Encyklopedie publikačních formátů: Formáty pro variabilní tisk - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Poptávka práce


VSE

Encyklopedie publikačních formátů: Formáty pro variabilní tisk

formaty

23. května 2005, 00.00 | Proč je třeba pro personalizované publikování vytvářet specializované formáty? Jak tyto
fungují? A které z nich se dnes nabízí k reálnému využití? O odpovědi na uvedené otázky
se pokoušíme v tomto díle naší encyklopedie.

V tomto díle naši encyklopedie bychom se rádi věnovali hned celé skupině formátů, které mají v publikačním průmyslu zásadní význam, i když se o nich možná příliš nehovoří. Na mysli zde máme formáty pro tzv. variabilní nebo jinak též personalizovaný tisk, který v posledních letech patří ke stále oblíbenějším a významnějším publikačním metodám. Cílem našeho výkladu bude jak přiblížit jednotlivé formáty daného typu, tak nastínit důvody, pro které je žádoucí jejich nasazení oproti běžným formátům, užívaným dnes pro tiskový výstup.

K čemu jsou formáty pro variabilní tisk?

Od věci nebude nejprve připomenout, co se pod pojmem variabilní tisk vlastně rozumí. Hovoříme zde tedy o takové formě tiskového výstupu, ve kterém se vytváří větší počet výtisků téhož dokumentu, které se liší v určitých údajích. Příkladem proměnných údajů přitom mohou být například adresa příjemce dokumentu, datum odeslání či vyplnění, částka k vyúčtování apod. Takovéto informace přicházejí ke slovu například v případě one-to-one marketingu (mailingové kampaně, využití seznamů či databází apod.) a dále různých zákaznických služeb typu on-demand (vizitky, dopisní papíry, pohlednice a jiné personalizované tiskoviny, potisk triček či 3-D předmětů apod.). V kombinaci s digitálními tiskovými technologiemi a stále častěji i internetovými zákaznickými službami (online zadávání) tak představuje uvedená publikační metoda jednu ze služeb, které činí polygrafii atraktivní i v čase elektronických médií.

Tisk variabilních dokumentů ale sebou přináší jeden zásadní problém. Tím je skutečnost, že současné konvenční tiskové nástroje pracují na úrovni stránky a nikoli jejich jednotlivých částí. To znamená, že se každý personalizovaný výtisk daného dokumentu musí zpracovat vždy znovu, i když je rozdíl mezi jednotlivými kopiemi (týkající se obvykle textu, stále častěji ale i obrázků a potažmo třeba i dalších vlastností obsahu dokumentu, jako je například barva daného textového úseku, formát papíru apod.) mnohdy zcela nepatrný. Razantně se tím tedy prodlužuje doba zpracování personalizované zakázky, která je přitom při typických aplikacích (tisk mnoha tisíc direct-mailů apod.) zásadní. Uvedený problém se různým způsobem pokouší vyřešit různí výrobci. Podívejme se nyní na výsledky jejich snažení.

Od PostScriptu k PPML

I když formáty pro variabilní tisk existují poměrně dosti v skrytu, nalezneme jich překvapivě mnoho. Většina z nich má povahu více či méně proprietárních řešení, která jsou pevně spojena s výstupní technologií daného výrobce. Nicméně i u nich, o otevřenějších pak nemluvě, lze konstatovat, že základ obvykle spočívá v jazyce PostScript společnosti Adobe. To je poměrně logické: PostScript je zásadním prostředkem určeným k řízení profesionálních výstupních zařízení (osvit, digitální tisk) a bylo by nesmyslné vytvářet zcela nový formát pro tiskový výstup, když v podstatě stačí nad rámec specifikace PostScriptu pouze ošetřit specifika personalizace.

Do jisté míry lze takto využít k uvedenému účelu i technologie, jež se nabízejí v samotném PostScriptu. Nasnadě je takto zejména technologie OPI: ta sice přímo neřeší naznačený problém, ale alespoň dovoluje urychlit přenos a zpracování tiskových souborů díky použití náhrad obrázků. Více pak nabízí technologie tzv. postscriptových formulářů, jež dovoluje určitý obsah využívat po vykreslení opakovaně s pomocí přechodné paměti (cache) daného výstupního zařízení, do které je daný obsah po vykreslení uložen pro další použití.

creovi1f.gif

K řešením pro práci s VPS patří například Creo VI Merge

Uvedenou metodu se pokouší univerzálněji aplikovat řada dalších standardů. Za všechny lze takto jmenovat zejména Creo VPS. I v tomto případě se tedy jedná o specializovanou variantu jazyka PostScript, optimalizovanou pro variabilní tisk. Optimalizace zde spočívá v oddělení proměnných (reusable) a statických (inline) částí dokumentu: statická část se nahrává do RIPu pouze jednou, poté se již nahrávají pouze proměnné údaje, které mívají obvykle výrazně menší objem než statické části. S VPS je pak spojena vlastní obdoba technologie OPI podle Creo, označovaná jako APR. Na obdobném typu rozkladu pak pracuje technologie Fierry FreeForm, která dokument rozděluje do dvou vrstev. V první se nachází data statická, v druhé pak data proměnná. Uvedené vrstvy se pak odesílají do RIPu nezávisle na sobě. Jako první se vykreslí statická část, která se uloží do mezipaměti, odkud je pak použita pro výstup překrytý vykreslenou proměnnou částí.

Tyto i další technologie (například Xerox VIPP či Optimized PostScript) poskytují značně rychlejší a snáze zpracovatelnou variantu výstupu, než je tomu při použití klasického PostScriptu. Problémem ovšem je, že se jedná o standardy, které vyžadují pro své nasazení odpovídající podporu na straně RIPu. Většinou tedy jde o technologie, které jsou proprietárně spojeny s RIPem určitého výrobce (jak ostatně naznačují výše uvedené názvy). Průlomem do uvedené situace by měl nicméně být formát PPML, který si klade za cíl stát se univerzální a otevřenou platformou pro daný typ výstupu.

PPML a PPML/VDX

PPML je výtvorem konsorcia PODi ("Print On Demand initiative" - členy jsou giganti jako Adobe, Apple, IBM či Hewlett Packard), založeného původně za účelem propagace a rozvoje on-demand tisku. To s tvorbou PPML (čili Personalized Print Markup Language) začalo v roce 1999. Od té doby až do dnešních dnů byl formát značně rozpracován a nalezl podporu v řadě řešení.

Hlavním účelem PPML je rozložit tiskový výstup na jednotlivé objekty (textové úseky, obrázky) a umožnit opakované použití těchto objektů v rámci jedné nebo více tiskových úloh. Tento rozklad na objekty a nikoli stránky přináší značné urychlení a zefektivnění personalizovaného výstupu z důvodu, který jsme naznačili výše. Soubor v PPML přitom neobsahuje instrukce pro vytvoření objektu, ale pouze odkaz na jeho zdrojový soubor a informaci o jeho umístění na stránce (obojí je kódováno pomocí XML). Zdrojové soubory objektů tedy mohou být v prakticky libovolném formátu. To může sice být na jednu stranu velmi výhodné, na druhou stranu to ovšem ubírá formátu na přenositelnosti a interoperabilitě. Prvotní specifikace PPML navíc neřešila otázky, spojené se správou odkazovaných souborů, tedy jejich přenosem, zpracováním apod. Z tohoto důvodu se objevila snaha vytvořit "podformát" PPML, který by omezil obsah objektových formátů a řešil i zmíněnou problematiku správy souborů.

Prvním výsledkem uvedené snahy byl formát PPML/VDX (Variable Data eXchange), který pro odkazované objekty využívá standard PDF. Volba PDF je zde přitom zcela pochopitelná: tento formát disponuje bohatými vyjadřovacími schopnostmi, existuje pro něj řada zpracovávajících nástrojů (mj. preflight, proofing, archová montáž) a lze v něm využívat jobtikety (JDF) či jiná metadata (a řešit tak zmíněnou správu souborů).

V rámci vývoje PPML/VDX byly zohledněny i požadavky na bezpečnost při výměně souborů. Obdobně jako v případě PDF podkladů je k zajištění uvedeného účelu využito standardu PDF/X. V současnosti proto existují dvě verze PPML/VDX: Relaxed, ve které lze využít všechny vlastnosti PDF, a Strict, ve které je možno použít pouze PDF/X1-a a PDF/X-3, spolu s mechanismem pro kontrolu integrity dat (checksum). Strict verze má tedy zajistit, že podklad bude bezproblémový i při předání na pracoviště, o jehož konzumentském systému není producentovi nic známo. Relaxed verze je naopak určena pro workflow, ve kterých jsou všechny zpracovávající komponenty dopředu známy. Mohou se nicméně najít i workflow, vyžadující ještě větší volnost ve volbě použitého datového formátu. Takovým by měla vyhovět varianta PPML/GA, podporující PDF/X, JPEG, TIFF a PostScript.

Schéma nasazení extenze QuarkXPressu Personalizer-X v PPML workflow

Myšlenka implementovat formát pro variabilní tisk, použitelný nezávisle na daném výstupním řešení, se evidentně ujala. Svědčí o tom skutečnost, že PPML či PPML/VDX dnes podporují například Atlas Software PrintShop Mail, Datalogics DL Formatter či DL-100, Pageflex Mpower a Persona, NexPress NexTreme, Quark XPress 6.5 (extenze QuarkXClusive), Techno Design Personalizer-X, Xeikon IntelliStream či servery pro personalizovaný tisk od EFI Fiery.

Závěrem

Jak jsme již naznačili výše, formáty pro variabilní tisk nepatří k těm, na které by uživatel při své praxi obvykle narazil. Přesto bylo ale vhodné je v našem přehledu publikačních formátů zmínit, neboť jsou zásadní pro jednu z nejdynamičtěji se rozvíjejících publikačních metod, tedy personalizované publikování.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » VSE  

 » Rubriky  » Go verze  

 » Rubriky  » Sazba  

 » Rubriky  » Polygrafie  

 » Rubriky  » Software  

Diskuse k článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

Zatím nebyl uložen žádný příspěvek, buďte první.

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

,

E-mail:

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: