Bestia triumphans - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

18. ledna 2001, 00.00 | ... bylo hanlivé synonymum pro asanaci Starého Města. Navždy zmizelá zákoutí Židovského Města, Jánské náměstí dávno před stavbou Inter-Continentalu, Řetězový most aj. si můžete okamžitě porovnat se stavem téhož místa v roce 2000 - díky fotografii!

Také vás někdy napadlo, jak by bylo zajímavé, mít stroj času? Pochybuji že ne, vždyť na tomto přání je postavena spousta počítačových her, odehrávajících se v temné či méně temné minulosti. Na rozdíl od generací minulých, které se do dějin mohly fiktivně přemístit leda pomocí literatury à la Příhody pana Broučka, my jsme o trochu dál – můžeme tak učinit například pomocí fotografie.

Příležitost, jak porovnat různá zákoutí Prahy v době před více než sto lety a dnes, nám nabízí Galerie Futura. A je to srovnání věru zajímavé. Tvůrci rozsahem nevelké výstavy nazvané jednoduše Praha před 100 lety – Praha dnes spojili tvorbu dvou fotografů, které dělí generace: Jindřicha Eckerta a Karla Mevalda. Přesněji řečeno, šel Mevald ve stopách Eckertových a snažil se vidět jeho objekty v hávu počínajícího nového století – za předpokladu dodržení místa, odkud byl snímek před sto lety pořízen, vzdálenosti i úhlu pohledu. Nakonec byly fotografie umístěny na velké panely takovým způsobem, aby divák mohl okamžitě srovnávat.

Řekněme si hned, že v některých případech máte pocit, jako by se ani nejednalo o totéž místo. Například v případě prostoru, kde dnes stojí Obecní dům. Klasicistní dvoupatrová budova na Eckertově snímku je pro současníky nicneříkající. Jiné takové místo je hotel Inter-Continental, zabírající část prostoru někdejšího Jánského náměstí. Představa, že tam, kde je dnes známý hotel, bývala dříve ošuntělá jednopatrová pekárna s vysokým komínem a pekařství Josefů Voříška a Baborského, před ním kočičí hlavy a stará lucerna, je neskutečná.

Na jiných snímcích jsme však přes nastalé změny schopni místa identifikovat (i když s nápovědou), čímž je srovnání samozřejmě cennější. Týká se to například fotografie rohu ulic Jindřišské a Panské, kde na místě dnešního secesního hotelu Palace ještě koncem 90. let stával jednopatrový hostinec U Rajtknechtů. Na Eckertově záběru chybí patrový dům naproti hotelu, zato nás informuje, že se v Panské nacházela Kavárna u hlavní pošty, a v Jindřišské přímo před hostincem byla zastávka elektrické dráhy. Že fotografování byla v té době událost, můžeme poznat z výrazu čekajících lidí – všichni slavnostně hledí do objektivu.

Dobře se srovnávají i Eckertův a Mevaldův pohled z Palackého mostu na Palackého náměstí a Emauzy. Náměstí konce předminulého století bylo viditelně menší, chybí Palackého pomník, zato po obou stranách vstupu na most se tyčily sochy. Emauzský klášter má pochopitelně ještě svou starou tvář a ve směru k Národnímu divadlu stojí městská váha. Dobový kolorit – povozník s koněm, lucerny a starobylé lešení na jednom z domů, avšak zcela chybí pavučina, vznášející se nad ulicemi na novodobých snímcích - dráty elektrického vedení.

Jiný zajímavý snímek je věž Novoměstské radnice a roh Karlova náměstí a Spálené ulice. Sotva si dnes někdo dokáže představit toto místo bez majestátní soudní budovy. A přesto tomu bylo kdysi jinak – na jeho místě stály nevýrazné, většinou dvoupodlažní domy, v době vzniku záběru již notně omšelé a polepené plakáty. Eckert zaznamenal i nové stavby, vyrůstající v metropoli, např. právě dokončenou část Libeňského mostu (ve směru od Holešovic). Informaci o velkorysé opravě chrámu na Vyšehradě kolem roku 1890 nám zprostředkovává fotografie velebného místa směrem od Vltavy (po tunelu ve Vyšehradské skále samozřejmě ještě ani potuchy). Zaznamenává i půvabný Řetězový most, na jehož místě dnes stojí most Štefánikův.

Praha byla pro Jindřicha Eckerta nejen evidentně milovaným městem, ale zároveň i „pracovištěm“ – dvakrát zasedal v městské radě a po třicet let fungoval jako obecní starší za Malou Stranu. Jistě i díky tomu se jako fotograf soustředil na rozsáhlou přeměnu vzhledu Starého Města, proslulou asanaci, která sice přispěla k modernizaci a zhygieničtění této městské části, zároveň však nenávratně smetla letité památky (Židovské Město) a vysloužila si tím – jako Bestia Triumphans – odsudek českých umělců. Především díky objektivu Jindřicha Eckerta (a dvanácti tisícům negativů, které po sobě zanechal) si současné generace dovedou představit, jak tato zákoutí vypadala.

Eckert se k fotografování dostal spíše řízením osudu, neboť svůj první fotografický ateliér si založil roku 1863 až poté, kdy se navždy rozloučil s místem u finanční stráže. Brzy se prosadil a až do své smrti (roku 1905) patřil ke špičce pražských fotografů, což nás při pohledu na snímky ani nepřekvapí. I když autorovým záměrem zřetelně bylo vytvářet hlavně dokumentární fotografie, je jen málo takových, které by nepoznamenala jeho umělecká invence. K nejpůsobivějším patří například pohled na někdejší Lodní mlýny, spíše však jakési až trochu sudkovské zákoutí s nízkou starobylou budovou, před níž jsou navršeny demižóny v koších. Také snímek z výstavby dvou pilířů Karlova mostu, které strhla velká voda v osmdesátých letech 19. století, má působivou atmosféru, a záběry ze dvorků zmizelého Josefova evokují malířská plátna Schikanederova. Karel Mevald, dvorní fotograf komunistických Haló novin, je trochu handicapován nutností sledovat Eckertovy stopy i atraktivitou tématu. Zároveň však ukazuje, že udělat dobrou fotografii i za přísně stanovených podmínek, kde není mnoho místa pro tvůrčí rozlet pro něj není nic nemožného.

Výstava se bude svou nekontroverzností a jasným zaměřením líbit nejen těm, kteří se zajímají o naši metropoli a její historii, ale i lidem, jež se přijdou jen podívat, jak to tam či onde vypadalo „dříve“. Srovnání je zajímavé, jde jen o to, jestli vyjde lépe pro Prahu současnou nebo tu před sto lety.

(Jindřich Eckert, Karel Mevald: PRAHA PŘED 100 LETY – PRAHA DNES, Galerie Futura, Politických vězňů 9, Praha 1, po-čt 9-17, pá 9-16, vstup volný)