Papír a jeho předchůdce, aneb u Egypťanů v kuchyni - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Reportáže

Papír a jeho předchůdce, aneb u Egypťanů v kuchyni

11. srpna 2006, 00.00 | Papír je bezesporu nejběžnějším a nejpoužívanějším tiskovým médiem. I on však má svého předchůdce a tím je papyrus (odsud také slovo "papír" vzniklo), který vyráběli staří Egypťané již před 5 000 lety. Jaká je tedy historie papíru, respektive jeho pra-pra-pradědečka a jak se vyráběl?

V dnešní moderní době pokročilých technologií a tiskových strojů, kdy přicházejí každým dnem výrobci stále s něčím novým a "převratným", si již málokdo uvědomuje, co všechno tomu předcházelo a kam až sahají různé odnože vývoje. Svět se mění a my s ním, některé věci však zůstávají stejné (více či méně). Jedním takovým faktorem je například papír. Papír, jako nejběžnější a nejpoužívanější tiskové médium. I on však má svého předchůdce a tím je papyrus (mimochodem, odsud také samotné slovo "papír" vzniklo), který vyráběli staří Egypťané již před 5 000 lety. Během dovolené jsem měl možnost, podívat se do pravé egyptské továrny na výrobu papyrusu a nyní vám přinášíme reportáž, včetně fotografií (ačkoli by se tam správně fotografovat vůbec nemělo). Nejprve se ale vraťme v čase o pár tisíc let zpět a řekněme si něco málo z historie papyrusu.


Povodí řeky Nil

Historie

Papyrus rostl hojně v bažinách v oblastech Fajjúmu a Nilu. Dnes už se tam vlivem klimatických změn a především člověka, vyskytuje bohužel již jen velmi zřídka. K výrobě vysoce kvalitních, světle zbarvených listů na psaní se používala dužina lodyhy (stonku). Papyrus se používal jako univerzální médium pro zápis textů nebo také pro kreslení. Jeho největšími devízami byla kvalita, odolnost, lehkost a skladnost, díky čemuž brzy téměř úplně nahradil ostatní psací materiály. Do té doby (cca 3 000 let před Kristem) se používaly hliněné, dřevěné, kovové, voskované destičky (nicméně i po objevu papyrusu se tato média používala dál - byť daleko méně). Základní surovinou pro výrobu byla stébla šáchoru papírodárného. V dnešní terminologii můžeme říci, že staří Egypťané měly "patent" na výrobu papyrusu a právě tam se soustředila veškerá výroba, i když se pak vyvážel do celého středomoří a byl preferovaným materiálem v celém antickém světě.

Papyrus se masově používal až přibližně do roku 1 100 po Kristu, kdy změna egyptského klimatu způsobila velké škody a téměř vyhubila příslušnou rostlinu (přetrvaly jen divoké formy). Ve 2. století našeho letopočtu začal být papyrus nahrazován novým psacím materiálem - pergamenem, který se vyráběl z jehněčí kůže. Během 8. století byl pergamen nahrazen papírem z látky, jehož výrobu převzali Arabové z Číny. Historicky první výrobnu papíru z vláken lnu a konopě u nás, zřídil v roce 1370 král Karel IV v Chebu. Podstatnou nevýhodou papyrusu byla jeho vázanost na suché a teplé klima (některá světová muzea mají ve svých sbírkách i exempláře staré údajně více jak 3 000 let), na místech s jiným klimatem se však rozpadal. Nejvýznačnější papyrové nálezy pocházejí samozřejmě hlavně z Egypta. Věda, zabývající se studiem papyrů, se nazývá papyrologie. Ačkoli ve 20. století se v Egyptě opět vrátili k výrobě papyrusu, již nikdy se jim nepodařilo vyrobit tak "dokonalé" a odolné médium, jaké se vyrábělo kdysi. Je to dáno především jiným složením šáchoru a také neznalostí komplexní tehdejší technologií výroby.


Ulice, kde se nachází továrna na papyrus

Technický popis

Papyrus je název nejstaršího druhu papíru i jeho surovinné rostliny. Objevili jej a vyráběli staří Egypťané už ve 3. tisíciletí před n.l. z dřeně šáchoru papírodárného, jehož porosty dodnes vroubí (ačkoli v již značně pozměněné formě) břehy Bílého Nilu a řek na západ. Tato bahenní rostlina, pocházející z východního středomoří dorůstá délky 2 - 4 metrů a jedná se o trvalku s trojhrannými stonky zakončenými štětkou z dlouhých listenů. Papyrus se vyráběl lisováním a slepováním proužků, kladených přes sebe podélně a příčně. Vznikaly tak dlouhé pruhy psacího materiálu, které se po usušení stáčely do svitků, na něž se poté již mohlo psát, malovat a podobně. Jako psací materiál se používal přírodní inkoust z dozrávajících ořechů, olejové saze a arabská guma. Psalo se většinou z jedné (lícové) strany a popsané listy se svinovali a balili do plátna, které bylo na povrchu potřené smůlou, chránící záznamy proti vlhku. Výroba papyru měla (stejně jako dnes papír) nedozírný význam pro uchování prastarých, rukopisných památek Egypta a tím také pro dějiny světové kultury. Stonky šáchoru - papyrusu se dodnes používá například na pletení košů, rohoží, a podobně.

Postup výroby psacího podkladu

Jedna z továren na papyrus (kam jsem se vydal), se nachází v centru egyptského (kdysi rybářského nyní turistického městečka) Hurghada, v městské části Sakala. Budova jako taková leží přímo na hlavní ulici, nijak výrazně nevyniká a naprosto přirozeně a nenápadně zapadá do infrastruktury městské zástavby. Samotná výroba papyrusových svitků nepředstavovala nijak složitou proceduru a jednalo se vesměs o relativně rychlou (tedy až na odmočení) záležitost. Nejprve se na březích řeky sklidilo potřebné množství rostlin. Poté se ze stonků stáhla zelená slupka, čímž jste obnažili dužinu. Ačkoli se často uvádí, že dužinu bylo nutné nařezat na tenké pláty, není to tak úplně pravda. Stonek samotný se totiž skládá z několika tenkých vrstev, které jdou snadno prsty od sebe oddělit (vlastní zkušenost). Délka závisela na velikosti stonku, šířka byla běžně od 1 do 3 cm. Jednotlivé pláty se vložily do vody a musely se nechat přesně 6 dní louhovat.


Rostliny šáchoru - papyrusu, připravené ke zpracování


Oloupání vnější slupky a obnažení dužiny stonku


Namočení jednotlivých plátů do vody a louhování

Tento bod byl nejdůležitější částí při postupu výroby a pokud jste jej přesně nedodrželi, nedosáhli jste optimálního výsledku. Podle starých pověstí prý bylo k tomuto účelu nejlepší použít přímo vodu z Nilu, což však nemá žádné vážnější opodstatnění. Nicméně doba 6 dnů se musela striktně dodržet, aby se dužina správně rozmočila, zvláčněla a pustila "šťávu", sloužící též jako pojivo (viz dále). Poté se jednotlivé pláty uchopily a poskládaly se na látkový podklad vedle sebe do požadované šíře a délky plátna. Následovala druhá vrstva, kterou jste na tu původní kladly křížově. Vrstev mohlo být i více, ale dvě byly nejběžnější. Opět jste ze shora přiložili látku (která sloužila k tomu, aby se papyrus z žádné strany k ničemu nepřilepil. Bylo-li již vše takto připraveno, následovala cesta do lisu (případně někam, co funkci lisu plnilo). Při vylisování se obě vrstvy pomocí nektaru z dužin a vody slepily k sobě a papyrusový svitek byl tímto hotov a připraven k psaní (samozřejmě hned jak uschnul, což však nebylo pod egyptským sluncem žádným problémem).


Poskládání jednotlivých plátů a kompletace papyrusového svitku


Předposlední fáze - lisování


Hotový produkt

Typické znaky

Charakteristický znak dobře lisovaného a vyrobeného papyrusu je především v jeho lehkosti a flexibilitě. Poznáte jej snadno jednoduše tak, že se neláme. List vyrobený z pravého a kvalitního papyrusu můžete zmačkat, ale nezlomíte jej (u těch padělků a nekvalitních platí pravý opak). Velkou výhodou byla možnost vyrobit vlastně libovolně dlouhé "potisknutelné médium" (odpovídající klidně například i velikosti dnešních billboardů). V britském muzeu v Londýně je uchován jeden svitek, který dosahuje délky 41,15 metrů. Nejběžnější velikosti byly ale 23 - 25,5 cm x 12,5-14 cm, což zhruba odpovídalo našemu dnešnímu formátu A5. Papyrus byl původně vytvořen pro náboženské dokumenty a texty. Strany papyru se označovaly stejně jako dnes: líc - latinsky recto (měla horizontální strukturu a psalo se na ni nejčastěji) a rub - latinsky verso (se strukturou vertikální). Psalo se především na lícní stranu s horizontální strukturou, avšak bylo možné, setkat se i s písmem na straně rubové.

Závěrem

Současní přední výrobci v oblasti inkoustového tisku (Canon, Hewlett-Packard, Epson) garantují stálost a odolnost svých inkoustových tisků v kombinaci se správným typem média po dobu až 120 let. Ironií je, že již před 5 tisíci let dokázali lidé prostřednictvím právě papyrusu produkovat "tiskoviny" jež vydržely řádově až 30krát déle (samozřejmě za předpokladu zachování určitých podmínek - teplo, sucho). Není žádným tajemstvím, že staří Egypťané byli na svou dobu enormně technologicky vyspělý národ a je naprosto fenomenální, že již před 5 000 lety dokázali vyrobit takto odolné a univerzální médium. Z dnešního pohledu se samozřejmě jedná již o naprosto nepoužitelný produkt, ale ve své době šlo bezpochyby o naprostou revoluci v oblasti "publikování". Bohužel, do dnes se nepodařilo úplně rozluštit tajemství výroby a s největší pravděpodobností se to již nikdy nepodaří a nejspíš je to dobře - některá tajemství by měla zůstat skryta, nemyslíte?

(Pozn. aut.: některá historická fakta - zdroj: internet)

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » VSE  

 » Rubriky  » Go verze  

 » Rubriky  » Reportáže  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: