Grafické formáty v pre-pressu a komprese - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Poptávka práce


Go verze

Grafické formáty v pre-pressu a komprese

formaty

7. srpna 2002, 00.00 | Jaké jsou kompresní možnosti grafických formátů používaných v předtiskové přípravě? Je lepší ukládat se ztrátovou, nebo bezztrátovou kompresí? Nebo úplně bez komprese?

Předcházející díl našeho povídání o grafických formátech vyvolal pěknou diskusi o využitelnosti jednotlivých formátů v praxi, která poměrně trefně zasáhla jádro pudla - většina uživatelů má svůj "oblíbený" grafický formát, který používá. Navíc většinou ve vlastním odzkoušeném worklfow, kde si uživatelé mohou dovolit nejen obecně rozšířené formáty, ale i nativní formáty jednotlivých aplikací.

Avšak jak je to v případě, že je potřeba obrazová data přenášet třetím subjektům? Který formát použít v takovém případě? Řadu omezení a výhod jednotlivých formátů jsme diskutovali v minulém článku (a mnoho rad naleznete v plodné diskusi pod článkem), dnes se podíváme na kompresní možnosti jednotlivých grafických formátů - velikost souboru může být často důležitým faktorem - zejména při přenosu elektronickou cestou, nebo při při archivaci většího množství dat.

V článku se budeme věnovat opět obecnějším formátům používaných v předtiskové přípravě. Resp. podrobně se budeme věnovat kompresním možnostem pouze u TIFFu a EPSu, protože nativní formáty grafických aplikací kompresi nenabízejí.

Ztrátová vs. bezztrátová komprese
V úvodu si v rychlosti shrňme základní rozdíly mezi kompresními režimy, které má uživatel k dispozici. V principu volí mezi bezztrátovou kompresí, tedy takovou, při které nedochází k žádné ztrátě dat, a ztrátovou kompresí, která navždy "zahodí" některé informace avšak výsledný soubor je výrazně menší. Zatímco používání bezztrátové komprese je v předtiskové přípravě pochopitelné (v žádném případě nedochází k jakékoliv změně obrazových dat), ke ztrátové kompresi může mít řada uživatelů velký otazník - nebude "poškození" obrázku vzniklé ztrátovou kompresí patrné na výsledném tisku? Problematika by si vyžádala speciální článek, neboť velmi záleží jak na typu obrázku, tak na použité tiskové technologii (jemnost rastru, použitý papír atd.), nicméně praktické zkušenosti dávají za pravdu těm, kteří se ztrátovou kompresi nebojí používat. Jednoduše řečeno s rozumným přístupem lze v předtiskové přípravě používat jak ztrátovou, tak bezztrátovou kompresi - v následujících odstavcích si k problematice řekneme více.

TIFF
Dlouhou dobu nabízel TIFF buď uložení v nekomprimované podobě nebo pouze s bezztrátovou LZW kompresí. S nástupem Photoshopu 7 mají uživatele tohoto grafického editoru možnost ukládat TIFF v dalších kompresních režimech a s ohledem na marketingovou sílu Photoshopu bych tipoval, že se s jejich užíváním budeme setkávat stále více. Konkrétně jde o bezztrátovou ZIP kompresi a ztrátovou JPEG kompresi, které v současné době však podporuje pouze Adobe Photoshop 7 a Adobe InDesign, na což je třeba při experimentování s novinkami myslet (naštěstí na to upozorňuje i samotný Photoshop v případě, že se uživatel rozhodne s touto kompresí obrázek uložit).

LZW - Nejstandardnější formou komprese TIFF formátu je tak v současné době LZW (Lemple-Zif-Welch). Jde o bezztrátovou kompresi použitelnou zejména pro obrázky s velkými plochami jedné barvy nebo opakujícími se rastry. Samotný kompresní algoritmus je velmi jednoduchý a jeho popis naleznete na řadě míst Internetu (doporučujeme např. ZDE). Pro běžného uživatele grafických formátů je podstatná skutečnost, že s TIFFem komprimovaným LZW kompresí dnes umí pracovat drtivá většina programů a LZW komprese je beztrátová (tudíž nehrozí jakákoliv změna dat). Na druhou stranu se grafický soubor komprimovaný LZW algoritmem zmenší poměrně málo, avšak přitom zpomaluje práci s obrázkem (který je třeba dekomprimovat).
ZIP - Pomineme-li skutečnost, že s TIFFem komprimovaným ZIP algoritmem dnes pracuje pouze Adobe Photoshop 7 a InDesign, pak ZIP nabízí kvalitnější bezztrátovou kompresi (menší soubor) avšak při delším komprimačním čase než LZW.
JPEG - Zajímavou alternativou kompresního algoritmu je JPEG (Joint Photographics Experts Group) - ztrátový kompresní algoritmus, jehož výsledkem jsou výrazně menší soubory při rozumné kvalitě. Kvalita souboru komprimovaném JPEGem záleží na nastavení kompresního poměru. Ten udává jak velkou plochu algoritmus frekvenčně analyzuje (např. 10 x 10 obrazových bodů) a jaké množství detailu z obrazu zahodí. Pro použití v pre-pressu samozřejmě platí, že ve většině případů si můžeme dovolit pouze nejnižší kompresní poměr (v Photoshopu označováno jako kvalitativní faktor, který musí být naopak co nejvyšší), jehož výsledky jsou pro většinu kvalitních barevných reprodukcí dostačující, přičemž zkomprimovaný soubor je výrazně menší než původní originál. Znovu připomeňme, že JPEG kompresi v TIFFu podporují zatím pouze Adobe Photoshop 7 a InDesign.

Pro kompletnost dodejme, že Photoshop umožňuje nyní komprimovat v TIFFu i vrstvy, jsou-li do souboru uloženy (problematice jsme se blíže věnovali v minulém článku). V nabídce je RLE a ZIP - tj. obě bezztrátové komprese. Zde se asi vyplatí používat ZIP kompresi, neboť je výrazně účinnější a TIFF s vrstvami umí stejně zpracovávat zatím pouze Adobe software, který si poradí i ze ZIP kompresí.

EPS
Kompresní možnosti EPSu jsou jednoduší - možnosti jsou pouze dvě: nekomprimovaný EPS nebo EPS se ztrátovou JPEG kompresí (EPS nelze ukládat s bezztrátovou kompresí). Na druhou stranu je EPS s JPEG kompresí podporován všemi běžnými aplikacemi a jeho použití je tak poměrně velmi univerzální s několika podmínkami - EPS s JPEG kompresí lze tisknout pouze na tiskárnách vybavených PostScript Level 2 nebo Level 3 a je třeba počítat s tím, že EPS s JPEG kompresí se může špatně separovat (v takovém případě je lepší používat DCS variantu EPSu, nebo připravovat pro osvit kompozitní soubory, které se separují až na osvitové jednotce).

EPS nabízí čtyři stupně JPEG komprese (nízká kvalita až maximální kvalita obrazu), jejichž význam je poměrně jasný. Použijete-li volbu maximální kvality obrazu, pak je výsledkem solidně komprimovaný soubor s obrazovou informací, která při běžné reprodukci ofsetovým tiskem není běžným okem rozeznatelná od nekomprimovaného souboru. Ale opět pochopitelně záleží na řadě faktorech - kvalitě reprodukce, použitém papíru a typu obrázku.

Závěr
Použití komprese hodně závisí na individuálních potřebách každého uživatele. Pokud se komprese používá, pak téměř vždy za účel zmenšení velikosti souboru např. z důvodu jeho přenosu elektronickou cestu nebo archivace (spolu s menší velikostí souboru jde však většinou ruku v ruce i větší rychlost např. tisku). Jak si tedy ve zkratce jednotlivé technologie vedou? Pro jednoduché testovaní jsme použili testovací obrázek společnosti Kodak pořízený skenerem RFS 3570. Obrázek byl uložen do barevného prostoru CMYK s rozměry 17 x 26 cm při 300 dpi. Hodnoty uváděné v tabulce jsou pouze orientační a budou se lišit podle obsahu jednotlivých obrázků (ale rámcové poměry zůstanou vždy přibližně zachovány).

TIFF bez komprese25,1 MB
TIFF s LZW kompresí20,3 MB
TIFF se ZIP kompresí16,8 MB
TIFF s JPEG kompresí (faktor 12, tj. max. kvalita)14 MB
TIFF s JPEG kompresí (faktor 10)7 MB
EPS bez komprese31,7 MB
EPS s JPEG kompresí (max. kvalita)9,1 MB
PSD24,4 MB

Z tabulky je patrné, že v případě potřeby rozumné komprese grafického souboru pro použití v předtiskové přípravě je dobré věnovat pozornost formátu EPS s JPEG kompresí (při výše uvedených omezeních).
Poměrně zajímavá je skutečnost, že tvůrci Adobe Photoshopu patrně implementovali různé JPEG kompresní enginy pro TIFF a EPS - nejen, že volby vypadají odlišně, ale odlišné jsou i výsledky komprimace - při srovnatelné velikosti souboru (podle typu obrázku se faktor u TIFFu pohyboval na hodnotě 10 nebo 11), vycházel viditelně lépe EPS, kdy TIFF již obsahuje poměrně znatelné poškození obrázku ztrátovou kompresí - viz ukázka:


Zleva: Původní TIFF, TIFF s JPEG kompresí, EPS s max. JPEG kompresí
Pozn.: Při stejném datovém objemu (kvalitativní faktor 11) obsahuje TIFF již začínající ostré rušivé elementy vzniklé JPEG kompresí (klikněte pro zvětšení obrázku)

Závěr?
Pracujete-li v uzavřeném workflow systému na jednom pracovišti, pak pro vás otázka komprimace není patrně příliš palčivá - podle typu práce a používaného software lze používat jak EPS, tak TIFF, tak v Adobe worklfow spolehlivě i nativní PSD formát. Potřebujete-li mít však např. přístupné větší množství obrázků (bez nutnosti jejich rozbalování samostatnou archivační utilitou) a hraje-li pro vás datový prostor roli, pak doporučujeme vyzkoušet především EPS formát v kombinaci s maximální JPEG kompresí - výsledkem je stále kvalitní obraz při cca třetinové velikosti souboru. Druhým nezanedbatelným pozitivem formátu EPS s JPEG kompresí je i rychlost tisku - do tiskárny (osvitové jednotky) se samozřejmě přenáší výrazně méně dat než při nekoprimovaném formátu a tisk je tak rychlejší.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Go verze  

 » Rubriky  » Polygrafie  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: