Odpověď z Brna - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Go verze  

1. července 2002, 00.00 | Článek o rozruchu kolem pokusu inovace značky jedné německé univerzity obrátil pozornost ke značkám současných univerzit v ČR. Odpovídám touto cestou některým diskutujícím, připojuji srovnání značek olomoucké a opavské univerzity a připomínám, že jednoduchá není jednoduchá.

Děkuji ještě jednou všem, kteří konkrétně reagovali na první článek o značkách univerzit. Článek byl sice míněn jako zpráva o veřejné debatě při změně značky korporace, ale reakce diskutujících až na jednu výjimku se soustředily pouze na loga univerzit. Výjimka nebyl žádný troškař. Zalamentoval nad sto let trvajícím úpadkem v umění obecně. Proč zrovna sto let, to neupřesnil, ale co já pamatuji, tak už rum taky není, co býval, to nám nezapomenutelně sdělil už Karel Hynek Mácha a před ním nejstarší známé písemné záznamy, snad sumerské provenience.

Naštěstí neexistuje obecně obecně závazná definice krásy; krása není fyzikální, měřitelná veličina, jejíž jednotka je uložena ve francouzském sklepě, aby se moc neměnila. Krása je vztah, relace proměnná v čase, napříč společnostmi i uvnitř jednotlivých společností.

Její konkrétní "tělesné" projevy však podléhají zákonitostem vnímání, které nelze jen tak bez následků ignorovat.

Bylo jistě plným právem akademické obce marburgské univerzity chtít mít ve znaku připomínku zakladatele školy včetně dobového písma letopočtu. Proč ale renesanční podobizna s dobovým písmem má být doprovázena dalším, historizujícím typem písma? Stylová jednota tím bere za své. To, co mohlo být žádoucím kontrastem v případě volby jednoznačně moderního typu písma se stává, ve zvolené ukázce, stylově nečistým, disharmonickým; v důsledku to jde proti zamýšlenému záměru vzbuzovat důstojné historické pocity.

Tak jako je pochybením měnit funkční logo jen z estetických důvodů, tak lpění na nepraktické značce, navíc s neodůvodněnými dodatky, není projevem osvíceně a pragmaticky myslícího vedení té které korporace.

Diskutující pozapomněli na jednu důležitou okolnost celé záležitosti značky marburgské univerzity: současná univerzita se rozrostla v mnohaoborový ústav, který historickou školu přesahuje v mnoha rozměrech. A jednotlivé fakulty z nedostatku společného znaku používaly části historické pečetě (sic) velmi nejednotně, o koordinovaném vizuálním stylu, korporátní identitě, šlo hovořit jen s velmi přimhouřenýma očima.

Univerzita je m. j. místem, kde se kriticky (doufejme) probírá daný stav té které vědy, kde se dialekticky podrobují rozboru jevy věčné i časné, zvažují protiklady, je to okresek, kde vládne myšlení. Descartovo "Myslím, tedy jsem" říká, že jde o současnost. Nahlédl-li marburgský akademický sbor, že je pro ně starobylost důležitější, signifikantnější než současnost (a současný výraz zamítnutého Duschekova loga nepopírají ani jeho odpůrci; dialektiku dle mého symbolizuje také) bylo to sice jejich nezpochybnitelné právo, ale významným způsobem to o nich cosi vypovídá.

K tomuto aspektu kdyby diskutující více přihlédli,tak se bavíme k věci. Ale ve svatém zápalu boje za práva třeba tradicionalistů jsou vědomě opomíjeny společenské, praktické, technické aspekty problému, a to je opravdu úpadek.

Když už píši tuto odpověď v Brně, kde probíhá mezinárodní akce v oblasti grafického designu, vizuální komunikace, nebude od věci zopakovat také pár zásad, které nerespektovat při tvorbě značky se nevyplácí.

Úřad průmyslového vlastnictví, správce, garant a rozhodčí pro známé označení ® - Registered, v poznámkách k formuláři pro podání značky k (ochranné) registraci to říká prostě a jasně: "…označení, které je způsobilé odlišit…" a dále mluví o distinktivní způsobilosti a nepopisnosti vzhledem k chráněnému subjektu. Značka prostě musí splňovat určitá definovatelná kritéria, musí mít jednoznačně zjistitelné vlastnosti, vzhledem k svému účelu. Tyto vlastnosti, jak asi tušíte, nejsou dány mírou estetické líbivosti, ale distinktivností, rozlišitelností, identifikovatelností. V tomto seriálu se k tomuto bodu budeme vracet ještě mnohokrát.

Značka tedy musí být originální, původní, nezaměnitelná (to porovnáním lze určit), snadno zapamatovatelná, výrazná, jednoduchá (průkaznými testy je zjištěno, kolik prvků, jaké barvy atd. může obrazec mít, aby splňoval tyto požadavky).

Ještě jeden pojem nutno připomenout. Pojem funkce, který byl už několikrát zmiňován, je socio-ekonomický. Značky, v našem kontextu, byly vytvořeny, aby na trhu (obecně) pomáhaly prosadit, prodat (výrobky) svého nositele.

Je mi líto, když tento fakt je historizujícími krasoduchy přehlížen. Ale, s klasikem řečeno, to je tak všechno, co proti tomu mohou dělat. I když v hlasování zvítězí.

Pro ilustraci si vezměme jedním diskutujícím požadovaný rozbor značky Univerzity Palackého.

Značka není komplikovaná tvarově, je ale zase příliš obecná, neurčitá. Propojení písmen U a P je matoucí, velké U ztrácí čitelnost. Tvar erbu má odkazovat na urozený původ zakladatele? Summa summarum, tato značka má šanci vyniknout možná v řadě kresebně komplikovaných značek jiných univerzit, ale erbovní štít používá i několik dalších škol, takže i tato výhoda mizí. Značka tedy nesplňuje požadavek odlišovací schopnosti, nemá dostatečnou distinktivnost.

To logo slezské univerzity

mi aspoň hned signalizuje, že jde o subjekt nečeský, - lev × orlice. Aby se ovšem tato obecná moravsko-slezská symbolika zkonkretizovala, bylo nutné přidat další prvek - jeden ze symbolů vzdělanosti, učenosti - knihu. Proč ne. Znak se tím sice zkomplikoval, zhustil, ale je ještě čitelný. Oproti značce UP lze tedy hovořit o stylově a slohově adekvátním, přiměřeném, dobu vzniku reflektujícím logu se značnou mírou odlišitelnosti i vypovídací hodnoty, celkově tedy funkci odpovídajícím logu.

Rejpalům připomínám, že si dovedu představit popisované logo nakreslené třeba dynamičtěji (× klidné, důstojné, račte si vybrat), pojednané heraldičtěji (Svatý Václave, ochraňuj nás před fundamentalisty a fanatiky heraldiky) či abstraktněji (tím nemyslím estetiku a la Expo Brusel 58 jako má Franta odvedle na brizolitu nebo mezinárodní eurotelskou bezpohlavnost).

Nebalamuťme se: tak jako při hodnocení tzv. volného umění, ani projevy umění užitého, v našem případě grafický design značky, nejsou loga hezká nebo ošklivá, ale dobrá (fungující) a špatná (ta ostatní).

O značkách českých škol pojednává obšírně č. 59/2001 časopisu FONT. Kladně je tam hodnoceno jen několik, vesměs čistě typografických log.

Navrhnout dobré logo prostě není jednoduché. A dobré jednoduché logo je ještě složitější.