Vzorník CMYK BASIC - pro koho ano a pro koho ne? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Filmy

Vzorník CMYK BASIC - pro koho ano a pro koho ne?

CMYK Basic kritika

12. října 2001, 00.00 | Může vzorník CMYK BASIC sloužit jako alternativa k profesionálním vzorníkům barev? Komu je vlastně určen? Zajímavé závěry přináší naše recenze obsahující mj. výsledky podrobného proměření vzorníku.

Vzorník CMYK Basic nabízí profesionálním uživatelům DTP Studio, společnost známá zejména jako prodejce grafického editoru Corel. Propagační materiály i doprovodná dokumentace slibují několik lákavých výhod a snadnou práci s CMYK tiskovinami. Za cenu jedné tisícovky jistě skvělá nabídka.

Kdo by si nechtěl usnadnit práci s barevnými tiskovinami, kdo by v tomto celkem finančně náročném oboru nezatoužil po cenově přístupných pomůckách. Vždyť za kvalitní měřící přístroje vydáte i dnes desítky tisíc korun, a to nepočítáme další náklady na zavedení příslušných postupů, zejména na vyškolení.
Přestože slovo BASIC v názvu vzorníku evokuje zaměření spíše na základní úlohy, dokumentace vypočítává hned několik možností, jak vzorník využít - od odečítání barev tištěných předloh až po kontrolu správného zobrazení barev na monitoru. Z toho je jasné, že CMYK BASIC bezpochyby míří do oblasti s předem zaručenou poptávkou. Podíváme se proto blíže na jeho možnosti i jednotlivé uváděné funkce. CMYK BASIC nám při té příležitosti poslouží i k osvěžení některých základních pojmů - bude to nutné, protože, jak uvidíme za chvíli, CMYK BASIC místy bohužel slibuje víc, než z principu může nabídnout.

Co je CMYK BASIC?
Ústřední díl produktu, vzorník, je složen z listů, obsahujících vždy padesát barevných políček s ve středu vyseknutými otvory pro odečítání barev. Poslední list vzorníku zobrazuje místo barev políčka pro odečítání síly linek a velikostí vytištěného písma. Celek je spojen plastikovým šroubem.

Součástí dodávky je datové CD, obsahující (kromě řady propagačních materiálů na zbývající produkci DTP Studia) všechny listy vzorníku ve formátech CDR, AI a PDF. Datové CD obsahuje i dokumentaci ve formátu HTML; v tištěné podobě dokumentace dodávána není. Poslední položkou sady jsou soubor prázdných nepotištěných listů pro tisk vlastního vzorníku a jednoduché pravítko.

CMYK BASIC - pro koho ano?
Snahu DTP Studia dát uživatelům do ruky sice jednoduchou, ale zato levnou pomůcku pro práci s CMYK barvami, je rozhodně třeba přivítat. Vzorníky jsou jedním ze základních nástrojů, a cena známých profesionálních produktů je oproti CMYK BASIC několikanásobná. Z odborného hlediska je přesto nutné upozornit na řadu problémů, které na novopečené majitele CMYK BASICu čekají. Jak uvidíme dále, zdá se, že tvůrci vzorníku velmi podcenili realitu CMYK tisku, a svou roli možná sehrálo i jisté posunutí funkce vzorníku jako takového (ten by totiž měl sloužit především pro návrh (volbu) barvy). Řekněme jasně, že CMYK BASIC může být užitečnou pomůckou, může dobře posloužit pro základní orientaci v tištěných odstínech. Ovšem jen tomu, kdo je s CMYK tiskem slušně teoreticky i prakticky obeznámen a dokáže proto získané výsledky správně interpretovat a použít. Začátečníci by se měli, i když je bude již sám název produktu přitahovat, CMYK BASICU raději vyhnout. Proč, to si vysvětlíme v následujících odstavcích.

Odečet barvy
Máme-li posuzovat přínos CMYK BASICu, bude asi nejschůdnější věnovat se alespoň nejdůležitějším avizovaným funkcím jednotlivě. Odečítání barev je podle dokumentace funkcí stěžejní, a proto se na ni podíváme nejdříve - a pokusíme se o maximálně názorný výklad. Podle autorů má odečet barvy probíhat tak, že uživatel postupně přikládá listy vzorníku na zkoumaný povrch, jehož barvu pozoruje přes vyseknutý otvor v políčku. Pokud je rozdíl mezi barvou políčka a barvou povrchu ve výseku neznatelný, je vyhráno a barva je určena - pod políčkem odečteme hodnoty výtažkových barev.

Na první pohled je možná popsaný postup logický, přesto je již v principu chybný, protože pomíjí zákonitosti tisku CMYK barvami. Jak totiž víme, samotné procentní podíly jednotlivých výtažkových barev pro úplný popis barevnosti výsledného tisku zdaleka nestačí. Na té se totiž významně podílí i vlastnosti tiskových barev a potiskovaného papíru. V praxi to přirozeně znamená, že když v CMYK procentně definujeme barvu, budou se tisky různými sadami barev na různé papíry barevně lišit, a to často dost výrazně. Není to problém jediný, ale v této souvislosti zřejmě hlavní.

Dva důsledky pro použitelnost CMYK BASICu jsou nasnadě. Řekněme, že jsme přiložili testovací list na neznámou barvu, a barva políčka C20 M35 Y40 K0 se shoduje se zkoumanou barvou uvnitř výřezu v tomto políčku. Znamená to snad, že to jsou procentní podíly neznámé barvy? Bohužel nelze říci ani ano, ani ne. Víme jen, že při použití stejné technologie, jakou byl vytištěn vzorník, dá kombinace C20 M35 Y40 K0 v zásadě stejnou výslednou barvu, jako je neznámá barva. Problém je, že ta ovšem velmi pravděpodobně nebyla tištěna stejnými barvami, a nebyla tištěna na papír podobných vlastností - a proto se její definované procentní hodnoty skoro jistě liší od hodnot, uvedených na vzorníku.

Bez přesného popisu, jakými procenty byla neznámá barva původně vytištěna, bychom se ale možná obešli. Je to přece tak, že vidíme shodu, a proto když získané hodnoty použijeme v grafické aplikaci, vytiskneme barvu shodnou se zkoumaným vzorkem? Znovu ne, to bychom totiž museli použít stejnou technologii, tedy především barvy a papír, jakou byl vytištěn vzorník. Pak můžeme připustit, že barevná odchylka při tisku může být, odstín od odstínu, přijatelná.

Jak vidíme, problém je v tom, že použitou technologii uživatel CMYK BASICU nezná. Výrobce mu popis technologie, kterou byl vzorník vyroben, neposkytuje. Ideální by bylo, kdyby producent na datové CD uložil profil, co nejpřesněji popisující technologii, jíž byl vzorník vytištěn. Pak bychom dokázali hodnoty získané ze vzorníku přepočítat pro odlišné tiskové technologie.
Pravidelní čtenáři nicméně vědí, že dopracovat se k přesnému profilu konkrétního ofsetového tisku není zase až tak snadné, a tak jeho absence v CMYK BASICu příliš nepřekvapuje. Stačil by ale i méně sofistikovaný popis, jak jej známe třeba z procesního vzorníku Pantone. Zde jsou k dispozici základní údaje o lineatuře, úhlech separací, tiskové normě (SWOP, dříve i Euroscale) a jsou tu deklarovány hodnoty růstu tiskového bodu a typ použitého papíru. Tyto hodnoty jsou součástí každého vzorníku, dostupné je ale i produktové CD, kde lze nalézt další, hlubší popis tisku i materiálů.

Z popsaného nemůže bohužel vyplynout nic jiného, než že vzorník je pro popsaný způsob určování barev použitelný jen velmi omezeně. Závažnější problém je ale v tom, že dokumentace ke vzorníku se o žádném z uvedených rizik nezmiňuje, a že celou problematiku naopak nepřijatelně zjednodušuje; výslovně se tu hovoří o rychlém a přesném určení barvy.

Ověření správného nastavení CMS
Necelých pět řádek textu, které jsou v dokumentaci ke vzorníku věnovány nastavení CMS (Color Management System, systém řízení barev), se nese v obdobném duchu. Podle návodu má uživatel datové soubory s listy vzorníku (viz výše) pouze zobrazit na monitoru. Pokud vidí jen malý rozdíl, má dobře nastavený CMS. Skutečnost je ale taková, že je jedno, zda uživatel vidí rozdíl malý nebo velký. V obou případech se o přesnosti, s jakou s barvami pracuje, nedozví nic.

Chyba je samozřejmě opět v přehlížení nutnosti správné práce s profily. Zaprvé, protože CMYK BASIC není doprovázen tiskovým profilem vzorníku, nejsou logicky tiskové profily vloženy ani v příslušných datových souborech. Při jejich otvírání pak aplikace nutně neví, jaký profil souboru přiřadit a zda (a jak) provést barevný přepočet. Je přitom zřejmé, že vzhled dokumentu na obrazovce se bude podle zvoleného způsobu importu lišit.


Vzhled políček na monitoru je významně ovlivněn způsobem importu i nastavením aplikace

Aby toho nebylo málo, vzhled dokumentu je ovlivněn i tím, zda je zapnuta simulace tisku na monitoru, a pokud ano, tak tím, jakou výstupní tiskárnu monitor simuluje. Takže i pokud bychom dokument importovali prostřednictvím vhodného profilu, jeho vzhled na monitoru bude odpovídat vybrané tiskové technice - pro splnění podmínky z manuálu bychom museli nastavit profil vzorníku jako profil simulované tiskárny. V každém jiném případě se dokumenty na monitoru musejí od vytištěného vzorníku lišit, a to i v případě správně fungujícího CMS.
V manuálu nenajdete žádný návod, jak soubory importovat a jak systémy řízení barev nastavit. Až se vnucuje myšlenka, že autoři doporučovaný postup nikdy nevyzkoušeli, jinak by nemohli tento problém přehlédnout. Postup, doporučovaný manuálem, je nesprávný a méně zkušeného uživatele zmate. Pro úplnost je vhodné uvést, že pro již zmíněné Pantone vzorníky jsou k dispozici datové soubory v Lab, čímž všechny uvedené výhrady odpadají.

Přesnost vzorníku
Má smysl hodnotit přesnost vzorníku? Co máme vlastně od vytištěných políček požadovat? Záleží na tom, jak vlastně vzorník interpretovat. Ukazuje nám výsledky jedné technologie, nebo jde o soubor co nejpřesněji vytištěných políček s přesně danými poměry výtažkových barev? To je důležitý rozdíl, byť se mu dokumentace vůbec nevěnuje. Pokud by totiž měl vzorník dokladovat použitou technologii, pak by nám vlastně říkal: tak vypadá barva, když naší technologií tisknete C20 M35 Y40 K0. V takovém případě by ale logicky bylo celkem zbytečné mluvit o přesnosti. Vlastně bychom nepožadovali, aby naměřené hodnoty odpovídaly uváděným, nezajímalo by nás příliš, že jsme ve skutečnosti vytiskli C28 M40 Y50 K0 (například), zajímal by nás vytištěný odstín. A naopak. Na druhou stranu může totiž vzorník říkat: takto vypadá plocha, která obsahuje C20 M35 Y40 K0. Nebo názorněji, toto není políčko, kam jsme tiskli 45 % černé (to by byl první případ), toto je políčko, kde oněch 45 % skutečně je.

Ovšem - prověřit, zda vytištěná barevná políčka odpovídají deklarovaným poměrům, není (až na černou) nijak triviální úloha. A to i přesto, že jsme měli k dispozici spektrofotometr X-Rite Digital SwatchBook. Spektrální data sice přesně a úplně popisují měřenou barvu, pro její získání ale můžeme výtažkové barvy kombinovat mnoha způsoby. Za všechny ostatní faktory si stačí uvědomit třeba vliv GCR - způsobu, jakým při výpočtu CMYK hodnot tvoříme černou složku. Když to trochu zjednodušíme, tak C3 M15 Y25 K25 a C28 M40 Y50 K0 vytvoří stejný odstín, protože u první barvy jsme jen odečetli 25 % od každé výtažkové barvy a nahradili jejich soutisk 25 % v černém výtažku.

Co udělat můžeme, je ověřit linearitu ve škálách výtažkových barev. Úplné škály sice vzorník neobsahuje (až na černou barvu), pár užitečných políček ale přesto na listech najdeme.


Skutečně naměřené hodnoty v černé barvě vzhledem k ideálnímu lineárnímu průběhu


Skutečně naměřené hodnoty ve výtažkových barvách vzhledem k ideálnímu lineárnímu průběhu

Jak vidíme z výsledků měření, CYMK BASIC spadá do první z našich kategorií. Číselné hodnoty, uvedené na listech, jsou zjevně hodnotami vstupními ("svícenými"). Výsledné, skutečně naměřené hodnoty jsou povýšené o nárůst bodu. Jinými slovy, kde je v dané barvě psáno 60 %, vidíte ve skutečnosti 71 % C, resp. 65 % M, nebo 69 % Y. To by nakonec nebylo nic nečekaného, i když manuál by mohl tuto skutečnost připomenout. Větší rozpaky ale přináší zařazení škály černé barvy. Její podrobné členění navozuje dojem přesnosti - ale tam, kde vzorník uvádí 60% rastr, vidíte ve skutečnosti 76% (vše zaokrouhleně na jednotky).

Závěr
Jak jsme řekli dříve, CMYK BASIC není produkt hodný zatracení. Pokud bychom měli hledat správný výraz, je to produkt hodný zásadního dopracování. Pokud se výrobce hlouběji zamyslí nad principy CMYK tisku a nad skutečnými, praktickými potřebami uživatelů, může nakonec CMYK BASIC vyrůst ve skutečně užitečného pomocníka.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Go verze  

 » Rubriky  » Polygrafie  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: