CIP 3 v praktickém nasazení - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Nabídka práce


Polygrafie

CIP 3 v praktickém nasazení

9. prosince 1999, 00.00 | Jak by mohla v ideálním případě pracovat tiskárna, která se rozhodne využít všech výhod, které CIP 3 nabízí?

O formátu CIP 3 jsme již podrobně psali (konkrétně ZDE). Zopakujme si, že jde o systém, zajišťující kooperaci a integraci jednotlivých fází výroby tiskoviny - předtiskové přípravy, tisku a dokončovacího zpracování. V tomto článku se zaměříme na představení konkrétního řešení a popíšeme si, jak by mohla v ideálním případě pracovat tiskárna, která se rozhodne využít všech výhod, které CIP 3 nabízí.

V praxi existuje řada zařízení, které standard CIP 3 podporují. My se dnes zaměříme na produkty společnosti Heidelberg, která jako jediná v současné době nabízí vlastní komplet CIP 3 podporujících zařízení pro předtiskovou přípravu, tisk a závěrečné dokončovací zpracování.

Vše pochopitelně začíná u kompletního elektronického zpracování dat, kdy je konečným výstupem fáze předtiskové přípravy vyřazený tiskový arch. Ten může být zpracován klasickým způsobem osvitem na film a následným překopírováním na tiskovou desku, nebo přímým osvitem tiskové desky technologií Computer to Plate (CtP). Zavedení moderního workflow s možností digitální montáže vidíme ostatně jako nejdůležitější bránu pro využívání nejmodernějších technologií - v některých případech se bez ní neobejdeme vůbec (např. v případě digitálního tisku nebo využívání technologie CtP), jindy je to cesta ke zvýšení produktivity (v případě klasického tisku). Přechod na tuto technologii však může způsobit řadě tiskáren nemalé problémy - nejde totiž jen o zakoupení určitého zařízení či software, ale o kompletní změnu technologie zpracování podkladů pro tisk. Proto je důležité se na tento základní prvek moderní předtiskové přípravy začít připravovat co nejdříve.

V pojetí společnosti Heidelberg je pro elektronickou archovou montáž určena aplikace Signastation. Zde probíhá vyřazení stránek ve formátu PostScript a PDF do archů. Současně se s vyřazením archů vytváří PPF soubor s údaji pro řízení tiskových, řezacích a skládacích strojů. Ano, již v této fázi předtiskové přípravy se pomocí jednoduchých řezacích a falcovacích značek nadefinuje, jak bude tiskovina zpracována např. na řezačce.

Samotná digitální archová montáž není složitá. Systém disponuje předem definovanými schématy vyřazení pro všechny běžné tiskové stroje a druhy skládání archů. V případě mimořádných schémat vyřazení (např. kombinace 2 x 8 stran, 1 x 4 strany v jedné zakázce) vypočítá program vše sám. Také značky lze umístit individuálně nebo automaticky. Např. zmíněná Signastation disponuje rozsáhlou sadou značek a kontrolních elementů, jako jsou řezací a skládací značky, označení tiskových barev, automatické nakládací značky. V případě potřeby lze tento výběr doplnit i o vlastní značky, případně kontrolní proužky pro tisk. Většina značek je pak automaticky použita při následném zpracování tiskoviny, jsou-li ve výrobním řetězci k dispozici zařízení podporující CIP 3.

V rámci našeho článku sice hovoříme o řešení společnosti Heidelberg, ale CIP 3 představuje univerzální standard, takže v celém řetězci by mezi sebou prostřednictvím PPF souborů měla komunikovat i zařízení různých výrobců. A nutno přiznat, že v oblasti předtiskové přípravy dnes podobná řešení nabízí řada firem - Agfa, Barco, Dainippon Screen, FujiFilm, Harlequin, Scitex a další. CIP 3 začínají podporovat i firmy, které se věnují vývoji samostatných programů pro digitální archovou montáž - např. Ultimate zabudovala podporu pro CIP 3 do poslední verze programu Impostrip.

Dříve, než se pustíme do popisu dalších konkrétních zařízení, pojďme se podívat na "automatizovanou" tiskárnu ještě z jiného pohledu. Mimo dat jednotlivých zakázek se dnes již málokdo obejde bez určité obdoby informačního systému, který může podle své složitosti v sobě zahrnovat různá data - od jednoduchého účetnictví po komplexní systém obsahující moduly pro výpočet kalkulací, správu skladu, vytváření podkladů pro management atd. Pochopitelně, že také část dat z informačního systému by se měla objevit přímo ve výrobě - např. identifikace zakázek, materiál, na který se bude zakázka tisknout atd. Proto také část těchto údajů lze zapsat přímo do PPF. V tiskárně jsou pak v ideálním případě správná data na správném místě - tiskař vidí např. frontu konkrétních zakázek, které bude tisknout ap. Na druhou stranu neputují data pouze jedním směrem k výrobním zařízením, ale i zpět. V takovém případě se přenášejí informace o spotřebě barvy, prostojích, produktivitě a množství dalších proměnných, se kterými se dále pracuje v informačním systému tiskárny.

Nejdůležitějším bodem celého výrobního řetězce je tiskový stroj. U strojů Heidelberg dnes jazykem CIP 3 komunikují všechny stroje řady SpeedMaster. Do tiskového stroje se data dostanou buď on-line přes modul PresetLink komunikující se systémem CP 2000 (blíže viz popis ST 7-8/99), případně přes kartu pro ukládání dat. Soubor PPF obsahuje pro tiskový stroj v první řadě informace k jeho automatické přípravě. Podle dat z předtiskové fáze jsou přednastaveny zóny barevníků tiskového stroje, nastaveny duktory a celý tiskový stroj je uzpůsoben pro tisk dané zakázky. Data obsažená v PPF souboru jsou používána také v průběhu tisku - vytištěné archy lze analyzovat prostřednictvím spektrometru CPC 24, který měří jednotlivé vytištěné body obrazu. Naměřené údaje jsou pak porovnány s referenčními daty a podle odchylek jsou znovu nastavovány zóny barevníků.

Dalším zařízením, které dnes umí komunikovat jazykem CIP 3, je řezačka papíru Polar. U řezačky je automatizace důležitým nákladovým faktorem - při klasickém zadávání programu je na celém řezacím pracovišti přerušena výroba. Častější změna zakázek je přitom příčinou stále se zvyšujících časů pro programování. Z tohoto důvodu vyvinula firma Polar program Compucut, s jehož pomocí se do řezačky přenese program automaticky vytvořený z vyřazeného archu připraveného v předtiskové fázi. Řezačka tak může řezat prakticky bez přestání. Pomocí Compucut se vytváření programu uskutečňuje mimo řezačku, na levnějším pracovním místě. Řezačky jsou vybaveny barevným displejem, který ve spojení s programem Compucut graficky zobrazuje řezání tiskového archu - obsluha se dále pouze řídí zobrazenými instrukcemi. Díky grafickému znázornění přímo na řezačce může navíc každý řezač (např. při výměně směny) začít bez dalších informací ihned řezat podle daného programu. Řezačka Polar byla vidět i na letošním veletrhu Embax-Print. S ohledem na CIP 3 je však třeba rozlišovat několik verzí, ve kterých se řezačka vyrábí - manuál, eltromat (označení E) a eltromat digital (ED). Programovým vybavením Compucut je vybavena posledně zmiňovaná digitální verze. Polar E je možné za příplatek na verzi ED rozšířit. Nejjednodušší verzi není možné zmiňovaným systémem vybavit.

Podobná situace je i u posledního zařízení, kterému se budeme v článku věnovat - skládacího zařízení Stahl, to se prodává buď ve verzi Proline nebo ve verzi Topline, případně Topline Digital. Naposledy jmenovaná verze zařízení je opět napojitelná přes kontrolní systém DCT 2000 na datovou síť tiskárny a prostřednictvím CIP 3 umí automaticky skládat tiskové archy (předem se nastaví skládací kapsy a lomy, obsluze je znázorněno skládací schéma).

V posledních fázích příprav jsou i další zařízení, která budou prostřednictvím CIP 3 automatizována. Zajímavá je např. knihařská linka pro vazbu V2, kterou pravděpodobně uvidíme na Drupě 2000. Není jistě třeba připomínat, kolik práce se v knihárně ušetří automatickým nastavením takové linky během několika málo minut podle dat získaných ve fázích předtiskové přípravy.

Připadají vám výše uvedené informace jako daleká hudba budoucnosti? Z pohledu tuzemských firem to tak může vypadat, ale na západ od našich hranic se již větší podniky začínají postupně automatizovat. Jejich rozhodnutí nahrávají i renomované studie - např. podle americké společnosti pro výzkum trhu Trendwatch se bude muset v následujících pěti letech vzdát v USA podnikání přibližně 7 000 malých a středních ofsetových tiskáren, protože budou příliš malé na to, aby si mohli dovolit financovat automatizaci ofsetového tisku. Část těchto zakázek si budou zákazníci tisknout sami především prostřednictvím různých forem dynamicky se rozvíjejícího segmentu digitálního tisku, část převezmou tiskárny, které budou díky automatizaci výrazně efektivnější, rychlejší a výkonnější. Vývoj v Evropě a v neposlední řadě i u nás bude jistě s určitým časovým odstupem podobný.



Článek byl převzat z listopadového čísla polygrafického měsíčníku Svět tisku. Časopis obsahuje 100 stran za cenu 49,- Kč vč. DPH, poštovného a balného! Neváhejte proto a předplaťte si časopis tímto formulářem.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Polygrafie  

Diskuse k článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

Zatím nebyl uložen žádný příspěvek, buďte první.

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

,

E-mail:

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: