzn. znáte-li možnosti a mechanismus dostupných nástrojů, a rozumíte-li informacím, se kterými pracujete.

Jednotlivá dílčí rozhodnutí musíte dělat prakticky v každé fázi práce. První, poměrně klíčové, přichází vlastně už hned v okamžiku otevření souboru, při první analýze obrazu. Musíte zjistit, jaké vstupní informace máte k dispozici (jaké jsou jejich vlastnosti a co si k nim můžete dovolit) a rozhodnout se, která technika, nástroj či funkce dokáže přítomné obrazové informace nejúčinněji ovlivnit. Každá fotografie je jiná, a stejně tak i každá funkce či nástroj je zaměřen trochu jinak a jeho efektivní účinnost je primárně zacílena na jinou specifickou vlastnost obrazu. Je tedy nutné zvolit takovou ideální kombinaci, která vzhledem k aktuálním vlastnostem obrazu, a v rámci možností při minimální ztrátě, zajistí co nejpřijatelnější výsledek. Žádné jiné zázračné kritérium neexistuje.

Rozhodnete-li se totiž "méně správně", (tzn. nezvolíte-li ideální postup), žádná katastrofa sice pravděpodobně nenastane - jen se připravíte o cenné informace, které díky nevhodné volbě postupu prostě neodhalíte. Jinými slovy: Každá fotografie, je-li dostatečně kvalitní, obsahuje kromě viditelného obrazu ještě také množství "skrytých", potenciálně využitelných informací, se kterými se dá pracovat (a využít ve prospěch budoucí masky), pokud se k nim dostanete. Dokážete-li z obrazu získat a použít maximum jeho vlastních informací, můžete v ideálním případě dosáhnout toho, že fotografie ve výsledku de facto "maskuje sebe sama", což je ideální stav, a pro fotografii nejpřirozenější a nejšetrnější řešení.

Zvolíte-li však nesprávný postup, tyto neodhalené, a tím pádem nevyužité informace vám pak mohou chybět, takže budete muset mnohem víc improvizovat, což se pak na výsledku může projevit.

Pokud jde o improvizaci - ne všechny maskované fotografie jsou vždy kvalitní, a ne všechny "okolnosti" zachycené scény jsou vždy ideální. V takovém případě je pak improvizace nevyhnutelná - je zkrátka nutné si nějak pomoct, jakkoli: použitím částí jiné fotografie, umělým vygenerováním či ručním domalováním chybějících částí (masky nebo přímo fotografie, je-li to nutné), apod. Je-li však fotografie sama o sobě kvalitní, a obsahuje-li vlastní "rezervu" potenciálně užitečných informací, je škoda ji nevyužít.

Dobrou zprávou je, že pro jednu fotografii lze obvykle volit mezi více různými postupy, které mohou vést ke srovnatelně dobrému výsledku. Není vždy nezbytně nutné za každou cenu používat techniku, která vám nevyhovuje, nebo které nerozumíte, když se nabízí i jiné řešení.

Je tedy maskování složité? Těžká otázka. Je to relativní. Někdy může i zdánlivě neřešitelnou situaci vyřešit jediný vhodně zvolený režim prolnutí, jindy můžete u fotografie strávit celý den. Ať už je však odpověď jakkákoli, v každém případě platí: maskování je komplexní technika, jejíž dobré zvládnutí předpokládá znalost mnoha dalších dílčích dovedností, od těch nejzákladnějších (práce s výběry, s režimy prolnutí, s kanály, foto-editačními funkcemi, štětci aj.), až po pokročilé kombinační techniky (kontrastní filtrování, filtrování detailu, "rozdílové" filtrování režimu Rozdíl/Difference, izolování specifických tonálních rozsahů, podmíněné prolínání pomocí funkce "Prolnout když", míchání kanálů, výpočty, využití filtru Oddělit, režimu Lab, využití neutrální šedé pro izolování ostatních tonálních/barevných rozsahů aj.).

PS_mask03f.jpg

Malá exkurze do rozmanitého světa masek

Když se řekne "maskování", obvykle přichází na mysl hlavně objekty jako vlasy, kouř, větve stromů, skleněné vázy, chlupatí domácí mazlíčci, spletitá struktura drátěných plotů, křídla letících ptáků, kapky vody v protisvětle apod. Ano, to všechno jsou maskovací "oříšky", nejvyšší výzvy, maskovací první liga. Problematika maskování však zdaleka není jen o oddělování objektů od pozadí. Jde o mnohem univerzálnější techniku, bez které se obvykle neobejdete ani v běžné každodenní praxi, protože nějaký typ masky je nutný téměř pro každou photoshopovou práci (retušování, komponování scény, fotomanipulace, montáž, vizuální efekty, matte-painting, airbrush, fitrování, malování, atd.) A masky mohou mít skutečně nejrůznější podobu i vlastnosti.

PS_mask04f.jpg

V následujícím malém přehledu jejich "rozmanitosti" zdaleka nejsou podchyceny všechny možnosti a aspekty maskování, se kterými se můžete setkat. Pro základní představu uvádím jen ty nezásadnější.

Masky mohou mít různý základ:
Masku lze vytvořit z aktivního výběru, z cesty, z kanálu, z jasových nebo barevných informací, na základě transparentnosti vrstvy aj; a nebo jen tak "z čisté vody", bez jakýchkoli počátečních informací (jako prázdnou masku připravenou pro budoucí editaci).

Masky jsou různě přesné:
Některé masky lze připravit zcela jednoduše, volně od ruky, pomocí obyčejného štětce nebo jednoduchého přechodu, u jiných je nutné pracovat s pixelovou přesností za pomoci jiných nástrojů a funkcí, které dokážou zajistit, aby výsledná maska přesně "kopírovala" tvar či nějakou vlastnost maskovaného obrazu (např. výskyt světel, linie objektu, aj.).

Masky jsou různě trvanlivé:
Maska může být dočasná (Rychlá maska), nebo trvalá (maska vrstvy), která zůstává součástí souboru, dokud ji sami neodstraníte. A nebo může být "zakonzervovaná" v podobě Alfa-kanálu, kde bez nejmenšího aktuálního vlivu na obraz tiše čeká na svou chvíli, tzn. na budoucí využití, další editaci apod.

Masky jsou různě složité:
Zatímco některé masky lze vytvořit de facto jediným kliknutím, u jiných je nutné podstoupit komplikovanější cestu: k finální podobě se dostanete teprve různými oklikami a úkroky stranou, kombinováním jiných dílčích technik či mnoha předpřipravených mezikroků (vyfiltrovaných částí obrazu, jiných pomocných masek, předpřipravených Alfa-kanálů, výběrů aj.);

Masky jsou různě specifické:
Někdy stačí jediná maska, která zvládne spolehlivě "ošetřit" vše, co potřebujete, jindy je nutné využít vícenásobné dílčí maskování: tzn. pro každou kritickou část obrazu zvláštní samostatnou masku, ve vlastní samostatné vrstvě. Tyto masky jsou obvykle velmi cílené, vytvořené na základě specifických lokálních vlastností fotografie. Maskami lze dokonce omezit (či vymezit) nejen skutečný obraz či jeho části, ale také např. účinek mnoha standardních editačních funkcí (tzn. jsou-li použity ve spojení s vrstvami úprav), nebo filtrů (u Inteligentních/Smart filtrů) apod.

Masky jsou různě korektní:
Některé nástroje/funkce, které "produkují" masky (či základ pro budoucí masku v podobě vygenerovaného výběru nebo Alfa-kanálu) jsou spolehlivé a jejich výstupy korektní (jsou-li použity správným způsobem), u jiných je v některých případech lepší zvolit jiné řešení, nebo masku připravit "ručně". Mezi funkce se schopností výstupů využitelných pro přípravu masky patří např. Rozsah barev (Color Range), Míchání kanálů (Channel Mixer), Výpočty (Calculations), filtr Oddělit (Extract) apod.

Masky jsou různě "skutečné"
Kromě standardního maskování, které využívá "skutečné" masky (tzn. šedoškálový pomocný obraz, na jehož základě Photoshop dokáže odlišit aktivní oblasti od chráněných), existují ještě také nepřímé, "nepravé" maskovací techniky, kterými lze dosáhnout podobného "maskovacího efektu" (např. odstranění pozadí), které však skutečnou masku v pravém slova smyslu nevyužívají. Odstranění či skrytí nežádoucích částí obrazu je v těchto případech dosaženo jiným způsobem, např. využitím vhodného režimu prolnutí, nebo vymezením obsahu vrstvy pomocí transparentnosti jiné vrstvy, apod. Takové "maskování bez masky" je při vhodném použití stejně účinné jako maskování pomocí standardních masek, za určitých okolností dokonce mnohem spolehlivější.

Rozmanitost a variabilita masek a maskovacích technik je ve Photoshopu skutečně neuvěřitelná.

Shrnuto a podtrženo …

Během maskování budete muset, zcela jistě, čas od času provést některou z následujících operací:

• přenášet, transformovat, přičítat, odečítat, protínat, kopírovat, či jinak podobně manipulovat s výběry, vrstvami, maskami, kanály, či přímo obrazem a jeho částmi

• využívat pomocných mechanismů, založených na neutrálnosti barev (či naopak jejich saturaci), kontrastu, transparentnosti, apod.

• rozpoznat, selektivně izolovat a pro přípravu masky využít některé specifické oblasti či vlastnosti obrazu (např. pouze světla, stíny, linie, kontrastní či naopak bezkontrastní oblasti, aj.)

• prolínat vrstvy, vzájemně mísit kanály, a nebo třeba kombinovat a míchat vrstvy, masky, kanály či výběry vzájemně mezi sebou, atd.

Podobně jako rozmanitost masek, také rozsah činností a dovedností, které se mohou hodit, je tedy docela široký.

PS_mask05f.jpg

A jak je to s těmi "neuchopitelnými" objekty? Vlasy, kouř, závoj nevěsty oproti obloze, atd.? Jak už pravděpodobně tušíte, žádné zázračné, univerzálně fungující řešení neexistuje. Nejsou totiž vlasy jako vlasy, není kouř jako kouř apod. Jinými slovy: s blond vlasy zachycenými v protisvětle oproti modré obloze se musí nutně zacházet jinak, než s tmavými kudrnami běžícího dítěte; s cigaretovým kouřem oproti černému pozadí se bude jistě zacházet jinak, než s kouřem vycházejícím z motoru hořícího auta uprostřed slunného dne; s fotografií nevěstina závoje oproti kalibrovanému atelierovému pozadí se jistě bude zacházet jinak, než se závojem vlajícím ve větru na pozadí rozkvetlého sadu, atd.

Existují samozřejmě vyjímky, kdy může být maskování skutečně komplikované, pro každou situci však obvykle existuje nějaké přijatelné řešení.

PS_mask06f.jpg

Co je tedy za tajemstvím profesionálního maskování? Žádný zázrak - jen vhodně volené a efektivně využívané informace, nástroje a postupy.

Chcete-li problematiku maskování dobře zvládnout, nepodceňujte nejzákladnější techniky! Právě dokonale zvládnutá práce s výběry, schopnost odhadnout a cíleně využívat účinky režimů prolnutí, porozumění zákonitostem obrazu, jeho stavbě a vnitřním vztahům, stejně jako znalost možností, výhod i slabostí používaných nástrojů a funkcí - právě tyto dovednosti jsou možná jediným skutečným klíčem k fundovanému rozhodování, tolik potřebnému pro každou profesionální práci.

K některým zmíněným technikám, nástrojům či funkcím se podrobněji vrátím v příštích samostatných článcích.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » VSE  

 » Rubriky  » Go verze  

 » Rubriky  » Photoshop  

 

 

 

Poptávka bazar

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: