Moderní technologie pro zadavatele tisku dnes a zítra (1) - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



VSE

Moderní technologie pro zadavatele tisku dnes a zítra (1)

technologie formuláře

24. srpna 2005, 00.00 | Zařízení typu digitálních fotoaparátů či skenerů, formáty jako PDF nebo JDF a discipliny
typu proofingu, content managementu či správy barev: tyto i mnohé další technologie
ovlivňují stále více způsob, jakým se dnes zadávají tiskové zakázky. Co čeká zadavatele
tisku v dohledné době?

S dynamickými změnami v publikačním průmyslu se výrazně mění i role, jako zde hrají zadavatele tiskových zakázek (od domácích a kancelářských uživatelů přes reklamní agentury až po vydavatelství apod.). Těm se totiž stále více dostávají do rukou technologie, které byly dříve doménou pouze profesionálních publikačních pracovišť. Pomiňme na tomto místě zásadní otázku, nakolik je toto vždy k dobru věci, a pokusme se v tomto článku spíše podívat, o jaké technologie se jedná a jaké možnosti či úskalí přináší jejich nasazení. Dopředu bychom přitom rádi poznamenali, že inspirací (nikoli ovšem předlohou) k výkladu nám byl článek "12 New Technologies Impacting the Print Buyer", zveřejněný nedávno na serveru PrintBuyersOnline.

Hardware a software

Obrovský pokrok nastal v posledních letech zejména v případě publikačních nástrojů dostupných zadavatelům. Zmínit takto musíme především digitální fotoaparáty, tedy nový typ zařízení, která dovolují pořizovat kvalitní elektronickou předlohu k tisku bez nutnosti milionových investic potřebných dříve při nasazení kombinací typu studiová stěna-bubnový skener (uvedená zařízení nicméně stále neztrácí na významu). Pro méně náročné vstupy či třeba OCR dokumentů lze v současnosti doslova za babku pořizovat skenery amatérské třídy, a i cena poloprofesionálních či profesionálních zařízení v současnosti klesla natolik drasticky, že pro zadavatele typu reklamních agentur má cenu uvažovat o pořízení prostředků daného typu oproti dřívějšímu skenování ve specializovaném studiu.

Velmi zajímavá je pak situace v případě tiskáren resp. reprodukčních zařízení. Pro velkoobjemový in-house tisk jednodušších, zejména černobílých (či též šedých nebo jen v několika barvách tištěných) tiskovin dnes lze využít přehršle zařízení, která je mnohdy možno doplnit i o dokončovací prostředky (ořez, skládání, lepení, šití apod.), dovolující vytvářet například brožury, letáky či jiné tiskoviny v kvalitě, postačující bohatě například pro vnitropodnikové účely, direct-mailing či třeba vyúčtování služeb. Přibývá rovněž tiskáren (zejména inkoustových), které za relativně nízké pořizovací náklady dovolují vytvářet nátisky, jež kvalitou a věrností dovedou (v dané škále aplikací) konkurovat dřívějším top technologiím typu chromalinu (více se této problematice budeme věnovat v druhé části článku).

bull293005-1f.jpg

Scribus, čili kvalitní sazba typu open source

Konečně lze v poslední době zaznamenat výrazné změny i ohledně softwarových prostředků. Víc než na "profi" publikační funkce kancelářských aplikací (Microsoft Office a Publisher, OpenOffice aj.) nebo odlehčené podoby profesionálních nástrojů (Adobe Photoshop či Acrobat Elements atpj.) zde myslíme na open source prostředky typu Scribusu, Inkscape či GIMP. V jejich případě se totiž daří nezávislé vývojářské komunitě ukázat, že i aplikace zdarma může nabídnout publikační funkce, které byly dříve doménou drahých produktů (pomineme-li dosavadní specifické prostředky typu TeXu).

Znamenají tyto výrazné změny, že by snad éra zadávání tiskovin měla skončit a zadavatel si bude zhotovovat vše sám? Dle našeho názoru rozhodně nikoli. Výše uvedené technologie totiž ještě stále nedokáží garantovat výstup skutečně profesionální kvality. Více než o omezené výstupní možnosti jde přitom o odpovídající know-how (layout, výstupní parametry, možné cross-media aplikace aj.), které zadavatel obvykle postrádá. Možnost publikovat svépomocí takto jen z části může konkurovat profesionálnímu pre-pressu, a to přitom obvykle v případě zakázek, které by pro ofsetový (a občas i digitální) tisk nebyly i tak příliš lukrativní. Nové zadavatelské možnosti lze takto brát jako příležitost k publikačnímu či dokumentovému outsorcingu, zajišťovanému tradičními publikačními subjekty, tedy například pre-pressovými studii či komerčními tiskárnami.

PDF

Pokud budeme brát v potaz spolupráci zadavatel-tiskárna i nadále, nesmíme přehlédnout přinejmenším formát PDF, který znamená propojení obou uživatelských subjektů. Z ideálního, teoretického hlediska je PDF jednoznačně lepší platformou pro přenos dokumentů či v našem případě dodávku pre-pressového podkladu nežli dosavadní PostScriptu či nativní formáty. Nezávislost na platformě, možnost souběžné tvorby podoby pro tisk i elektronické publikování, nízký objem dat či bohatá škála nástrojů pro tvorbu i zpracování dokumentů jsou v případě PDF obrovskou výhodou. Existují zde nicméně i různé komplikace.

Především je třeba si všimnout skutečnosti, že množství vytvářejících nástrojů i vyjadřovací síla PDF samotného mohou z námi sledovaného hlediska znamenat spíše problémy, neboť PDF dodané zadavatelem může být částečně či zcela nevhodné ke zpracování na pre-pressovém pracovišti. Realisticky zhodnoceno je přitom třeba říci, že zatímco v případě kancelářského nasazení má klíčový prostředek pro práci s PDF, tedy Adobe Acrobat, značnou konkurenci v řadě produktů (Nitro PDF, ScanSoft PDF Creator Professional aj.), je v případě pre-pressovéh nasazení těžké najít nástroj, který by se cenou či posláním hodil spíše do kategorie zadavatelský (Acrobat ve verzi Professional není právě nejlacinější), a dokázal přitom produkovat PDF bezproblémové při tiskovém výstupu. První vlaštovky, ke kterým patří například již zmiňovaný Scribus se svým výstupem do "bezpečného PDF", tedy PDF/X, nicméně naznačují, že i zde se situace může poměrně záhy změnit k lepšímu. Dále si je třeba všimnout schopnost nasazení PDF při elektronickém publikování: zde si je možno vystačit i s méně dokonalými nástroji nežli je Acrobat (například Ghostscriptem), takže nasazení PDF dokumentu tisknutého z velkoobjemové stolní tiskárny, spolu s rozesíláním téže PDF podoby pomocí e-mailu, může znamenat efektivní publikační kampaň, která by se přes tradiční tiskové služby realizovala jen stěží a to za cenu mnohem vyšších investic.

aa71f.gif

Zásadním prostředkem pro práci s PDF je Adobe Acrobat

JDF

Jiným formátem, který (nejen) podle našeho názoru, bude hrát možná již záhy zásadní úlohu v celé polygrafii, zadávání zakázek zde nevyjímaje, je JDF. Připomeňme na tomto místě méně obeznámeným čtenářům, že se jedná o platformu (na bázi XML), dovolující popsat specifika zakázky s pomocí tzv. jobtiketu, určujícího způsob zpracování dané tiskoviny i mnohé další informace, který pak putuje se zakázkou, a z kterého si potřebné údaje mohou brát jak aplikace, tak i uživatelé. JDF je klíčem k automatizaci (daný dokument je ripován, zkontrolován či smontován do podoby archů na základě JDF informací apod.bez manuální intervence) a větší preciznosti v zadávání (není potřeba dohledávat specifika zakázky a to v žádné produkční fázi).

Záležitostí samou o sobě už jsou ale reálné funkce, jaké dnes lze pro JDF v zadavatelských nástrojích nalézt. S trochou zjednodušení je zde možno konstatovat, že kromě Acrobatu 7 Professional (který, jak již bylo naznačeno, cenou i zaměřením není asi pro zadavatele tím pravým ořechovým) neexistuje v současnosti produkt (narozdíl od výše zmíněného PDF), jež by dovolil v běžných pre-pressových prostředcích alespoň částečně využít informace kódované pomocí JDF. Bude tedy evidentně ještě chvíli trvat, nežli se idea spojená s daným typem prostředku prosadí opravdu naplno v praxi, od chvíle, kdy se tak stane, budou mít nicméně zadavatelé k dispozici zcela novou třídu řešen, systémů a způsobů pro lepší a efektivnější zadávání zakázek, které budou nicméně významně závislé i na tom, co bude schopna zajistit druhá strana (podpora JDF v nástrojích pro proofing, prefligh, ripování aj.).

Závěrem

Tolik zatím první část našeho pohledu na měnící se praxi zadávání tiskových zakázek. V té druhé se blíže podíváme na technologie, jako jsou proofing, personalizace či správa obsahu , a hlavně se pokusíme podrobněji zhodnotit,co vlastně lepší dostupnost mnohých soudobých publikačních technologií znamená a bude znamenat jak pro zadavatele tiskových zakázek, tak i jejich dosavadní dodavatele služeb daného typu.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » VSE  

 » Rubriky  » Go verze  

 » Rubriky  » Polygrafie  

 » Rubriky  » Software  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: