Dokončovací výroba - finále polygrafie - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Nabídka práce


Polygrafie

Dokončovací výroba - finále polygrafie

11. srpna 1999, 00.00 | Výroba tiskovin nespočívá jen v předtiskové přípravě a tisku. Důležitá je i dokončovací výroba v podobě např. skládání archů, šití, lepení aj. Článek přináší základní pohled na problematiku.

Polygrafická výroba je rozmanitá a velice členitá. Přesto je možno ji rozdělit z hlediska zpracování potiskovatelného materiálu, a tím je ve většině případů papír, do tří základních fází. Začíná se přípravnou částí. Sem patří vše od návrhu přes grafické zpracování, následné zhotovení stránek nebo letáků ve formě dnes již převážně elektronické až po výsledný produkt přípravné fáze výroby, tedy tiskový podklad. Budeme-li brát v úvahu klasický způsob, který stále ještě převládá, tato přípravná část končí zhotovením tiskové formy.

Nyní nastupuje druhá, neméně složitá a obsáhlá fáze - zhotovení tiskového archu. Mluvíme o tiskovém archu, protože jím může být například jednolistový leták jakéhokoliv formátu (zde je nutné zohlednit stanovenou technologii, která je pro každý další produkt zcela rozdílná, požadavky zákazníka a hlavně možnosti té které tiskárny) nebo složka, tedy základní jednotka knihy. Do této fáze patří i konečné zušlechtění tiskového archu, tedy laminování, lakování a jiné speciální operace. Výsledkem této druhé etapy polygrafické výroby je plochý arch. Výjimkou může být zpracování časopisů na rotačkách, které spojují tiskovou a dokončovací operaci v jednu, součástí rotačky často bývá jak skládací, tak šicí nebo lepicí zařízení, takže finálním produktem pak je hotová tiskovina, která se už jen ořízne a expeduje. V případě denního tisku dostáváme na poslední stanici rotačky do rukou už konečný výrobek - noviny, ty se většinou už neořezávají.

Závěrečnou etapou polygrafické produkce je dokončovací zpracování tiskoviny - dříve označované jako knihařská výroba. V každém případě z této etapy vychází finální výrobek, jímž může být nejen časopis či leták, ale také kniha, a to i značného rozsahu.

Právě dokončovací fází knihařské výroby se budeme dnes zabývat trochu podrobněji. Protože u archových tiskovin typu letáku či jednostranného prospektu sestává veškerá dokončovací výroba pouze z oříznutí na požadovaný formát, zaměříme se pouze na vícestránkové tiskoviny (časopisy či knihy).

Tiskový arch, tedy produkt, který dostaneme po vytištění, je třeba nějakým způsobem upravit tak, aby výsledný vzhled tiskoviny splňoval přesně požadavky zákazníka. Je tedy nutné arch nejprve složit, tím získáme složku, neboli složený knihařský arch, a pak složky sloučit do knižního bloku. Při této kompletaci se ke složkám připojují i ostatní náležitosti výrobku, jako například barevné přílohy vlepované, skládané, ale i jiné; mnohdy také speciální součásti knihy. Po úplné kompletaci musíme tento knižní blok nějakým (dále popsaným) způsobem spojit v pevný celek a ten pak podle zadaného druhu tiskoviny opatřit deskami, obálkou, přebalem, zabalit a připravit k expedici. Pojďme tedy postupně k jednotlivým operacím.

Skládání potištěného archu

Tiskový arch se musí před zahájením knižního zpracování nejprve rozřezat na jednotlivé knihařské archy. Na jednom tiskovém archu může být i několik knihařských archů (2, 4, atd.). Potom je možné začít skládat. U menších nákladů nebo tam, kde je tiskový arch dle záměru grafika nepravoúhlý, se provádí ručně, u většiny ostatních, které jsou převážným požadavkem polygrafické výroby, se archy potištěného papíru skládají na strojích speciálně k tomuto účelu konstruovaných - skládacích strojích.


Skládání tiskového archu o 32 stránkách na čtyři křížové lomy, donedávna problém - skládací stroje minulosti dokázaly pouze tři.

Základním principem je způsob skládání papíru. U některých propagačních tiskopisů, například letáků, vystačíme s tzv. souběžnými (paralelními) lomy, jejichž výsledkem je skládaný např. leták (harmonika). Jde o rovnoběžné lomy, u nichž se střídá ohýbání zepředu a zezadu.

Různé varianty skládání archu papíru:

Harmonika, leporelo

Stránky vyřazené do pásu (vlevo - použává se někdy u rotačního tisku), standardní šestnáctistránková složka (vpravo)

Velká většina vícestránkových tiskovin se skládá křížovým lomem. To znamená, že arch se po složení na půlku pootočí o 90 stupňů (tedy křížem) a skládá se dále: proto hovoříme o křížovém lomu. K této operaci slouží značné množství skládacích strojů, sestávajících ze dvou základních druhů mechanismů - nožových a kapsových skládacích strojů. Každý princip má své výhody, ale také nevýhody, proto se v současných skládacích strojích používá kombinace obou. U nožového principu jsou stroje vybaveny dlouhým, svisle se pohybujícím nožem, který nic neřeže, ale ohýbá, láme arch papíru a vtlačuje jej mezi válečky, které papír převezmou a přemístí do místa případného dalšího lomu. Tento způsob je ale pomalejší; rychlejší je skládání "do kapsy". Arch papíru je prudce vržen kratší stranou do pouzdra vyčnívajícího šikmo vzhůru, kde jeho přední hrana narazí na vnitřní zarážku "kapsy". Prudkým nárazem do této zarážky se papír uprostřed prohne a vzniklý mírný ohyb je uchopen dvěma rýhovanými válečky, otáčejícími se proti sobě. Tím se papír dostane mezi ně, je složen a předán do další kapsové nebo nožové stanice. U některých rotaček je možno vykládat poslední složené archy jako dvojitý rovnoběžný lom. Složené tiskové archy, ať již byly zpracovány archovým skládacím strojem nebo na rotačce, se musí po složení ještě důkladně lisovat, aby se z nich vypudil vzduch, poněvadž jsou několikanásobným skládáním značně nakypřené. Tím také dojde ke zpevnění lomu. Z důvodu snadnějšího odvodu vzduchu se složky ve hřbetě někdy perforují.

Snášení a kompletace knižního bloku

Složené a výše uvedeným způsobem zpracované části knihy je potřeba spojit do jednoho celku. Jednotlivé složky se snášejí za sebou podle toho, jak mají být v dané knize zařazeny. Aby bylo na první pohled patrno, kam který arch patří a kam má být zařazen, označují se všechny archy s výjimkou prvního tzv. signaturou - zkráceným názvem knihy a pořadím složky v knize. Řazení jednotlivých kompletních složek doplněných všemi náležitostmi knihy, mezi něž patří například tiskové archy zpracované jinou tiskovou technikou (ofsetem vytištěná textová část knihy na ofsetový papír, barevná příloha vytištěná na křídovém papíře hlubotiskem, jiné barevné přílohy zpracované například světlotiskem, sítotiskem či podobně), se označuje termínem "snášení", provádí se však až po úplném doplnění všech součástí složek. Přílohy mohou být dvou, čtyř až osmistránkové. Navlékají se na celou složku, ale mohou být i jednolistové, ty je pak třeba nalepit na první nebo poslední stránku složky. Na první a poslední složku se nalepí předsádka, dvojlist z pevného papíru vyšší gramáže, někdy potištěný, jindy bez tisku a teprve takto zpracovaný a snesený celek se stane knižním blokem, zatím ještě nespojeným dohromady. U časopisů a vazeb označovaných V1, tedy u sešitových brožur, jde jen o prošití v místě hřbetu drátěnými skobičkami a oříznutí výrobku po třech stranách. Tam snášení odpadá, protože většina těchto tiskovin je zpracovávána na rotačkách, na nichž je propojeno skládání se šitím, a na výstupu dostáváme hotový časopis. U vazeb V2 - V8, resp. V9 je třeba knižní blok spojit do pevného celku. To je úkolem další operace - šití nebo lepení.

Lepení, šití

Abychom dostali do rukou knížku, je ještě třeba knižní blok pevně spojit a vlepit jej do obálky (v případě měkkých vazeb) či do desek (v případě polotuhých nebo tuhých vazeb). Lepení se provádí v lepicích automatech (vazba V2). Zarovnaný knižní blok je pevně uchopen a přenesen nad rotující frézu umístěnou pod úrovní dráhy hřbetu. Při přejezdu nad frézou se odbrousí hřbetní lomy a čelistmi stále pevně držený knižní blok je přiveden nad válečky, otáčející se a částečně ponořené ve vaně naplněné buď disperzním lepidlem nebo vyhřívané na teplotu kolem 160° C s rozpuštěným vysoce pevným tavným lepidlem hot melt. Tavná lepidla jsou zpravidla vyrobena na bázi plastů a jsou pružná i v suchém stavu. Knižní blok je se stále ještě horkým a lepivým hot meltem přesunut do prostoru, kde je připravena obálka. Po dosednutí knižního bloku do obálky je celá kniha z boku ještě zalisována a vysunuta (u poloautomatů) či vyložena na vykládací plochu. Celá brožura se pak ořezává po třech stranách. U sešívání knižního bloku nitěmi je složka nejprve prošita v místě hřbetního lomu a pak přišita do pásu odvíjející se gázy. Vykládací ústrojí šicího stroje pak vysouvá ušité knižní bloky. Jednou z možností šití je také způsob prošití složek tavnými nitěmi. Při této operaci dostáváme prošité knižní složky nespojené do kompaktního bloku, jejich spojení se provádí před lepením zatavením vyhřívaným nástrojem a pak podle požadavku na měkkou či tuhou vazbu, se kompletuje kniha či brožura. Sešitý knižní blok je nutné zaklížit, protože pouhé sešití nitěmi mu nedodá dostatečnou pevnost. Lepidlo se tak částečně dostane i mezi složky, čímž se zvýší jeho pevnost, a pak se celý blok zalisuje. Při zalisování dojde k vytvrzení lepidla a tím k definitivnímu zpevnění celého vnitřku knihy. U tohoto způsobu vazby se před zavěšením do desek knižní blok ještě po třech stranách ořízne na určený formát. K současnému oříznutí takto zpracovaného bloku se používá speciálních řezacích strojů - trojřezů, které ve dvou pohybech oříznou knižní blok současně nejprve u hlavy a u nohou a pak ještě na přední straně. Pak se knižní blok zavěšuje do desek. V automatické lince na tuhou vazbu se knižní blok zalepuje do gázy a pak je vlepen do desek zároveň s podlepením desek a závěrečným zalisováním.

