Mc Donald ´s není jen "hambáč" - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

17. června 1999, 00.00 | Krátká zpráva o tom, kde můžete uvidět půlnoční slunce nebo ledové růže, zavítáte-li do Švédska.

Café Gateau je příjemná, lehce noblesní kavárna, umístěná v patře stockholmské obchodní pasáže Sturegallerian. Přinesete si kávu a zákusek (neboť tady vládnou samoobslužné způsoby i v podnicích vyšších nároků než je závodní kantýna), pohodlně se usadíte, a můžete se bavit pohledem na švédský lid korzující luxusními butiky pod vámi. Když se této podívané nabažíte, nabízí se výhled na zcela opačnou stranu - tmavé stěny kavárny jsou totiž ideální výstavní plochou pro zajímavé fotografie. V Café Gateau to byla například zajímavě nasvícená schoulená ženská postava, zvětšený detail stříbrných bublin, detail kresby písečných dun nebo barevná změť drátků, vytvářejících fantastické obrazce.

Jedna z restaurací McDonald´s v univerzitním městě Uppsala je patrová a výhled z ní je též do obchodní pasáže, avšak i na malé náměstíčko, na kterém se odehrávají stejně tak koncerty pod širým nebem (viděla jsem tam mj. skupinu hráčů pouze na bicí) jako akce politické (na přelomu května a června zde pravidelně řádili sociální demokraté, usilující o úspěch ve volbách do Evropského parlamentu). V přízemí i v prvním patře jsou stěny vyzdobeny fotografiemi různého druhu; najdete zde snímky zajímavých interiérů i zahrad v působivém osvětlení, i detaily květin.

Café Gateau a McDonald´s jsou dva odlišné příklady restauračních zařízení ve Švédsku, které však mají jedno společné: využívají své prostory jako galerie pro umělecké výtvory. Není jich málo a fotografie, s nimiž se v nich setkáte, jsou povětšinou velmi dobré kvality, i když se nejedná o žádná vrcholná průkopnická díla. Bohužel se však málokdy dovíte, kdo je jejich autorem, a jak svůj snímek pojmenoval. Ale to je asi určitá daň skutečnosti, že restaurace není výstavní síň, a fotografie na stěnách zde tedy plní čistě estetickou funkci.

Za uměním v hlavní roli jsem se vydala do stockholmského Starého města, které je svou polohou a těsnými uličkami poněkud podobné naší Malé Straně. Existuje zde zajímavá galerie nazvaná "Grafioteket", která je součástí Domu grafiky v ulici Västerlanggatan. Milovníci grafiky si tady určitě přijdou na své, a to ve výstavní i v prodejní části. Začátkem června tady byla instalována výstava fotografií Johanna Nordquista s názvem "Nálady v přírodě", který napovídá, že vystavované artefakty patří do kategorie umění krásného. A skutečně, obdivovatelé syrové fotografie nebo avantgardního kumštu by jistě odcházeli zklamáni, neboť švédský fotograf nabízí pouze" kvalitní snímky přírody a přírodních úkazů s meditativními názvy jako Ticho, Okamžik, Stmívání, Zlatý okamžik, Zimní cesta nebo dokonce Mystika. Severská příroda je krásná a dá se říci, že všudypřítomná. Není divu, že zachycování okamžiků, kdy téměř hýřivě vystavuje na odiv své půvaby, člověka stále láká. Půlnoční slunce je pro většinu lidí záležitost exotická a Nordquist svým objektivem jeho účinek ještě znásobí. Stejné divy však dokáže i s "obyčejným" měsícem - tři barevně velmi střízlivé studie měsíčního svitu jsou velmi působivé. Všechno, co se v přírodě odehrává, je pro umělce hodno zaznamenání. Někdy z toho vyjde snímek téměř pohlednicový, jindy vznikne imprese čitelná zvláště pro ty, kdo mají bohatý vnitřní život.

Seveřané jsou zvláštní. Na jedné straně velmi otevřeně přijímají to nejmodernější, co je svět schopen jim nabídnout, zároveň jsou však i velmi konzervativní a tradice hraje v jejich životě velkou roli. To dobře vyjádřila výstava, která od 13. května probíhá v areálu botanické zahrady v Uppsale. Její název je "Parksallad" (v češtině totéž, tedy Parkový salát) a spočívá v tom, že skupina dvanácti švédských umělců nainstalovala své výtvory přímo v přírodě. Největší a nejkrásnější část zahrady je barokní, s přísně sestřiženými keři, vyrovnanými alejemi a s empírovým zámečkem uprostřed. V této starodávné nádheře, uprostřed nádrže s lekníny, trůní nepopsatelné monstrum z červených trubek, umělecké dílo s názvem Skleník pro lidi. Tam, kde barokní zahrada končí, náhle uprostřed travnaté louky narazíme na zvláštní krásu: paličkovanou krajku pošitou korálky, perlami a perleťovými knoflíky, které její tvůrkyně Anna Sjons Nilsson dala přiléhavý název Ledové růže. "Růže" leží ve skleněných schránkách uprostřed slámy přímo na zemi. Zajímaví lidé - tihle Seveřani.