Kovářovy vizuální komunikace - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

25. června 2002, 00.00 | Bienále Brno 2002, nejstarší cyklická akce grafického designu na světě, která 18. června zahájila svůj jubilejní 20. ročník, má podtitul Brno, hlavní město vizuální komunikace. Pojďme se podívat, jak se postarala o svůj vlastní vizuálně komunikační kabátek.

Brno je v tyto dny pro grafika jako světlo pro můru vábivé a neodolatelně přitažlivé nebo aspoň - jako Mekka pro muslima - povinné. Koná se zde výroční konference Mezinárodní rady sdružení grafického designu (ICOGRADA) při příležitosti jubilejního 20. ročníku mezinárodního bienále grafického designu Brno 2002 s mnoha doprovodnými akcemi.

Pan Podhajský podal zprávu o obsahu brněnských akcí grafického designu a vizuálních komunikací, tož se podívejme na jejich formu.

Vydal jsem se do Brna vlakem. Po dojezdu hned nasávám atmosféru hlavního města vizuální komunikace 2002, jak hlásá podtitulek jubilejní akce. Bludiště podchodu (jedním z témat Bienále je informační grafika) mne posléze vyplivlo před nádražní budovu. A hned vizuální pecka! Megabillboard! Ano, ICOGRADA je na svém poli nejvýznamnější organizací na světě, takže Brno si neopomene vyzdvihnout tuto prestižní událost, svým způsobem poctu, něco jako hostování olympijských her, to je to přiléhavé přirovnání. Takže megabillboard. Jsou na něm dvě obří hlavy, plátno za rohem ještě pokračuje, je ještě větší, než bylo z mého úhlu patrné, a už je to čitelné celé. Dámy a pánové, velectěné publikum, ty dvě hlavy spoléhají jenom na T-Mobile, tadadadá….Grafici se tedy spolehnou raději na sebe, po informaci o Bienále nebo aspoň akci ICOGRADA na tomto významném vstupu do města ani vidu, ani slechu, tadadadá… Snad tedy na náměstí Svobody, v centru města. Nepřehlédnutelný a jediný poutač na tomto korzu města však upozorňuje, že jdeme "Vstříc novému osudu", taky prohra.

Takže jsem se dočkal (věděl jsem však, že se "něco" pořádá) nějakého poutače až na budovách, kde se jednotlivé akce Bienále a ICOGRADA konají.

Že budu hledat v ulicích informaci, že ve městě probíhá něco světového, to jsem opravdu nečekal. V tomto ohledu je kovářova kobyla bosa.

Tiskoviny Bienále a konference ICOGRADA, to je jinačí kafe. Byly průběžně zasílány aktuální verze programu, na internetu se, byť jen na specializovaných stránkách, mihla upoutávka, vlastní stránky akcí jsou velmi obsažné a formálně integrální. Tiskovin Bienále tedy bylo dostatečné množství.

Že tvář 20. Bienále Brno 2002 vypadá jako odraz internetové vlny, je zcela v intencích organizačního výboru Bienále, reflektuje to určitý rys doby. Výrazná originální znakovost designu předchozích ročníků ustoupila proužkovité estetice vycházející z mechanických operací počítače. Jednoznačná čitelnost a výtvarná výraznost se přesunula do pocitů pohybu, prolínání vrstev a na hranicích kontaktu převládající oranžové a světlé modré dokonce mihotání, proti gustu žádný dišputát.

Obálka katalogu Bienále

Transparent Bienále snad svojí barevností pozornost přitáhne, ALE jinak, ať mi autoři prominou, písmo v duchu pixelizace, tvarově zajímavé a jakž takž čitelné ve vodorovném řádku otočené do svislé polohy není zrovna krok k větší čitelnosti. Několik lidí se mne ptalo, co se to na tom transparentu sype. ALE možná to byl umělecký záměr.

Naklánění hlav diváků je v letošním Brně vůbec velmi běžné, Moravské muzeum má na fasádě takových čtenářských lahůdek několik.

Princip pootočeného nápisu, tedy stejný hlavolam, v obou významech slova, je použit i pro orientační pásy a sloupky označující jednotlivé národní kolekce v celé bienálové expozici. Naštěstí jména a popisy vlastních exponátů respektují evropský čtenářská úzus. Údaje byly bohaté, ALE šanci přečíst názvy mnohých děl měl jenom polyglot, někdy přímo panglot. To byl, vážení organizátoři výstavy, takový problém nechat přeložit ty zhruba tři stovky vesměs krátkých titulků do češtiny? A naopak české do angličtiny? Ani angličtináři si však moc nepočtou na portugalských, holandských, japonských a podobných názvech na titulcích. Stejný nedostatek postihl, bohužel, i katalog. Pochvala za pěknou úpravu v časopise Deleatur pana Pištoru a spol. jistě nemine - fórek s měnící se barvou jako pomůcka paginace přímo pohladí - ALE úprava pro pochopení textu je až druhotná, sorry, katalog není Morgensternův Noční rybí zpěv.

Návštěvu expozice i studium katalogu i přes zmíněné drobné vady na kráse však doporučuji všem, a nejenom grafikům, obrazy hovoří - komunikují s každým, kdo naslouchá. Výstava trvá až do 20. října t. r.

V porovnání s CI Bienále byla konference ICOGRADA ve městě vidět o trochu více, ALE to jen díky červeným reklamním taškám a především díky výrazným identifikačním visačkám, s nimiž po štatlu kráčela co chvíli nějaká skupinka účastníků.

Značka konference ICOGRADA

Symbol konference, proti figuře bienále, plně využíval síly jednoduchého, zřetelného znaku, byť se může zdát prostý a spíchnutý za pět minut, jak jistě někteří pozorní šikulové bystře odhadnou. Symbol je plný významů, poutavý tvarem, barvou, hravou prostotou či prostou hravostí. Jestli v něm čtete znak informace, taky dobře.
Skoro se chce říci, že značka konference Integrita, Identita je ze staré dobré školy. Nová dobrá škola, z logiky věci, musí teprve dozrát. Hříbata se s podkovami nerodí.

Dojem z letošního grafického Brna si odnáším kladný. Nejenom, že i z chyb druhých se člověk poučí, ale protože vlastní expozice Bienále není jen o počítačové manýře, před kterou mnozí škarohlídové varují. Výstavní prostory jsou plné myšlenek v obrazech, nádherných i varovných kompozic, ukázek, jak s mnohdy s minimem formálních prostředků lze docílit maxima obsahového výrazu, znovu zde vstává Fénix plakátu v nejlepší tradici např. francouzské školy. Zkrátka na virtuální realitu jsem si ve výstavních prostorách Bienále v záplavě mnoha smysly vnímatelných senzací ani nevzpomněl.