Metody tisku : INKOUST - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

15. června 1998, 00.00 | Různých metod inkoustového tisku je celá řada, přesto mají mnoho společného. Inkoustové tiskárny ve svých počátcích soupeřily hlavně s jehličkovými tiskárnami o nejběžnější kancelářské použití.

Různých metod inkoustového tisku je celá řada, přesto mají mnoho společného. Inkoustové tiskárny ve svých počátcích soupeřily hlavně s jehličkovými tiskárnami o nejběžnější kancelářské použití. Po drtivém vítězství se výrobci snaží hledat nové trhy a s inovovanou technologií se snaží ovládnout prestižní oblast barevného tisku. A to zejména toho kancelářského.

Technologie
Po technologické stránce prodělal inkoustový tisk dlouhý vývoj. Základní myšlenka vstřikování drobných kapek inkoustu přímo na papír zůstává, ale zbytek se radikálně mění. Takřka všichni výrobci přešli na pigmentové inkousty, které se skládají z drobných částeček barvy. Ty ulpívají na nosiči ( typicky papíře ) a dávají inkoustovému tisku vlastnost, která mu dlouhou dobu chyběla. Tou je vodostálost.
Tiskové hlavy disponují stále vyšším rozlišením a produkují menší kapky inkoustu. Díky tomu působí výsledný tisk čistším dojmem. Tatam jsou doby, kdy tiskárny s rozlišením 300 DPI kralovaly trhu. Dnes nám výrobci nabízejí tiskové hlavy s více jak čtyřnásobně menšími body ( až 1440 DPI ). Nebo se snaží obraz zlepšit tím, že do jednoho bodu umísťují více menších kapek. Oba tyto postupy vedou k potlačování rastru, který vždy byl slabým článkem inkoustového tisku.

Barevně nebo foto realisticky
Další zbraní, po které sahá stále více výrobců, je takzvaný foto realistický tisk. Co skrývá tento marketingový název? Pro klasický barevný tisk inkoustové tiskárny používají tři nebo čtyři barvy ( CMY nebo CMYK). Tato kombinace teoreticky umožňuje vytvoření všech barev spektra. Bohužel z různých technických důvodů, bylo množství barev a jejich odstínů omezeno, a některé barvy nešly tisknout vůbec, nebo působily nerealisticky. Řešení se našlo v použití většího množství barev. Byly přidány světlejší odstíny od purpurová ( M ) a azurové ( C ), tím je k dispozici celkem pět nebo šest základních barev. Díky tomu je pak barevné podání živější a bohatší. Tento krok vede k viditelnému zlepšení tisku zejména fotografií, ale i ke zvýšení nákladů. Proto výrobci nabízejí možnost výměny náplní, nebo vyrábějí specializované tiskárny.

Kvalita tisku
Jak jsme již zmínili, kvalita tisku se stále zvyšuje. Dobře si pamatuji na doby prvních Desk Jetů a srovnávat s dnešním stavem se to opravdu nedá. Přesto kvalita není nejsilnější stránkou inkoustu.
Prvním důvodem je inkoust samotný. Jeho tekutost je na jednu stranu výhodná pro jednoduchost konstrukce, ale přináší i úskalí. Inkoust se při nevhodném tisku rozpíjí, špatně se vpíjí, a to buď pomalu nebo rychle, a je velice náročný na papír, který použijete. To bohužel znamená, že stejný obrázek vytištěný na stejné tiskárně se může výrazně lišit podle druhu použitého papíru. Takže třeba správa barev je opravdu problematická. ( Spíš nemožná. )
Druhý důvod opět souvisí s inkoustem. Je jím fakt, že barva se míchá až přímo na papíře. Takže ke smíchání dochází v okamžiku dopadu barvy na papír. Je myslím patrné, že jde o limitující faktor. Protože na rozdíl od vnitřního prostředí tiskárny je papír jaksi mimo přímou kontrolu. Takže výsledný odstín opět nezáleží jen na tiskárně.
Posledním problémem, který zmíním je většinou velice jednoduchá konstrukce. Tiskárny většinou nejsou konstruovány na extrémní zátěž ani na extrémní přesnost. Jednoduchá konstrukce je levná, ale ne vždy poskytuje dostatečnou přesnost jak tisku, tak třeba podávání papíru. Což je často zdrojem chyb tisku. Některé tiskárny podávají nepřesně, u jiných se třeba projevují řádky od pohybující se hlavy.

Media
Inkoustové tiskárny mohou tisknout na běžný kancelářský papír. To je dobrá zpráva. Ta špatná je, že pokud chcete dosáhnout opravdu dobrého tisku, musíte sáhnout po speciálně připravených papírech. K dispozici jsou papíry se speciální savou vrstvou, které jsou dražší, ale tisk je mnohem ostřejší a barvy jasnější. Vše díky optimální savosti.
Dále jsou většinou k dispozici speciální lesklé papíry, průsvitky či samolepky. Tím u většiny tiskáren výčet končí. Pokud máte štěstí, lze ze speciálního materiálu připravit nažehlovací samolepka na textil. Pokud to vše shrnu, můžete tisknout na materiál se savostí odpovídající zhruba papíru. A ještě jedna drobná podmínka. U většiny tiskáren prochází papír podávací mechanikou, takže musí mít specifikovanou tloušťku resp. gramáž. Ta se pohybuje většinou od 80 do 150 g na m2.

Rychlost tisku
Tisk probíhá po řádcích. Většinou po několika řádkách najednou, záleží na tom, jak je uspořádaná tisková hlava. Ale pro větší kvalitu, vyšší rozlišení a lepší míchání barev se někdy řádky překreslují a to až několikanásobně. To je postup, který může výrazně zdržovat. Proto vězte, že hodnoty uváděné v letácích jsou většinou pro nižší kvalitu tisku, či jinak zlepšené. Při černobílém a konec konců i barevném tisku písma jsou tiskárny rychlé. Dosahují až několika stránek za mnutu. Při tisku celostránkových obrázků se poměr obrací a tiskárny výrazně zpomalují. Takže na jednu stránku můžete čekat pár minut u rychlých modelů nebo taky pár desítek minut u těch pomalých.
Rád bych zde zdůraznil ještě jeden důležitý faktor. Inkoustové tiskárny většinou nejsou konstruovány jako super rychlé, takže nejsou vybaveny pro rychlý přenos dat z počítače. Chybí jim velká vyrovnávací paměť podpořená rychlým procesorem, kterou disponují třeba skoro všechny laserové tiskárny. Takže srovnávání je tak trochu nefér. A navíc často tiskárna čeká na to, až se přenesou potřebná data z počítače, vždyť může jít až o stovky MB.

Náklady tisku
Náklady jsou vždy velice ošemetnou otázkou. Výrobci udávají laboratorní nebo normované hodnoty, které jsou většinou vzdálené praxi. Jak je to možné ? Inu, náklady velice kolísají, dle toho co a hlavně na co tisknete. Je jasné, že malé logo v hlavičce papíru spotřebuje míň inkoustu, než celostránková fotografie. Proto čísla berte jako orientační.
Silnou stránkou inkoustových tiskáren jsou velice nízké pořizovací náklady. Barevná tiskárna se dá koupit od nějakých šesti tisíc a nebude Vás u formátu A4 stát víc jak dvacet tisíc. To jsou ceny, kterých konkurenční technologie jen stěží dosáhne. S náklady na jednu stranu je to horší. Pokud zůstaneme u barveného tisku na klasický papír, budou se náklady pohybovat v řádu korun. Pokud však zvolíme foto realistický tisk na speciální papír cena jedné strany A4 se bude pohybovat v řádech desítek korun. To už jsou čísla nepříjemná, která většinou v letácích nenajdete.

Shrnutí
Tiskárnu nakoupíte velice levně. Kvalita tisku je na velice dobré úrovni, takže pro tisk barevných dokumentů v drtivé většině případů stačí. Tiskárny jsou většinou dost rychlé pro jednoho uživatele, pro skupinu již většinou ne. Pokud potřebujete opravdu brilantní tisk, nebo třeba barevnou stálost nebo věrnost, zde Vám inkoust stále ještě stačit nebude. Stejně tak, při velkém množství barevného tisku se pomalu začíná stírat výhoda nízkých nákladů na pořízení.
Takže domů zcela jistě, do kanceláře ano, pokud nepožadujete víc než nabízí, pro grafiku bych volil jiné metody tisku. A co se týče fotografií, je otázkou kolik jich budete tisknout. Malá sublimační tiskárna bude mít lepší kvalitu, levnější provoz a bude Vás stát peníze, které jste investovali jen do fotografií. Inkoustovou tiskárnu můžete použít stejně tak na fotografie, jako na dopis. Rozhodnutí, co je lepší nechám na Vás.