Při zpracování tuhých vazeb se v současné době vynechávají některé operace, které dříve patřily k neoddělitelným. Nyní zřejmě ve snaze o zjednodušení výrobního procesu a snad také zlevnění, protože o peníze jde především, jsou tyto dříve nutné, dnes již volitelné náležitosti vynechávány. Je to například barvení ořízky, nalepení kapitálky, záložkové stužky, zakulacení hřbetu (to je u silnějších bloků vyžadováno přímo normou, jejíž platnost zatím nikdo nezrušil, jen se jaksi upozaďuje), často se vynechává i přebal knihy. Většina těchto dříve nezbytných atributů má nejen zdobnou, ale i ochrannou funkci. Kniha s hřbetem zakončeným kapitálkem vypadá úplně jinak než její příbuzná o tuto ozdobu ochuzená. A takových oblastí bychom našli jistě spoustu, nemluvě už vůbec o tom, že obálka knihy by měla být v jednotě s jejím obsahem. To je ale věc grafiků a výtvarníků, ne polygrafů.

Závěrem

Snahou současné polygrafie je pokud možno co nejvíce zautomatizovat celou výrobu a odstranit podíl ruční práce při dokončovacích operacích. Ve světě existuje mnoho firem zabývajících se výrobou strojů působících v oblasti závěrečných fází tohoto oboru. Některé firmy, které dříve vyráběly pouze tiskové stroje, zasahují dnes i do oblastí, do kterých dříve ani nenakoukly. Výrobci ofsetových strojů se - ať už sami nebo po fúzi s podniky, které mají sice problémy se svojí produkcí, ale zároveň letité zkušenosti - pouštějí do projektů, jejichž výsledkem jsou nové, moderní stroje, umožňující věci, o nichž se v minulosti ani nesnilo. Klasičtí výrobci špičkových zařízení dokončovacích operací se tak dostávají do pozadí nebo vyrábějí stroje, které jsou součástí velkých kontinuálních celků. Proto se také objevuje například při výrobě časopisů lepená V1, vazba, která byla dříve výhradně spojována drátěnými skobkami. Dnes není problém zakoupit přídavné zařízení a lepit časopis přímo na konci vykladače u rotačky. Kombinují se stroje, které snášejí a šijí tavnou nití, skládací stroje, pro něž není problémem třeba i osm paralelních lomů. Je pravdou, že na trhu se objevují nádherná knižní díla, v dokonalém provedení jak grafickém, tak i v polygrafickém. Jejich cena je však natolik vysoká, že je zřejmé, že diktátorem trhu není paní Estetika ruku v ruce se svojí vlastní sestrou Kvalitou, ale pan Účel, který ani na jednu z výše uvedených dam nebere ohled. Knižní kultura v našich zemích byla vždy velmi vysoká, ostatně je to i jedno z měřítek kvality a hodnoty odkazu národa. Tak doufejme, že si, jak psal kdysi Jan Ámos Komenský v Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské, vzpomeneme na své historické tradice, uvědomíme si je a v duchu jeho rčení uvěříme, že "po přejití vichřic hněvu, uvalenými na hlavy naše skutky našimi, se vláda věcí tvých k tobě navrátí, ó lide český." A knihy - to jsou přeci také naše skutky! Obzvláště nás, kteří jsme služebníky polygrafie. A chceme-li, aby i ona sloužila nám, musíme se k sobě vzájemně chovat jako partneři a dodržovat léty ověřená a stanovená pravidla.

Připravil Pavel Štědrý

LITERATURA: Jaroslav Šalda: Od rukopisu ke knize a časopisu. Praha, SNTL 1983.



Článek byl převzat z květnového čísla polygrafického měsíčníku Svět tisku.
Svět tisku obsahuje 88 stran informací a je distribuován pouze formou přeplatného za 49,- Kč. Neváhejte proto a předplaťte si časopis tímto formulářem.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Polygrafie  

Diskuse k článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

Zatím nebyl uložen žádný příspěvek, buďte první.

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

,

E-mail:

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: